Dcera profesora lektvarů

Kapitola 18. Mdloby na tebe

Čekala jsem, že se na naší soukromé hodině bude aspoň něco dít, ale musím říct, že to byla ohromná nuda. Celou dobu jsem byla nucena číst ty otravné spisy a když byl čas se konečně učit kouzlo, Snape zkonstatoval, že je pozdě a poslal mě do postele. Aspoň nás zítra čeká výlet do Prasinek. Zajímá mě, co budu mít za dozor. Doufám, že Lupina.

Ráno mě vzbudila nadšená Karin a tentokrát jsem ji ihned poslechla a rychle se zvedla. Dnes měl být opravdu skvělý den. Zaprvé byl pátek a jak jsem řekla, Prasinky byly za dveřmi. Ve Velké síni bylo větší rušno, než obvykle. Všichni zaujatě rozebírali, s jakým profesorem půjde jejich skupina. Brumbál nám oznámil, že někteří půjdou jen s dospělými prefekty, vzhledem k tomu, že nemají dostatek profesorů. Možná to vyjde na naši skupinu. Upřímně by se mi opravdu ulevilo. 

Po snídani jsme se postavili do fronty, aby nás rozřadili do skupin a dali nám profesora. Rozhlédla jsem se a když jsem spatřila Tobiase, zběsile jsem na něj zamávala, aby se k nám přidal. Úlevně se usmál a udělal tak. Kupodivu nás do Prasinek moc nešlo. Dohromady to bylo dvacet studentů, protože se právě dělaly zkoušky. My jsme byli čtyři a právě teď přišel ten moment pravdy; čas se dozvědět, kdo bude naším dozorem.

,,Ahá, známá skupinka," usmál se Brumbál, když nás spatřil. Rozhlédl se kolem sebe a pohled mu utkvěl přímo na Snapeovi. Ne. To nemůže myslet vážně. Profesor lektvarů měl zřejmě úplně stejný názor, protože se nazlobeně podíval nejdřív ze mě a poté na Brumbála. ,,Jen běžte," Brumbál se potměšile usmíval a postrčil zamračeného Snapea směrem k nám. ,,Není času nazbyt," dodal a dál se nám nevěnoval.

Snape si nás všechny přeměřil pohledem, zhluboka si povzdechl a mlčky se rozešel po cestě do vesničky. V Prasinkách jsme si chvíli fascinovaně prohlíželi všechny výlohy. Karin zavelela, že půjdeme do všech obchůdků se sladkostmi a tak jsme taky udělali. Nemohla jsem si nevšimnout Snapeova protaženého obličeje a to mě nesmírně těšilo. 

Procházeli jsme se jen tak kolem, zatímco nám Ernie vševědoucně vyprávěl historii každého stromu, kolem kterého jsme prošli. Všichni jsme byli otrávení, ale alespoň Tobias soucitně předstíral, že ho poslouchá. ,,Vidíte tu kapličku? Tam se-" Ernie se rázně zarazil a zůstal vyděšeně zírat před sebe. Snape zpozorněl, když se naproti nám objevili tři muži. Otřeseně jsem chytila za ruku Tobiase a Karin, která chytila Ernieho. Muži měli na sobě kočičí masky, které zobrazovaly Alexandrovo komando. Ernie mi to asi stokrát opakoval, ale já jsem nikdy nedávala pozor. Došlo mi to teprve teď. 

Snape se postavil před nás a namířil na muže hůlkou. My všichni jsme udělali to samé s našimi hůlkami, ale muži se ani nepohnuli. Po chvíli na sebe kývli a zpoza stromů jich najednou vystřelili další pětice. Vrhli se po mých kamarádech a zahnali je pryč. ,,Ne!" vykřikla jsem a chtěla běžet za nimi, ale profesor po mně sáhl, chytil mě pevně za zápěstí a táhl mě do uličky. Druhá polovina komanda se hnala za námi. 

Měli jsme dnes opravdu nějakou smůlu. Byla to slepá ulička. Snape mě pustil a začal hbitě ohmatávat zeď. ,,Promiňte za neslušnost, ale o co se sakra snažíte?" ptala jsem se ho nechápavě a koukala na něj jako na blázna. Podrážděně sykl, obrátil se na mě a chytil mě za ramena. ,,Helen poslyš, nepamatuješ si náhodou jedno kouzlo, které si uměla jako malá? Zrovna by se nám opravdu hodilo," promluvil naprosto vážně a já ihned zakroutila hlavou. ,,Nepamatuju si skoro nic," hlesla jsem upřímně. Profesor mě pustil zrovna když k nám přiskočili Alexandrovi poskoci. 

Obranně se přede mě postavil a já překvapeně sledovala, jak na ně vysílá spršku kouzel. Dělá tohle jenom proto, že jsem jeho studentka? Jo, to bude určitě ono. Brumbál by mu měl za zlé, kdybych umřela. Jenže všechno nešlo podle jeho plánu. Jeden muž si ke mně našel cestu a odstrčil Snapea stranou. Roztřeseně jsem na něj namířila hůlkou a i přes masku jsem si byla jistá, že se pobaveně ušklíbl. Adele, je jedno, jak si slabá, teď jde o vážnou věc, promluvila jsem k sobě a opravdu, po chvilce jsem vykřikla první zaklínadlo z Harryho Pottera, které mě napadlo.

,,Mdloby na tebe!" vykřikla jsem hlasitě. To kouzlo bylo v mém podání neuvěřitelně silné. Odhodilo to nejen toho muže přede mnou, ale i všechny ostatní. Rychle jsem se rozhlédla, spatřila profesora a pro změnu jsem ho zase já chytila za plášť a vedla pryč z té uličky.

,,Ty si-" začal překvapeně, ale já ho rázně zarazila. ,,Teď není čas, musíme najít mé přátele." Hned jak jsem to dořekla, zaslechla jsem ustrašené zvolání Karin. ,,Adele!" Karin běžela k nám, v závěsu za ní i Ernie s Tobiasem. Viditelně jsem si oddechla a pustila Snapeův plášť. Všichni jsme se hromadně objali a já cítila Tobiase, který mi zabořil obličej do ramene. Pohladila jsem ho po vlasech a když jsme se od sebe odtáhli, usmála jsem se na něj. Oběma nám zřejmě spadl obrovský kámen ze srdce.