Keep smiling ✔

|8.|

,,Už mám hotovo." uslyším za sebou. Jen pokrčím rameny a zamíchám náš dnešní oběd. ,,Co je dobrýho?" ucítím dvě silné paže, co se obmotávají kolem mých boků. ,,H-Huntre." povzdechnu si a sundám ze sebe jeho ruce. Pak se k němu otočím čelem a zadívám se do těch jeho krásných očí. ,,Víš, že jsem se včera rozešla se svým klukem a víš, že ti jsem vděčná, že mi pomáháš a tak, ale bylo by od tebe hezký, kdyby si tak netlačil. Neříkám, že se mi nelíbíš. Líbíš. Ale já potřebuju chvilku čas. Je toho teď na mě moc a nechci řešit ještě tebe. Zatím se s tebou cítím fajn, ale nic víc. Doufám, že to pochopíš." dokončím svou řeč a vyčkávám, co řekne. ,,Asi máš pravdu. Chtěl jsem akorát využít tvé situace. Promiň." povzdychne si a nastane ticho. ,,Myslím, že už to bude. Dáme si teda jídlo?" otočím se zpět k plotně. ,,Půjdeš se mnou na rande?" vyhrkne a já se zarazím. ,,Huntre, slyšel si mě? Potřebuju si dát pauzu od kluků. Chci být chvíli jen já. Můžeš to pochopit? Prostě chci klid." už začínám trochu vybuchovat. ,,Já žádám jen jedno rande. To není spěchání." řekne. ,,Si hluchej nebo natvrdlej?! Říkám, že s tebou nikam teď nechci! Už tak je pro mě těžký být s klukem v jedný místnosti natož s ním někám jít!" vybuchnu a z očí mi začnou utíkat mé neposlušné slzy. ,,Asi půjdu. Zítra to dodělám." šeptnu a popadnu svoje věci. Pak odejdu.

Když jsem tam přišla další den, Hunter tam nebyl. Ani další den ani ten další. Vlastně jsem ho neviděla celý zbytek týdne. Vím, že jsem na něj byla dost hnusná a mrzí mě to, ale já už to prostě nemohla vydržet. Celou dobu jsem to dusila a pak to prostě vylítlo. Chtěla bych se mu omluvit, ale nevím, kde bydlí a nikde jsem ho nepotkala. 

Dnes je neděle. Sedím ve svém pokoji a čtu si svou oblíbenou knížku. Nechce se mi jít ven, i když tam jako vždy svítí slunce. Mám náladu jen na čtení. ,,Drahoušku, máš tady kamaráda." přijde za mnou mamka. Otráveně zaklapnu knihu a seběhnu dolů. ,,Ahoj Marku. Co tu děláš?" obejmu ho a on mi věnuje malou pusu do vlasů. ,,Neviděli jsme se celý týden a tak jsem chtěl vědět, jak ti je." pokrčí rameny. ,,Půjdeme ke mně?" navrhnu a on jen přikývne.

 ,,Tak jak ti je?" začne, když si sedne na mou postel a já k němu. ,,Mizerně." povzdychnu si. ,,Vím, že si Henryho milovala, ale byl to hajzl. Ten si tě nezasloužil." řekne a chytne mě za ruku. ,,Ale mě není mizerně z Henryho. Na toho kašlu." zamračím se. ,,A z koho teda?" taky se zamračí. ,,Z Huntera." šeptnu a v tu ránu je Mark na nohou. ,,Z Huntera? Z toho kreténa?!" vylítne. ,,Klid Marku. Vím, že se nemusíte, ale já pracuju u jeho babičky a tak se přátelíme. Jen jsem na něj byla minule dost hnusná a teď se mi asi vyhýbá." uvedu ho do obrazu. ,,Ty se přátelíš s Henterem?!" jako kdyby mě ignoroval. ,,Ano. Asi. Co ti na tom tak vadí?" vrátí se zase má podrážděnost. ,,Co mi na tom vadí?! Je to kretén. Nesnáším ho!" vykřikne a pak nastane ticho. 

,,Co se mezi vámi stalo?" kuňknu. ,,Kdysi jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Klasická dvojka. Všichni nás znali. V té době jsem ještě nevěděl, že nejsem na holky. Teda spíš jsem si jen lhal. Jednou, když nám bylo patnáct, šli jsme do nějakýho baru a on tam sbalil nějakou holku a nechal mě tam. Bavil jsem se tam s nějakým klukem a bylo mi s ním fakt fajn. Pak mě ten kluk políbil a já se nebránil. V té chvíli mi to došlo. Došlo mi, že jsem gay. Chtěl jsem to nějak Hunterovi říct, ale nedokázal jsem to. Když nám bylo šestnáct, spal u mě a já mu to řekl. Řekl, že mu to nevadí, ale já jsem poznal, že tu něco nehraje. Nevím, co mě to napadlo, ale políbil jsem ho. Okamžitě mě odstrčil a jednu mi vrazil. To jsem si ale nenechal líbit a tak jsem mu to oplatil. Chvíli jsme se tam rvali a on mě pak hodil na skříň, kde bylo zrcadlo, které jsem rozbil a střepy mě pořezali. Doteď tady mám jizvy." řekne a ukáže na své ruce. ,,To mě tak naštvalo, že jsem po něm jeden střep hodil, ale nedošlo mi, co tím způsobím. Střep se mu zabodl do břicha a on začal okamžitě krvácet. Naši ho odvezli do nemocnice, kde málem nepřežil, protože mu ten střep zasáhl nějakej orgán a on dostal ještě vnitřní krvácení. Dostal jsem soudní zákaz přiblížení a už nikdy jsme se nebavili. A jen proto, že jsem gay." dokončí svůj monolog a mě ukápne z oka slza. ,,Proč si myslíš, že to je kretén?" zeptám se. ,,Protože mě odsoudil. Jen proto, že jsem gay. Kdyby mě jen odstrčil a řekl, že mu to je nepříjemný, pochopil bych to, ale on mě uhodil. A když jsem za ním byl v nemocnici, řekl mi, že s buznou se bavit nechce." odpoví mi. ,,Chápu proč ho nemáš rád, ale ke mně se tak nechová. Třeba se změnil. Nechci ho zavrhnout jen kvůli jedný chybě. Prosím, nezlob se, že to tak chci." chytnu ho za jeho ruku. ,,Je to tvůj život. Bavit se můžeš s kým chceš, ale nikdy mi ho neber na oči." řekne a zvedne se. ,,Marku." zastavím ho. ,,Kde bydlí?" vypadne ze mě. ,,Odvezu tě." kývne hlavou a já vyskočím na nohy.

Tak tu stojím. Stojím před jeho domem a nedokážu zazvonit. Chci to udělat, ale bojím se. Co mu mám říct? Jak se na něj teď budu dívat po tom, co Mark řekl? Mám se mu omluvit? Má třesoucí ruka se pomalu zvedne a zmáčkne to miniaturní tlačítko, díky kterému se po domě rozezní zvonková melodie. Pak uslyším něčí kroky, co míří ke dveřím a mé ruce se začnou potit. Klika se zmáčkne a sklouzne dolů. Dveře se začnou otevírat a můj pohled spočine na....

Já vím. Dlouho jsem nic nevydala, ale nějak se mi nechtělo. Řešila jsem střední školu, na kterou jsem mimochodem přijatá a taky se mi nechtělo moc psát. Doufám, že jsem vám to touhle kapitolkou vynahradila. A co jinak říkáte na Markovu a Hunterovu minulost? Bylo to od Huntera hnusný? A co Mark? Měl právo ho skoro zabít? Vote i koment potěší. A děkuju za překročenou hranici 70 shlédnutí. Děláte mi opravdu radost ;*  

P.S.: Děkuju za vaše komentáře a hlasy :P