Dcera profesora lektvarů

Kapitola 21. Potenciál

Dopověděla jsem mu svůj příběh a Tobias se náhle začal nepředvídatelně smát. ,,No tak to naše setkání je teda celkem osud," chechtal se a já fakt nechápala, co je na tom tak vtipného. Chtěla jsem mu věnovat nějakou jedovatou poznámku, když v tom mi došlo, jak nebezpečná byla situace, ve které jsme se nacházeli.

,,Musíme zpátky na své koleje, než se vrátí Snape," připomenula jsem chlapci a jemu to také došlo a horlivě přikývl. U Zmijozelské společenské místnosti jsme si popřáli dobrou noc a já se vydala do postele. Bylo mi dost podezřelé, že jsem nenatrefila na Snapea, snad nám to s Tobiasem zítra nedá sežrat na našem trestu.

Když už jsem ležela v posteli, musela jsem přemýšlet o tom, s čím se mi Tobias svěřil. Muselo to pro něj být těžké, to v sobě držet tak dlouho. Měl bys na něj být pyšný, Joeli Zane, pomyslela jsem si a podívala se směrem ke stropu. Po chvíli jsem usnula a nechala si zdát sny o soužití s Tobiasem a jeho vychovatelem.

Celé sobotní dopoledne jsem se s Karin a Erniem procházela po Bradavických pozemcích, Tobias seděl na lavičce, četl si a zpovzdálí nás s úsměvem sledoval. Myslím, že byl rád za nové přátele. Snape kolem nás pořád procházel, ale naprosto nás ignoroval. Přešla jsem to a raději si užívala svobody, dokud nebyl večer.

Den se překulil a bylo po večeři. S Tobiasem jsme netrpělivě stáli před Snapeovým kabinetem, který byl na druhé straně úplně tichý. Kolem procházeli studenti a něco si o nás šeptali, což mě tak štvalo, že už bych radši uklízela. Konečně přišel profesor a odemkl dveře, čímž nás vpustil dovnitř. Mlčky nám pokynul, abychom začali a šel si sednout na pohovku a probíral nějaké dokumenty.

Pokrčili jsme s Tobiasem rameny a udělali tak. Poctivě jsme vyleštili co jsme mohli, když v tu si nás k našemu zděšení v polovině práce zavolal Snape. ,,Ano, pane?" otázala jsem ho zdráhavě a koutkem oka mrkla na Tobiase. ,,Prosím, posaďte se, slečno Johnsová, pane Zane," řekl nám profesor lektvarů a my tak pomalu udělali. Zatímco já se na Snapea s očekáváním zadívala, Tobias se díval kamkoliv jinam, jen ne na něj.

,,Helen," Snape mě náhle oslovil tím nesprávným jménem a já překvapeně vzhlédla. ,,Pokud ti to nebude vadit-" rychle se odmlčel a zavrtěl hlavou. ,,Vlastně nemáš na výběr. Pan Zane se přidá k našim soukromým hodinám." Tobias přestal pálit podlahu a nechápavě se podíval nejdřív na Snapea a pak se otočil na mě. Pokrčila jsem rameny, avšak Snape zřejmě nebyl hotov se svým monologem.

,,Oba dva nejste v kouzelní příliš nadaní," pokračoval profesor. Já s Tobiasem si nad tou poznámkou oba uraženě odfrkli, což mě celkem potěšilo. ,,Máte však v sobě potenciál a ten já chci probudit k životu. Začneme zítra, takže se běžte vyspat," dokončil svou zmatenou řeč a zvedl se z pohovky. Stále dost popleteně jsme tak také udělali a celkem odpálkovaně společně vyšli z jeho bytu a následně i z kabinetu. Snape za námi zavřel dveře a mi zůstali stát na chodbě.

,,Chápeš co se tam právě teď stalo?" zeptal se mě Tobias s pozvednutým obočím. ,,Nemám nejmenší tušení," odpověděla jsem a zavrtěla hlavou. Pak jsem se poškrábala na zátylku a zasmála se. ,,S ním nikdy nevíš," dodala jsem s pobaveným úsměvem. Tobias mi to odkýval a protože jsme oba byli již celkem unavení a zítra nás čekal velmi dlouhý a zajímavý den, rozloučili jsme se a šli spát.