PROLOG

1.8K 67 10
                                    

Měsíc byl v úplňku. A přesto že zářil vysoko na obloze, obdarovával nás svým něžným světlem, kterým tiše klouzal po světle bílých šatech sunoucích se pomalu a ladně po měkkém mechu za půvabnou dívkou.

Jeden krok, druhý, třetí. Ty kroky byly vláčné, avšak rozpoznala jsem v nich nepatrný záchvěv nervozity.

Má mladší sestra kráčela dál. V rukou drtila svou svatební kytici nočních květů. Ty v doprovodu měsíčního světa zářily skoro stejně, jako jejich nezdolný pán na temné obloze, zatímco Vasilia kladla stále jednu nohu před druhou. Chvěl se jí dech. Zato ale její zelenkavé oči planuly očekáváním. Nemohla se této noci dočkat. Tajně mi o tom našeptávala po nocích, kdy nikdo jiný neposlouchal.

Jednoduché šaty z jemné korálově bílé látky jí dodávaly tolik elegance a krásy, kolik bylo jen třeba, aby zapůsobila na všechny přítomné. Ti klečeli na koleni, v pokoře a úctě k jejich budoucí Nejvyšší vůdkyni. Mezitím jsem já a má rodina stála jen několik metrů od kamenného oltáře, vykládaného drahými kameny všech dechberoucích barev a tvarů.

„Jsi celá ztuhlá, Neol," zašeptal mi do ucha Tael, stojící těsně vedle mě. „Doufám, že neplánuješ nějakou pitomost," dodal příkře. V jeho hlase nebylo ani stopy po výhružce, spíš se to dalo považovat za přátelskou radou.

„Nemusíš se ničeho obávat," vydechla jsem a nasucho polkla.

Má sestra se vdávala. Měla se oddat muži, se kterým jsem měla problémy už od začátku, co přišel k nám do Neumírajícího paláce. Ačkoliv to byl syn vlivného vůdce, jednoho z mocných klanů, sžíraly mě pochyby. Co kdyby pro ni nebyl dost dobrý? Co když jí manželství s ním nebude vyhovovat?

„Být tebou, tak se na ni alespoň usměju," zašeptal znovu a sám nahodil sladký úsměv. Až po jeho upozornění jsem si uvědomila, že se zarputile mračím a zatínám dlaně v pěst. Obdařila jsem svou sestru povzbudivým roztáhnutím koutků rtů a pokusila se uvolnit. Nervózně se na mě usmála nazpět.

Jeden kvítek nočních květů jí odpadl z paroží, které jimi byly přímo poseté. Kněžky si musely dát velkou práci s tím, je tam všechny upevnit. Stejně tak jako upravit její neposedné rezaté, divoce kudrnaté vlasy.

Vasilia došla až ke kamennému oltáři, okolo kterého se pnuly mohutné kořeny prastaré jabloně, tyčící se vysoko nad námi. U něho již stál její nastávající; Tepo. Byl jí okouzlen, viděla jsem mu to na tváři, ale ani přesto si mou důvěru nezískal. Má sestra měla minimální bariéru mezi vroucí láskou a její křehkou duší plnou pochybností a strachu. Nedokázala jsem si představit, jak si poradí s celým Lezumem, až jednou sama dosedne na trůn.

„Dokážeš si představit naši noc?" otázal se potichu Tael, mezitím co jedna z kněžek začala s chválami bohům a požehnáním nového páru. Bílé vlasy měl kvůli svatbě sčesané do podivně volného culíku za parožím a dokonce si oblékl i svou nejslušnější halenu.

„Nebuď pitomý. Nejspíš bych se v těch šatech přizabila," zažertovala jsem, načež se Tael začal tlumeně pochechtávat, až se mu natřásala ramena. Můj otec, stojící jen pár stop vedle, po nás hodil varovný pohled. Oba jsme rázem umlkli.

Obřad byl předlouhý a táhl se až do pozdních nočních hodin, kdy jsem jen sotva dokázala nechat víčka otevřená. Poté se přešlo na přípitek, tanec a jídlo. Oslavy propukly naplno a já měla co dělat, abych se odtamtud, skrze všechny tančící, dostala co nejrychleji pryč. Nebo se o to přinejmenším alespoň pokusila.

„Neol," ozval se hluboký mužský hlas, znějící až démonsky svůdně. Na to mi zatarasil cestu. Zarazila jsem se na místě a popuzeně se zamračila.

Plameny moci✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat