Keep smiling ✔

|5.|

Zase vás zdravím u mí life story. Už jsme tu týden a dnes je pondělí. Dnes mi začíná má brigáda. Ptáte se, co dělám? Zrovna teď se snažím nespadnout z toho starýho kola a najít ten dům. Chvíli tu ještě jen tak kroužím, než konečně přijedu před starou vilu. Co vilu.... To je snad hrad ne?! Zastavím u branky a zazvoním. Chvíli se nic neděje, ale pak se ve dveřích ocitne má zaměstnankyně. ,,Dobrý den. Omlouvám se za zpoždění, ale nemohla jsem to tu najít." omluvím se jí na začátek. ,,To nevadí. Ale teď už pojď. Máme hodně práce." pozve mě dovnitř. vejdu tedy dovnitř a okamžitě mi spadne brada. Je to tam obrovský! Sice je to starší nábytek, což není zrovna můj denní šálek kávy, ale i tak se mi tu líbí. ,,Tak, co teda bud dneska dělat?" vzpamatuju se. ,,Uklízet celý dům. A to budeš dělat celý týden. Potřebuji probrat své věci, něco vyhodit a hlavně tu uklidit. Já už jsem stará a nedokážu utřít ani prach." sdělí mi a já se rozhlídnu po celém domě. Tak na tohle mám jen týden?! ,,Měla by ses do toho pustit. Vše potřebné najdeš támhle." probere mě a ukáže na malou komůrku pod schody. ,,Kde mám začít?" zeptám se ještě. ,,Obývákem, kuchyní a pak už to je jedno." ukáže na svůj obývák. ,,Dobře. Já mám za hodinu bingo, takže musím vyrazit. Zvládnete to tu?" koukne na mě mezi dveřmi. ,,Jistě." usměju se na ní. Pak už odejde.

Dám si do uší sluchátka a popadnu prachovku. Začnu stírat prach a přebírat věci, co už asi potřebovat nebude. Pak si to ještě probere. Dojdu k obrovské knihovně a prohlídnu si knížky, co tam jen tak leží. Zajímalo by mě, kdy je naposledy někdo četl. Vypadají dost staře. Začnu brát knížku po knížce, utírat ji a sem tam si nějakou prohlídnu.  Všechny police, co jsou poměrně nízkou, už vypadají jako nové, a tak se odhodlám k těm nahoře. Přisunu si tam jednu židli a opatrně na ní vylezu. No ty vole! Tak teď už opravdu rozumím tomu, že by se tam dal prach krájet, protože tady to opravdu jde. A to bez srandy. Přiložím si proto k nosu kousek tílka, abych se neudusila prachem a začala ho stírat. Utřela jsem poslední kousek na poličce a vydala se ke skříňce pod televizí. Potom jsem utřela prach na konferenčním stolečku a stoleček pod gramofonem. Ano, opravdu tu má ještě gramofon. Odběhla jsem do té komůrky a vytáhla si vysavač. Nejprve jsem vysála gauč a křesla a poté jsem se pustila do koberce. Vypnula jsem vysavač a zadívala se na své dílo. Nikde nebylo ani zrníčko prachu. Vše to tu vypadalo jako nové. Teda nové, ale tak v sedmdesátých letech.

 ,,Čas na pauzu." řekla sem si pro sebe a odebrala se do kuchyně. ,,No to nene." zasměju se, když se podívám na mega starou konvici. Je to ještě ta, co si ji musíte ohřát na plotně. Opatrně jsem ji uchopila do ruky a nalila do ní vodu. Pak jsem asi hodinu zkoumala, jak se zapíná tenhle středověký sporák a pak dala ohřát vodu. Chvíli jsem hledala hrníčky, ale pak jsem je našla. Vyndala jsem si jeden, co mě ihned zaujal. Byl to hrníček s obrázkem Francie. Já miluju Francii. Otevřela jsem horní skříňku a uviděla to, co jsem hledala. Hned jsem se natáhla pro zelený čaj. Byl, ale dost vysoko. ,,Babi říkala, že bude mít novou uklízečku, ale že to bude zrovna takovej kus, to jsem nečekal." uslyším za sebou a rychle sebou cuknu. Nenenenene! ,,Proč mě tak moc trestáš?!" kouknu do stropu. ,,Ale noták. Prostě máme na sebe štěstí." uslyším kroky, co se ke mně blíží. ,,Už ani krok!" řeknu a prudce se k němu otočím. On už je ale moc blízko, a tak před sebe natáhnu ruce. To jsem dělat neměla! Mé dlaně se střetnou s jeho hrudí a já tak můžu cítit jeho pevnou hruď, jak se v pravidelných, ale rychlých intervalech zvedá. ,,Líbí?" prolomí to ticho, co tu nastalo a zvedne pravý koutek do pokřiveného úsměvu.  ,,Ani ne. Můj kluk má lepší." uchechtnu se a odtáhnu se. ,,Tak kluk? Upřímně ho lituju." zachechtal se a já se na něj jen zamračila. Pak jsem se otočila a dodělala si svůj čaj. I s čajem jsem kolem něj prošla a položila ho na stolek. Pak jsem přešla ke gramofonu a začala si prohlížet každou gramofonovou desku. Vzala jsem do ruky desku, co mě hodně zaujala. Okamžitě jsem ji vyndala a dala do gramofonu. Pak jsem to spustila. Po celém obýváku se rozezněla krásná hudba z osmdesátých let a já se zaposlouchala do textu. ,,Takže Beatles? To bych do tebe neřekl." ozve se vedle mě. Překvapeně se za tím hlasem otočím a spatřím ho, jak se opírá o roh vedle mě a přitom si mě prohlíží. ,,Nečekala bych, že by poslouchala zrovna tohle. Typovala bych ji na dechovku." zasměju se. ,,Jo. Je vidět, že babi neznáš. Když byla mladá, milovala rock a byla hroznej sígr. Taková divoška." uchechtne se. ,,A co tu děláš?" dojde mi. ,,Babi mě požádala, abych udělal nějakou práci na zahradě." vysvětlí mi. Dám se do pohybu a přejdu ke křeslu, na které si sednu a napiju se čaje. ,,Vrátím se k práci." řeknu po hodně dlouhým tichu. ,,Fajn." řekne a odejde pryč. Dám si do uší zase sluchátka a pustím se do kuchyně. Všechno nádobí umyju, usuším a vyleštím, utřu všude prach a s pomocí šroubováku opravím držáky u dvířek. Pak pořádně vydrhnu desku a dřez. Utřu ubrus na jídelním stole a vytřu podlahu. ,,Jsem zpět." ozve se ode dveří. ,,Dobrý den. Užila jste si bingo?" doběhnu ke stařence a pomůžu jí s botami. ,,Skoro jsem to vyhrála, ale ta babka od vedle zase podváděla, takže to vyhrála." řekne žárlivě. ,,Já už mám hotovou kuchyň i obývák, tak se půjdu pustit do chodby." zdělím jí svou situaci. Dobře. Už je tu můj vnuk?" zeptá se zvědavě. ,,Je na zahradě." objasním ji s těžkým nezájmem. Já ho prostě nesnáším. ,,Děkuju." usměje se na mě a pak už cupitá na zahradu. Já zatím začnu s chodbou. Srovnám boty, utřu prach, uklidím věšák a vytřu podlahu. ,,Tak já už mám chodbu hotovou." dojdu na zahradu. ,,Dobře. Tohle je můj vnuk, Hunter." představí mi toho idiota. ,,Huntre, vyprovoď prosím slečnu ven." koukne na něj a ona přikývne. Ty jeho jiskřičky se nedají přehlídnout. 

,,Řekneš mi už konečně, jak se jmenuješ?  Já jsem ti to taky řekl. Teda spíš babi." řekne, když dojdeme k brance. ,,To k životu nepotřebuješ. A já tvé jméno nepotřebovala vědět." mrknu na něj a nasednu na své kolo, na kterém se ihned rozjedu. ,,Jsi krutá!" uslyším ještě za sebou. Tak s ním to bude zajímavý. Proč zrovna on?!

Já vím, že to není nic moc, ale ne v každý se musí něco odehrát. Tak to prostě je. Snad se kapitolka líbila a budu ráda, za každou podporu. Mám vás hrozně ráda a děkuju, že čtete tenhle příběh. Určitě se můžete mrknou na mé další příběhy. ;*