Keep smiling ✔

|23.|

,,No do prdele." ujede mi. ,,C-co tu sakra děláš?" prohlídne si mě. Stojím tu před ním jen v podprsence, kraťáskách a mikině. ,,Já- no- ehm- procházím se." pokrčím rameny. ,,Aha. Já běhám." uchechtne se. ,,Ve dvě ráno?" zadivím se. ,,Jo. Nemohl jsem spát." prohrábne si vlasy. ,,Já taky ne." řeknu spíš pro sebe. Pak nastane to nejvíc trapný ticho. ,,A jak se máš?" vyhrkneme oba ve stejnou chvíli. ,,Ty první." ukáže na mě. ,,Docela dobrý. Jsem ve druháku na vysoký, bydlím na koleji a mám práci v jedné restauraci." pochlubím se. ,,Páni. Já na vysokou nakonec nešel. Musím se starat o Tobyho a Lizy." pokrčí rameny. ,,A co máma?" zeptám se opatrně. ,,Má rakovinu a už rok leží v nemocnici." řekne a ukápne mu slza. ,,Panebože. To mě mrzí." zašeptám a automaticky si ho vtáhnu do objetí. Ani se nebrání a obmotá ruce kolem mých boků. Je příjemné ho zase cítit u sebe. Chvíli mi tam vzlyká do ramene, ale pak se odtáhne a zase si prohrábne vlasy. ,,Omlouvám se. Už je to rok." utře si oči. ,,To nic." pohladím ho po tváři. Nevím, kde se to ve mně bere, ale mé tělo si dělá, co chce. Najednou si mě k sobě přitáhne a políbí. Miluju jeho rty! ,,Promiň." hlesne, když se odtáhne. ,,Nemohl jsem si pomoct." už po třetí si prohrábne své vlasy. Pak mě ale políbí znovu. To už je s kapkou vášně. Mé ruce mu začnou přejíždět po jeho nádherném těle a on mi zajede rukou pod mikinu. Pomalu začneme couvat, ale pak zakopne o větev a oba spadneme na zem. To nás donutí k smíchu. ,,Nechceš zajít na čaj?" navrhnu mu. Přikývne a tak se vydáme k nám. Hned jak ale otevřu dveře, se na mě zase nalepí a přitiskne mě ke zdi. Vyzvedne mě do vzduchu a já obmotám obě nohy kolem jeho boků. Ještě víc se natiskne a své polibky přesune na můj krk, což zapříčiní můj vzdech. Povalí nás na gauč a svlékne mi mikinu....

-----------------------

Proberu se ve svém pokoji a nahá. Zmateně se rozhlédnu a spatřím spícího Huntera vedle mě. ,,Co se to stalo?!" zašeptám a praštím se do čela. Pomalinku se vyhrabu z postele, obléknu si kalhotky a mikinu a sejdu dolů do kuchyně, kde udělám snídani. Zrovna začnu dělat kafe, když na schodech uslyším kroky. Otočím se a spatřím ho a zase je jen v těch kraťasech. Jak jinak, když s sebou neměl žádné tričko, ty huso?!

,,Dobré ráno." usměju se na něj. ,,I tobě." podrbe se na zátylku a opře se o kuchyňský pult. ,,Co se to včera stalo?" prolomí ticho. ,,Netuším." prohrábnu si své vlasy, aby mi nepadali do očí. ,,Chceš na to zapo-" nedořeknu to, protože ke mně přejde a políbí mě. ,,Nikdy." šeptne do polibku. ,,A co teď?" rozhodím rukama. ,,No kamarádi s výhodami nám nejde, vztah na dálku taky, zůstat tu asi nemůžeš, tak co být jen přátelé?" navrhne. ,,Dobře. Ale jestli chceš být můj kamarád, nos trička." šťouchnu ho do hrudi a přejdu k pultu, abych se nasnídala.

-----------------------

,,Zadrž! Viděli jste se tak deset minut a pak jste si to rozdali?!" vyhrkne Mark. Šli jsme spolu na pláž, kde jsem mu vše řekla. ,,Jo. Ale jsme jen přátelé!" připomenu. ,,Jasně. Přátelé spolu úplně normálně spí." uchechtne se. ,,Hele, neviděli jsme se čtyři roky a když jsem ho uviděla, probudili se ve mně ty starý city a nešlo to zastavit." bráním se. ,,Rovnou řekni, že ho pořád miluješ a žádný vztah ti nevyšel kvůli němu." pronese ironicky. ,,Možná, ale studuju v New Yorku. Na úplně druhým konci Ameriky!" připomenu mu. ,,Já jen-" zastaví se, protože mi zazvoní mobil. ,,To je on, že?" zvedne pobaveně jedno obočí. ,,Ne. Moje babička." řeknu se smíchem a popojdu kousek od deky. ,Ano?" ozvu se. ,,Tady Hunter. Tak mě napadlo, že bychom si mohli někdy někam vyrazit. Třeba dnes? Je tu taková malá studentská párty a jeden kámoš mě tam pozval." zeptá se. Neslyšně vyjeknu a pak mu odpovím. ,,Jasně. Ráda. A co Toby s Lizy?" dojde mi. ,,Jsou na jarních prázdninách u babičky" uklidní mě. ,,Vyzvednu tě. Zatím krásko." řekne svým chraplavým hlasem a kdyby tu stál, asi bych se na něj zase vrhla. 

,,Tak co?" ozve se za mnou Mark. ,,Jdeme na párty. Dnes večer." pokrčím rameny. ,,Nikki, jestli se s ním zase vyspíš, tak ti dám nějakou železnou plenu se zámkem, aby se tam nikdo nedostal." pobaveně se zamračí. Po jeho slovech na mě přijde obrovský záchvat smíchu, takže se tam jen válím a brečím smíchy.

Kdo by to jen čekal?! Vidíte, stačí jen deset minut a jejich city se vrátili zpět! Co vy na to? 

P.S.: Taky tu novou písničku od Charlie milujete?! :*