Dcera profesora lektvarů

Kapitola 14. Tobias na scéně

Po dlouhé době jsem opět mohla mluvit s Tobiasem. Nějak jsme se předtím míjeli na chodbě. Teď jsme seděli před velkou halou a povídali si. Karin  s Erniem už byli ve společensé síni, takže jsme měli i trochu soukromí bez jejich zbytečných potyček. ,,Proč se vůbec Zmijozel jako ty začal bavit s Nebelvírkou?" ptala jsem se ho se zvědavým úsměvem a on mi ho oplatil a pak si zhluboka povzdechl. 

,,Mám pocit, že do té koleje vůbec nezapadám," přiznal a nervózně si promnul ruce. ,,Nemám tam žádné přátele." Zatvářila jsem se překvapeně. ,,To je divné, takový skvělý kluk jako ty a není oblíbený, jo?" Myslela jsem to naprosto vážně. Tobias viditelně zrudl a rychle zavrtěl hlavou. ,,To ne," zamumlal poníženě a tím mě rozesmál. Naklonila jsem se před něj a semkla rty. ,,Ó, kdo se nám tu stydí?" naléhala jsem na něj žertovně a on se rychle odsunul, poté zvedl hlavu a konečně se také rozesmál. Mise splněna, pomyslela jsem si spokojeně. 

,,Hele," něco mě napadlo. ,,Má tě Snape rád, když si ze Zmijozelu?" Tobias se na mě podíval a uchechtl se. ,,Jo, to nemá," rozpačitě si prohrábl vlasy. ,,Jsem jeden z mála ze Zmijozelu, které nemůže vystát asi jako Nebelvíry." Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Jak typické, pomyslela jsem si s úšklebkem a nechala to být. Tobias opět přerušil mé myšlenky. ,,Um, proč si to potřebovala vědět?" zeptal se mě s nervózním úsměvem a můj úšklebek se ještě víc roztáhl. ,,To je tajemství," pousmála jsem se a mrkla na něj. 

Tobias nevypadal, že by se od něj čekaly nějaké problémy, takže udělat si legraci ze Snapea skrz něho by měli být jednoduché, hluboce jsem uvažovala nad svým ďábelským plánem při obědě a nenápadně koukla po Tobiasovi, kterého jsme pozvali na oběd k nebelvírskému stolu. Naprosto se mezi námi ztratil, nikdo nepoznal, že je vlastně ze Zmijozelu. Nejspíš to bylo proto, že se stále něčemu smál s ostatními. Lehce jsem mu poklepala na rameno a on se na mě s úsměvem otočil. ,,Mám takový nápad," řekla jsem mu tiše a on si povzdechl a přikývl. ,,Čekám, že to bude něco na Snapea," opáčil na to a mírně vyvedený z míry pohlédl směrem k učitelskému stolu. 

,,Prokoukl si mě," zazubila jsem se a poté mu začala vysvětlovat celý vtip, doslova a do písmene. On na mě po chvíli zůstal koukat, jestli si z něho náhodou nedělám srandu. ,,To ne!" vyjekl ustaraně a mě to nahlas rozesmálo, což přilákalo pozornost lidí kolem. I Snape se přestal chvíli věnovat svým bramborám a věnoval mi zamračený pohled. Nevšímala jsem si ho a znovu se zahleděla na Tobiase, který teď vypadal značně nervózně a začal se rozhlížet kolem sebe. Ovšem než jsem se nadála, Snape stál u našeho stolu. 

,,Pane Zane, co u Merlina děláte u nebelvírského stolu?" otázal se ho chladně a já si všimla, jak sebou Tobias ustrašeně trhl. Musím se ho  zastat, naskočilo mi v hlavě okamžitě a tak jsem taky udělala. ,,To není jeho chyba-" ,,Zmlkněte, Johnsová!" vyštěkl Snape a probodl mě nevraživým pohledem. ,,Je od vás hezké, že se chcete zastávat kamaráda, ale raději myslete na to, že váš trapný vtípek, ať už je to cokoliv, rozhodně nevyjde," prohlásil a zlomyslně se usmál. V duchu jsem se uchechtla. Nějak si věříš, chlape.

S napomenutím poslal Tobiase ke Zmijozelům a já se podivila, že mu nedal trest. Pak jsem si však všimla, jak se k němu všichni chovají a došlo mi to samo. Jen u nich být pro něj musí být trest sám o sobě. Po obědě jsem zamířila ke zmijozelskému stolu a vytáhla Tobiase za ruku. ,,Ah, tebe přišla zachránit tvoje holka!" poznamenal jeden z nich a Tobias viditelně zrudl a ustaraně se na mě podíval. ,,Zavři hubu," uzemnila jsem tmavovláska a už táhla bez povšimnutí druhého chlapce za ruku. Ernie s Karin už na nás čekali před vchodem. ,,Je mi tě upřímně líto," položila Karin Tobiasovi ruku na rameno a ten se na ni nesměle usmál a špitl slova díků. 

,,Tak můžeme jít na ten žert, ne?" zašklebila jsem se na trojici. Karin s úsměvem přikývla a dva chlapci také, i když trochu zdráhavě. ,,Neboj Ernie," poplácala jsem kamaráda po zádech. ,,Většinou to bude jen na mě a tady Tobym!" ,,T-Tobym?" zčervenal Tobias, ale pak mu došla celá moje věta. ,,Cože?!" vyjekl tak překvapeně, že jsme se mu všichni začali smát a on po chvilce s námi. 

Celý vtip spočíval v tom, že jsem si z domova přivezla ze srandy svou růžovou barvu na hlavu s pomyšlením, že ji určitě užiji a měla jsem samozřejmě pravdu. Vkrademe se ke Snapeovi do kabinetu, když zrovna bude učit a vyměníme mu přípravek na vlasy, či co to má, za tuhle barvu. Z hodiny se omluvíme tím, že řekneme, že pracujeme na skupinovém projektu právě od Snapea. Kratiknot nám to spolkne i z navijákem. 

Když jsme profesorovi řekli naši omluvu, vykradli jsme se dolů do hradního sklepení. Karin a Ernie měli za úkol hlídat, jestli někdo nejde a my s Tobiasem šli do akce. Tobias Alohomorou odemkl dveře a oba jsme se za sebou vkradli dovnitř. Snape dělá tu chybu, že si dveře nijak bezpečněji nezajišťuje. Obešli jsme jeho laboratoř a zamířili rovnou do obytné části. ,,Ten má teda bordel," poznamenala jsem, když jsme vstoupili dovnitř. ,,To teda, větší než já," zasmál se Tobias a já ho se smíchem praštila do ramene. ,,To by sis měl uklidit, jestli se Snapem poměřuješ."    

,,Možná," odvětil Tobias zamyšleně a znovu jsme se zasmáli. Upřímně se mi do Snapeovy koupelny příliš nechtělo, ale ten vtip za to stojí. Řekla jsem Tobiasovi, aby sebral ten šampon a obratně ho vyměnila za barvu. Tobias si strčil šampon do tašky a už jsme se rozesmátí chystali jít ven. Ke dveřím jsme skoro doběhli a zalomcovali jimi. Zamčeno. Tobias opět zkusil kouzlo, ale nic se nestalo.

,,Karin! Ernie!" zavolala jsem na kamarády venku. ,,Jsme tu zamčení!" Zaslechla jsem kroky a někdo začal bouchat na dveře. ,,Karin, přestaň," uzemnil dívku Ernie a nejspíš začal zkoumat dveře, protože po chvíli si začal něco mumlat. ,,Co si říkal?" zeptala jsem se ho naléhavě a on to zopakoval, tentokrát nahlas; ,,Ty dveře mají zevnitř ochranný mechanismus!" Takže Snape přece něco nachystal, pomyslela jsem si podmračeně. Tobias začal vedle mě viditelně panikařit. 

,,Já věděl, že to byl špatný nápad," zaúpěl zoufale a já ho zpražila pohledem. ,,Ještě není všem našim dnům konec!" uklidnila jsem ho, jenže v tu chvíli jsem se dost pletla. Tedy, alespoň našim klidným dnům bylo odzvoněno. Po chvíli totiž hlasy našich přátel za dveřmi utichly a chodbou se rozezněly rázné dlouhé kroky. Moc dobře jsem tu chůzi poznala. 

,,Tobiasi, musíme se schovat!" sykla jsem tiše a v příští chvíli jsme se na sebe mačkali vměstnaní mezi dvěma skříněmi s lektvary. Snape hlasitě rozrazil dveře a nakráčel rovnou do své laboratoře. ,,Zane, Johnsová, vylezte a okamžitě!" zahromoval a my dva, i když nechtěně, jsme náhle stáli tváří v tvář jemu a jeho smrtelně rozzuřenému výrazu.