Dcera profesora lektvarů

Kapitola 19. Obludné obludárium

Všichni jsme byli dost otřesení, ale i tak jsme si zbytek výletu do Prasinek užili. Prošli jsme kolik obchodů jsme mohli, zatímco Snape na nás dával ještě bedlivější pozor, než předtím. Přitom nějak stíhal mě ohromeně sledovat. To je tak moc překvapený, že se umím bránit? Raději jsem si toho nevšímala a povídala si o našem zážitku s ostatními. Snape nám řekl, že o tom zatím před Brumbálem pomlčíme, aby nezešílel a já s ním pro jednou souhlasila. 

Návrat do Bradavic proběhl hladce a také bylo odpoledne, což znamenalo, že jsme prošvihli oběd. Všichni jsme měli hlad, a tak jsme se rozhodli sníst v Nebelvírské společenské místnosti naše sladkosti. Povedlo se mi propašovat tam i Tobiase a očividně nikomu nevadil. Všichni věděli, že je jiný, než ostatní Zmijozelové. 

,,Nejdřív zkusíme nějaké Bertíkovy fazolky," navrhla Karin a my s ní zdráhavě souhlasili. To na mě určitě vyjdou ty nejodpornější, pomyslela jsem si, ale zaujatě jsem sledovala Karin, která si brala první fazolku. ,,Mňam, borůvka," mlsně se oblízla a poslala mi krabičku. ,,Holky mají přednost," vysvětlila a já obrátila oči v sloup, avšak také jsem si vzala. Bylo to přesně tak, jak jsem čekala. Znechuceně jsem fazolku vyplivla a nakrčila nos. 

,,Chutnala jako dračí trus!" řekla jsem zamračeně, což rozesmálo všechny kolem. Fazolky nikoho z nás nezasytily, ale alespoň byla legrace. Tobias v jednu chvíli kuňkal jako žába a v jinou zase Ernie plival vodu. Ještěže mu kolemjdoucí student půjčil kýbl z koupelny, jinak by v místnosti asi už byla potopa. Protože nám pro dnešek odpadly hodiny, strávili jsme ve společenské místnosti celé odpoledne. Ve správný čas jsme si došli na večeři a pak se zase rychle vrátili zpátky. Na chodbě jsem si všimla, že Snape zpozoroval, že vedeme Tobiase k nám, ale kupodivu na mě jen vážně pohlédl a nechal to plavat. Docela příjemně mě překvapil. 

Všimla jsem si, že už od večeře si Tobias táhne v látkové tašce nějakou velkou knihu, takže jsem na něj zkoumavě pohlédla a on si přiložil prst ke rtům a brašnu odložil až na zemi ve společenské místnosti. Celá naše skupinka se seskupila kolem něj a on opatrně vytáhl knihu, kterou jsem okamžitě poznala. Bylo to Obludné obludárium a teď mohutně chrápalo na zemi. Přivolalo to pozornost všech studentů kolem, kteří se k naší zvědavosti okamžitě přidali. 

,,Pšt," usměrnil nás Tobias a všichni si rázem přestali vzrušeně šeptat. Tobias opatrně zvedl knihu ze země a pohladil a láskyplně ji pohladil po hřbetě. Otevřela se a já chlapci nahlédla přes rameno. Tobias si s úsměvem prohlížel velký obrázek Baziliška, který byl nakreslený na založené straně. Ostatní z Nebelvíru přestalo bavit nás sledovat, a tak se zase vrátili ke svým činnostem, zatímco nás pět si prohlíželo knihu. 

,,Ty máš rád netvory?" zeptal se Ernie Tobiase s podezřením hlase a Zmijozel opatrně přikývl. ,,Měli bychom je chránit přesně, jako ostatní kouzelné tvory," prohlásil. Jemně jsem ho pohladila po rameni. Tohle je tak neuvěřitelný kluk, pomyslela jsem si s úsměvem. Otočil se na mě, také se usmíval a radostně ukázal na Baziliška. ,,Adele, není nádherný?" zeptal se mě, oči mu celé zářily. 

,,Cokoliv si přeješ," zasmála jsem se a položila mu bradu na rameno. Zatímco Karin s Erniem začali být unavení, my si četli v knize ještě celé hodiny, dokud krb ve společenské místnosti sám od sebe nezhasl. Odmítla jsem Tobiase nechat jít samotného do sklepení, a tak jsme se po špičkách vykradli na chodbu oba dva. V komnatě nejvyšší potřeby jsme našli konečně skutečný neviditelný plášť, a tak jsme se jím přikryli a sešli po pohyblivém schodišti. Byla půlnoc a my plánovali jít rovnou do sklepení, kdybych nezahlédla Snapea, jak kráčí směrem ke knihovně. V tuhle hodinu? pomyslela jsem si nechápavě a téměř s donucením obrátila Tobiase směrem za Snapem.

,,Chceš se zase dostat do potíží?" zašeptal vyvedený z míry, a já se pousmála a ukázala na neviditelný plášť. ,,S tímhle to bude v pohodě," ujistila jsem ho také šeptem a poté jsme se rozběhli, abychom profesora dostihli. Následovali jsme Snapea až do Oddělení s omezeným přístupem. Teď už jsme ho oba podezřívali z něčeho špatného, jenže pak vytáhl knihu, kterou jsem poznala. Byla o mně a mojí pravé mámě; jeho ženě. Šokovaně jsem se podívala z Tobiase a šeptem mu o tom pověděla. Usmál se a chvíli jsme sledovali, jak sedí a se zvláštním výrazem ve tváři si čte v knize. Kolikrát ji asi četl? napadlo mě. 

Všechno by bylo v pohodě, jenže já kráva prostě musela shodit svítilnu, kterou si Snape přinesl, která se s hlasitým ,křáp' rozbila na podlaze. Profesor lektvarů ostražitě vzhlédl. ,,Kdo je tam?" zvolal do ticha a pak se k mé hrůze podíval naším směrem. Tobias ani nečekal na můj pokyn. Jednou rukou mě uchopil za ruku a druhou pevně chytil plášť nad našimi hlavami. Já udělala to samé a už jsme nečekali ani minutu a rozběhli se pryč. Když jsme uznali, že za námi neutíká, udýchaně jsme zůstali stát za rohem a nechali z nás plášť spadnout. 

,,Kde ses sakra naučil tak rychle běhat?" zeptala jsem se Tobiase s tichým smíchem. Ten však vykulil oči, jakoby si vzpomněl na něco strašného a zahleděl se do země. Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Hej, mně můžeš říct všechno," připomněla jsem mu. Přikývl a společně jsme se svezli podél zdi na zem. Chvíli mlčel, ale rychle se rozmluvil. 

,,Víš..."