Dcera profesora lektvarů

Kapitola 2. Příšerný učitel a ďábelský plán

,,Helen Johnsová!"                                                                                                                                                       Ach. Zase popletli mé jméno. Bylo to tak i v dopise. Lidé mi tím jménem často říkají, i když se tak nejmenuji a vlastně ani není moc podobné tomu mému. Docela divné. Došla jsem k profesorce a nervózně sklopila hlavu.                                                                                                                                          ,,Vlastně je to Adele. Adele Johnsová," řekla jsem tiše a McGonagallová se na mě omluvně podívala. ,,Promiň, malé nedorozumění,"  usmála se a já přikývla a posadila se na stoličku. Položila mi moudrý klobouk na hlavu a já čekala. A čekala a čekala a čekala. Dost dlouho totiž mlčel. ,,Zvláštní dívka," zašeptal mi do ucha a já sebou polekaně trhla. ,,Nechci do Zmijozelu," zamumlala jsem potichu a klobouk se uchechtl. ,,Jak zvláštní. Před dlouhou dobou tu byl úplně stejný chlapec jako ty, který tam nechtěl," prohodil. ,,Vlastně jsi mu až podezřele podobná," řekl zamyšleně a já okamžitě zavrtěla hlavou. ,,Hloupost, mám jen nevlastní rodiče, jsem adoptovaná," prozradila jsem všem okolo a moudrý klobouk se opět zasmál. ,,Dobře tedy, už to nebudu prodlužovat. Nebelvír!" zvolal a já se uvolněně sesunula ze stoličky, když mi ho profesorka sundala z hlavy. Uf, to bylo fakt nepříjemné. 

O jakém podobném klukovi to sakra mluvil? Že by tedy můj skutečný otec byl kouzelník? Ne, to je pitomost. Tohle může být stále jen až moc živý sen. Ironií bylo, že hned na další den ráno byly na první hodinu lektvary. ,,Slečno Johnsová, kam byste šla, kdybych vám přikázal hledat rosomáka?" Z transu mě vzbudil Snapeův hlas a já zvedla hlavu a podívala se na něho. ,,Nikam. Kdybyste ho potřeboval, šel byste si ho najít sám," zívla jsem, jakmile jsem domluvila. Snape mě zpražil pohledem a otočil se ke všem zády. ,,Vlastně jednoho právě potřebuji. Deset bodů od Neblevíru za vaši nesmírnou drzost," prohlásil ledovým hlasem. ,,Otočte si na stranu tři sta devadesát čtyři," řekl poté a já tak otráveně udělala a položila si na učebnici hlavu. Spala jsem míň, než šest hodin, jsem unavená jak prase. ,,Johnsová!" zakřičel Snape a já sebou vyděšeně trhla a zvedla hlavu. ,,Tak dost, pojďte sem!" Zůstala jsem sedět jako opařená a jen na něho zírala. ,,Okamžitě pojďte sem!" zahromoval a já konečně raději šla. Zůstala jsem stát pár metrů od něho, protože jsem se bála, že na mě snad použije Avada Kedavra, nebo co. 

Už ho začínám nenávidět v tomhle světě. V knížce a ve filmu byl super, ale tady je to jen mastný dědek. ,,Za to, jak drze se chováte budete tady stát celou hodinu a asistovat mi," oznámil. Chtěla jsem něco dotčeně namítnout, ale Snape mě zvednutím ruky umlčel. ,,Jestli jen ceknete, srazím Nebelvíru dalších dvacet bodů." Otráveně jsem si povzdechla a do konce hodiny ani nemukla. ,,Můžu už jít?" otázala jsem se na konci hodiny bázlivě a Snape jen přikývl. Vyběhla jsem z hodiny rychlostí blesku. Ke konci dne jsem se unaveně sesunula v křesle v nebelvírské společenské místnosti. „Proboha, ten Snape je snad na každým kroku," zavrčela jsem zmučeně, když vešli i Ernie s Karin. Karin se zasmála. „No to víš, když ho celý lektvary provokuješ, tak se nemáš divit." Zoufale jsem si povzdechla a podívala se na Ernieho s Karin s úvahami v mysli. Po chvilce mě něco napadlo. „Ernie, tobě jdou lektvary, ne?" zeptala jsem se svého lehce překvapeného nového kamaráda a on se hned nato usmál. „Chtěla bys doučovat?" rozzářily se mu oči. S úšklebkem jsem si odfrkla a promnula si ruce. „Něco mnohem mnohem zajímavějšího," oznámila jsem jim a Karin to asi došlo a zatvářila se stejně ďábelsky, jako já. 

Jen Ernie na nás zůstal zírat se šokem ve tváři. „Ne, to ani náhodou. S porušováním školního řádu vám rozhodně pomáhat nebudu!" zvýšil hlas a já musela syknout, aby byl zticha, protože se na nás všichni v místnosti zmateně podívali. „Prosím," smlouvala jsem s ním s tím nejprosebnějším pohledem, který jsem uměla. Rozhodně zavrtěl hlavou a já si zklamaně povzdechla. Jenže jsem si uvědomila, že Ernie nebyl Hermiona. Ernieho jsem mohla něčím přesvědčit. „Mám u sebe ještě pár čokoládových žabek," šibalsky jsem mrkla na Karin a ta se zašklebila. Ernie byl ten největší milovník čokolády, kterého jsem zatím potkala. No opravdu, už jsem něco vypozorovala. Kufr měl plný čokolády a stejně si ještě koupil další ve vozíku ve vlaku. To nedělá jen tak každý. 

Ernie se konečně také smířil s naším nápadem, poté co jsem mu dala všechny své čokoládové žabky a na večer, když už všichni spali jsme se my tři opatrně vyplížili z koleje a potichu, krok za krůčkem jsme šli po chodbě. Zatraceně, jak já si přeji právě teď neviditelný plášť. Musím si ho vyprosit od Brumbála. I když, to se mi asi těžko povede. Octli jsme se před dveřmi Snapeova kabinetu a já na nic nečekala a hodně opatrně vzala za kliku. Dveře se s takovým zavrzáním otevřely, že jsme všichni tři ztuhli a na chvíli se zaposlouchali, jestli neuslyšíme něco podezřelého. Nic. Stále jen profesorovo klidné oddechování. 

Divila jsem se, že nechrápe, zrovna jeho bych na to typovala. Co nejtišeji jsme tedy vstoupili do kabinetu a kradli se směrem k jeho výklenku s lektvary. Ten je těmi lektvary nějak posedlý. A to jsem myslela, že chtěl vždy být učitelem Obrany proti černé magii. Vzala jsem si od Karin učebnici lektvarů a začala hledat nějaký perfektní pěnící lektvar. Našla jsem přesně to, co jsem hledala. Pěna se valí okamžitě, jak je lektvar hotový. Pak tam bylo ještě něco o nějakém riziku, ale to mě vůbec nezajímalo. 

Podala jsem učebnici Erniemu a ten nám s Karin dával úkoly. Díky bohu, že Snape byl vybavený. Alespoň k něčemu byl dobrý, ne jen k mému rozčílení. Po čtvrt hodině už Ernie míchal všechny přísady a v kotlíku začínalo bublat a praskat. Zničehonic to divoce zahučelo a poté to udělalo děsivý hlasitý zvuk a s ním nás zaplavil nával pěny. To, jak blbý nápad to byl jsem si uvědomila až poté, co jsem se začala topit.