Keep smiling ✔

|7.|

Celou neděli jsem jen proležela v posteli, koukala na filmy a brečela. Nechápu, že ty holky, co se s někým rozešli, můžou jíst. Já jsem do sebe za celý den nasoukala jen čaj a jeden rohlík. Bylo mi hrozně na nic. Já ho opravdu milovala a byli jsme spolu dost dlouho. Nejhorší je, že ho budu ještě celý rok potkávat ve škole! A vsadím se, že se mi po pár dnech začne omlouvat. Už jsem něco podobnýho zažila.

Flashback

,,Dojdu si na záchod." šeptnu k Henrymu a odejdu na místní záchod. Už jste někdy byli v baru na záchodě? Fujky! Jen si rychle vyprázdním močák, umyju si ruce a ještě se v zrcadle upravím. Vyjdu ze záchodu a začnu hledat Henryho. Myslela jsem, že zůstane u baru. Když už projdu celý bar a parket, začnu prohlížet záchodky. Otevřu dveře od pánského a ihned ztuhnu. ,,Děláš si prdel?!" vykřiknu, když konečně vstřebám to, co vidím. Henry se u zdi plazí po nějaký blondýně a radši nechci vědět, co by se stalo, kdybych tam nevtrhla. ,,Nikki? Já- no- ehm- potřeboval jsem na záchod. Potkal jsem tu ji a ona se na mě vrhla." zalže. ,,Ty hajzle!" prskne ta holka a vrazí mu facku. Pak odejde. ,,Jak si mi to mohl udělat?" vzlyknu. ,,Ale vždyť se nic nestalo. Jen jsme se líbali. Já to chtěl zarazit, ale to si zrovna přišla." přejde ke mně. ,,Omlouvám se. Mrzí mě to. Opravdu." chytne můj obličej do dlaní. ,,Miluju tě a nikdy bych ti nechtěl ublížit, dobře?" vyhledá můj pohled. Asi jsem úplně pitomá, ale já mu to odpustím. ,,Dobře." přikývnu a on mě políbí.

,,Mami, já už půjdu. Mám brigádu." nakouknu do kuchyně a pak zase zmizím. Sice bych nejradši zase ležela v posteli a brečela, ale mám nějaké povinnosti a nemůžu se na to vykašlat. Jako vždy jsem nasedla na kolo a přes městečko vyrazila do práce. Kolo jsem potom opřela o zeď a zazvonila. ,,Dobré ráno. Pojď rovnou na zahradu. Tam ti vše řeknu." pobídne mě a já přikývnu. Přejdu na zahradu, ale ihned se na místě zarazím. Přede mnou se totiž tyčila chlapecká postava. Hunter. Pod okem měl velkou fialovou modřinu, roztrhnutý ret a obočí a pár škrábanců. ,,H-Huntre?!" vykoktám. ,,Ahoj krásná neznámá." usměje se na mě. ,,Tak sem pojďte vy dva." uslyším za jeho zády. Oba přejdeme k menší stařence a vyčkáváme. ,,Tento týden potřebuju uklidit mou zahradu. Ale protože toho je hodně, tak tu máš Hunterovu pomoc. V kuchyni máte seznam všeho a já teď pojedu po doktorech a odpoledne mám bingo. V lednici máte jídlo, tak si pak něco uvařte." mrkne na nás a malými kroky zmizí vevnitř. Já ji hned následuju a popadnu ten seznam. ,,Tak co tam je?" objeví se u mě Hunter. ,,Natřít plot, vyklidit kumbál, předělat ho, posekat trávu, upravit květiny, sestříhat stromy a keře, uklidit terasu, nasekat dříví a srovnat ho podél kumbálu." přečtu celý seznam. ,,Tak se do toho dáme. Přinesu ti barvu a budeš natírat plot. Já budu zatím vyklízet kumbál." navrhne a já přikývnu. 

Už ten blbej plot natírám aspoň hodinu a ještě to furt nemám. Sice mi chybí jen kousek, ale už mě to nebaví. ,,Můžu ti pomoct?" objeví se u mě Hunter. Přikývnu a on si vezme druhý štětec. Namočí ho do barvy a začne natírat. ,,Jak se cítíš?" zeptá se starostlivě. ,,Bylo mi i líp." pokrčím rameny. ,,Opravdu mě to mrzí. Kdybych tě tak nepřemlouval, nestalo by se to." řekne zoufale. ,,Ale ne. Je dobře, že se to stalo. Aspoň jsem přišla na to, že-" nedokázala jsem to vyslovit a tak jsem radši mlčela. ,,Děkuju za to, že ses mě zastal." kuňknu. ,,To by udělal každej. Proč si mi neřekla, že máš kluka?" vypadne z něj. ,,P-proč bych ti to měla říkat? Vždyť se neznáme." uchechtnu se. ,,Občas jsme se bavili. Mohla si mi to říct. Aspoň bych si dal větší pozor." koukne na mě. ,,Teď už to je asi jedno." šeptnu si pro sebe. ,,Potom bychom si mohli dát pauzu." navrhne. ,,Ok." přikývnu. ,,Jsi docela bledá. Pila si?" koukne na mě až příliš starostlivě. ,,Ano tati." zasměju se a otřu svůj štětec o jeho krk. ,,Co to bylo?!" zvedne jedno obočí. ,,Jen lehký make- up." zasměju se a zase ho pokreslím. ,,Hej!" chytne mou ruku a udělá na ní čáru. Potom mi ji udělá ještě na krku, na čele a na tváři. ,,To si přehnal!" vykřiknu a trošku si namočím ruku do barvy. Pak mu tou rukou prohrábnu vlasy. ,,To si neměla dělat!" vykřikne a namočí si v té barvě obě ruce. Pak se ke mně rozeběhne. Já se samozřejmě jen tak nevzdám a začnu utíkat. ,,Toho budeš litovat!" uslyším za sebou a tak ještě zrychlím. Pak ale ucítím dvě silné paže, co se mi obmotali kolem pasu a to mě zabrzdím. Ale díky tomu se ještě nevzdám. Začal mi matlat barvu po obličeji, po vlasech, prostě všude možně a já kolem sebe jen máchám rukama. Pak mu podrazím nohu a on se mnou spadne. Sedne si na moje břicho, chytne obě mé ruce nad mou hlavou a začne mě lechtat a u toho ještě matlat zbytkem barvy. ,,Ne! Prosím!" křičím a kopu nohama. ,,Co za to, když přestanu?" uslyším u mýho ucha. Ještě rozesmátá otevřu očí a spatřím jeho obličej. Je tak blízko, že mě z toho až zamrazilo. Začal se ke mně sklánět, ale já byla pohotová a lehce ho kopla mezi nohy. Pak jsem se rychle zvedla. ,,Tady máš dárek." zasměju se. ,,To bylo podlý." zaskuhrá a zvedne se. ,,Jdu si dát sprchu a pak něco uvařím. Ty to tu dodělej." oznámím mu a odejdu.

Nová kapitolka. Názor? Ily;*