Dcera profesora lektvarů

Kapitola 10. Hodiny navíc

V ředitelně mi Brumbál pokynul, abych se posadila a nabídl mi čaj. Docela ráda jsem ho přijala a tak vstal a šel na něj postavit vodu. Když se znovu posadil, zvědavě se na mě podíval. „Tak povídej," vyzval mě. Koutkem oka jsem zpozorovala, že i Snape mě docela zaujatě pozoruje. No, v jeho případě se tomu tak říkat nedá. Nazvala bych to spíš ,zvedl oči od svého chemického nádobíčka'. Tiše jsem se zasmála tomu spojení a poté už se znovu plně soustředila na to, co chci říct. „Zdálo se mi, že profesora Alexise někdo mučí neodpustitelnou kletbou. Mluvili tam pravděpodobně o mně a říkali něco o tom, že jsem mocná. No a dnes přišel profesor úplně vyčerpaný a vypadal opravdu, jako kdyby ho někdo mučil," dopověděla jsem poslední myšlenku a opřela se o židli. 

Brumbál na mě chvíli zamyšleně hleděl a poté vstal  s tím, že je čaj už hotový. Na můj sen neřekl poté ani slovo, jen mě sledoval, když jsem pila. Zamračila jsem se. „To k tomu nic neřeknete?" zeptala jsem se ho nevěřícně a on se jen pousmál a zavrtěl hlavou. „Dokud se nepotvrdí jeho pravdivost, nemám k tomu zatím co říct, je to hlavně na tobě, abys dávala víc pozor," řekl a já ho propalovala zděšeným pohledem. „Co se týče profesora Alexise, budeme si na něj dávat větší pozor," dodal a úsměv se mu ještě rozšířil. Pěstí jsem třískla do stolu. „A to je vše?! Pravděpodobně mě zabijí, ale to jediné, co na to řeknete je, že si budete dávat větší pozor?! No to snad nemyslíte vážně!" řvala jsem tak, že se třásly všechny poličky a lektvary na nich. Ani jsem nevěděla, že mám tak silný hlas. 

Postřehla jsem, že se Snapeovi dost třese ruka, nejspíš by mi rád jednu vrazil. Brumbál směrem k němu však zavrtěl hlavou a tak mě jen rozlíceně sledoval, snažíc se uklidnit. Normálně  bych se tomu vysmála, ale náladu jsem na to teď neměla ani trochu. ,,Severusi," oslovil Snapea Brumbál po chvíli a můj pohled se přesunul k němu. „Přeji si, abys odteď ty dával Adele lekce Obrany proti černé magii, profesor Alexis na ni stačit nebude," řekl Brumbál vážným hlasem a já čekala, kdy se začne smát, ale nestalo se tak. On to snad myslel vážně?! Snape vypadal stejně zhrozeně jako já a tentokrát jsem s ním i soucítila, protože jsem právě měla pocit, že je se mnou konec. To bude něco jako Nitrobana pro Harryho, jenže horší. 

Na Lektvarech měl Snape naprosto příšernou náladu. Choval se ke všem stejně hnusně, ale nejvíc ke mně samozřejmě. „Johnsová, vy jste ten návod snad ani očima neprojela! Jak jste krájela tuhle papričku?!" vztekal se nad mým růžovým lektvarem, který měl být původně červený. 

„Na kostičky," hlesla jsem potichu a lekla se, když vedle mě praštil do stolu. „Mělo to být na tenké proužky! Vy neumíte číst?!" křičel dál a já se tentokrát taky naštvala a podívala se mu přímo do očí. „To jsem v téhle třídě jediná?! Běžte řvát na někoho jiného, řekla bych, že spousta dalších lidí tady nekrájelo dobře papričky, do prdele!" ulevila jsem si a on se začal třást vzteky celý. Měla jsem pocit, že tentokrát mi vážně jednu vlepí, ale včas se zastavil. „Vypadněte," řekl chladně a ukázal směrem ke dveřím. Měla jsem chuť ho po cestě nakopnout, ale rozmyslela jsem si to a rovnou jsem vyběhla ze třídy. Třísknout dveřmi jsem však nezapomněla. 

„Ten Snape to dnes přehnal," odfrkla si Karin a Ernie s ní pro jednou musel souhlasit. Seděla jsem naproti a zírala do učebnice Lektvarů. Měla jsem pocit, že mi zítra dá zabrat ještě víc a tak jsem ho chtěla alespoň vyvést z toho omylu, že jsem naprosto blbá. 

„Nedivím se mu," odvětila jsem Karin a mí dva přátelé se na mě překvapeně podívali. „Brumbál nám dnes odpoledne řekl, že mě Snape bude učit hodiny Obrany proti černé magii navíc," vysvětlila jsem jim řádně otráveně a oni pochopili a soucitně se na mě podívali. 

„Snad to přežiješ," zasmál se Ernie a já vyprskla smíchy, jakmile jsem si vzpomněla, jak marně se Snape snažil mě zabít dnes o Lektvarech. „Jsem na pochybách," ušklíbla jsem se a s tím jsem práskla hlavou do učebnice.