Dcera profesora lektvarů

Kapitola 15. Opravdu dlouhý trest

,,Okamžitě mi vysvětlete co děláte v mém kabinetu," promluvil tak ledovým hlasem, až mě zamrazilo. Uvědomila jsem si také, že mě Tobias ze strachu chytil za ruku a já mu ji s cílem uklidnit ho stiskla a vyšla z naší objevené skrýše. ,,Profesor Brumbál nám dal za úkol tady uklidit pro vaše potěšení, pane profesore," řekla jsem tu lež tak odhodlaně, až jsem se divila sama sobě. Tobias se váhavě postavil vedle mě a snažil se aspoň usilovně kývat hlavou, aby mě podpořil. 

Snape chvíli mlčel a pák si nás oba odměřeně prohlédl. Přistoupil ke mně blíž a téměř pár centimetrů ode mě se trochu skrčil. ,,Poznám, když mi lžete velmi dobře, víte o tom, že?" zeptal se mě medovým hlasem a já se viditelně otřásla a odstoupila od profesora dál. ,,Nelžu vám, pane," řekla jsem už značně nervózněji, než předtím. 

,,Tak dost!" vyštěkl a já i Tobias jsme nadskočili leknutím. Snape začal rázně pochodovat po místnosti, asi vymýšlel jak dlouhý a krutý trest nám napaří. A to se ještě nesprchoval, došlo mi a téměř jsem se z nervozity zapotila na zátylku. Tobias se na mě vyděšeně podíval a já mu na očích spatřila čirý strach. Tentokrát jsem pro změnu chytila za ruku já jeho. Bylo to, jako kdybychom tohle dělali samozřejmě. Napadlo mě, že má asi sourozence, kteří ho takhle chránili. 

Vypadal, že se mu trochu ulevilo a pokusil se na mě křivě usmát. Znovu k nám přistoupil profesor a hlasitě si odkašlal, aby si získal zpět pozornost. ,,Tak hrdličky," prohlásil chladně. ,,Doufám, že vás potěší, že vašim kolejím žádné body neodeberu," významně se podíval na Tobiase, který mi teď téměř drtil ruku nervozitou.  Snape pokračoval: ,,Ale ty body si u mě pečlivě odpracujete, to vám povídám. Budete sem každý večer chodit uklízet celý můj byt tak, že nenajdu ani smítko. Postarám se, aby vám nezbyl ani kousek volného času kromě učení, který byste využívali na další skopičinky, to vám slibuji." 

Měla jsem ohromný strach z toho, jaké množství bodů nám sebere, ale tohle je samozřejmě ještě horší. A představte si naši budoucnost, až se Snape po sprše uvidí s růžovými vlasy v zrcadle. My to tady do konce tohohle školního roku nepřežijeme. Tobias se pustil mé ruky a na pokyn profesora vyšel mlčky ze dveří. Chtěla jsem ho zarazit a říct mu, že mě tu přeci nemůže nechat, ale to už za ním Snape zabouchl dveře. Teď se na mě rozzlobeně díval. 

,,Nejsem si jistý, jestli se vůbec stále dívám na tu malou holčičku, které jsem četl pohádky," řekl profesor prostě a s těmihle slovy jsem sama od sebe vyšla ven z jeho kabinetu. Celkem mě ta slova zabolela. Není to tak, že bych ho brala za svého otce, to vůbec, ale co mělo tohle znamenat? On vůbec nechápe, jak tě děcák dokáže poznamenat. A navíc jsem mu skoro nic neudělala. Klasický namyšlený otec, který chce mít perfektní dítě, zakončila jsem své dotčené myšlenky a po boku Tobiase, který na mě samozřejmě čekal venku, se vydala na hodinu Bylinkářství, kterou jsme měli se Zmijozelem společnou. 

Kdyby mezi zmijozelskými nebyl Tobias, tyhle hodiny bych nenáviděla, ale vždycky jsem se na něj těšila. Momentálně jsme tedy po cestě jen nervózně mlčeli, protože jsme se báli večera. Ano, trest nám začíná už dnes večer a já se ho děsím ještě více po tom, co mi Snape řekl. O Bylinkářství jsme začínali s nudnými pokyny pro práci s Mandragorami. Myslela jsem, že je hned budeme pěstovat, ale takhle je to jak na obyčejné škole. Nejdřív nuda, potom akce. 

Tobias mi při hodině málem usnul na rameni, až jsem se mu musela smát a Karin dělala nějaké posunky na Ernieho, který velmi zaujatě poslouchal. Hodina mě nebavila, ale kdyby nikdy neskončila, trest se Snapem by se nám tolik nepřibližoval. Skončit bohužel musela a šťouchla do klimbajícího Tobiase. ,,Přišel jsem si pro Baziliška," zamumlal a upřel na mě zmatené unavené oči. ,,U mě ho nekoupíš, chlapče," rozesmála jsem se a Tobias se tak konečně vzbudil a ztrapněně zavrtěl hlavou. ,,Promiň," hlesl a poté jsme se oba zvedli a šli s Karin a Erniem na další hodiny. 

Odpoledne s překulilo k večeru a než jsem se nadála, už jsem u večeře nervózně šťouchala do kuřete. Nechtěla jsem jíst, protože to bych se musela zvednout a hned po večeři jít s Tobiasem na trest. Ten už u našeho stolu teď neseděl, protože měl strach, že by ho Snape zase chytil. Nedivím se mu, vzhledem k tomu, jak intenzivním pohledem mě teď profesor lektvarů propaluje. Vyslala bych jeho směrem vražedný pohled, ale mám strach. 

,,Adele, musíš před trestem něco sníst," řekla Karin a povzbudivě mi stiskla rameno. Slabě jsem se na ni usmála a nejistě si strčila do úst jedno sousto pečených brambor. Byly výborné jako vždy a je škoda do nich jen šťouchat vidličkou. Trochu jsem toho snědla a očima vyhledala tmavovlasého chlapce od zmijozelských stolů. Tobias tam seděl a na rozdíl od svých spolužáků, kteří se hlasitě smáli, mlčel a pomalinku jedl. Došlo mi, že se snaží také prodloužit čas, vzhledem k tomu, že jedl skutečně pomalu. Všiml si mého pohledu, smutně se na mě usmál a já mu to okamžitě oplatila. 

I přesto, jak moc jsme se snažili trest oddálit, jsme teď roztřeseně stáli před Snapeovým kabinetem, který byl spojený s jeho bytem a ani jeden z nás se neodvažoval zaklepat. Ta chvíle nám připadala jako věčnost, a pak se k mému nepochopení otevřely dveře a v nich stál podrážděný Snape. ,,Tak konečně vstupte," zavrčel a já s Tobiasem jsme se na sebe nejistě podívali a pomalu vklouzli dovnitř. 

Do nosu mě uhodil štiplavý zápach síry a já zkonstatovala, že profesor zase kuchtí nějaký lektvar. Jak typické, pomyslela jsem si sarkasticky a poté pohlédla Snapeovi do očí. Ten mě už nějakou tu chvíli zamyšleně zkoumal, nejspíš přemýšlel, jak mě nejlépe ponížit. Pak si však jen povzdechl, kouzlem nám přivolal nějaké mopy a prohlásil, že tu budeme tak dlouho, dokud to tu nebude naprosto čisté. Zavřel za námi dveře a nechal nás s Tobiasem zmateně stát v jeho bytu.