Na slovíčko (Rozhovory s autory)

AlenaHeinrichov

AlenaHeinrichov je velmi mnohostranně nadaná, dle svých slov středně trhlá autorka, jež miluje hudbu, procházky a vodu ve veškeré podobě. Co dalšího nám prozradila, si můžete právě přečíst.

1. Tvůj asi nejznámější příběh, Občas to někde bouchne, spadá pod urban fantasy. Co si pod tím můžou čtenáři představit?

Jde o fantasy zasazené do městského prostředí. To je obecná charakteristika urban fantasy. OTNB se navíc odehrává v současném světě. Tudíž se čtenáři mohou těšit na kombinaci magie, narážek na dnešní společnost a vtípků na účet moderní popkultury.

2. Kde jsi našla inspiraci k tomuto příběhu?

Základem pro příběh byl námět, kdy se bohyně dostane na rychlorande pro magické tvory. Tam ji následně osloví naléhavě jeden kouzelník s přáním, aby se s nimi vydala zachránit rovnováhu magie ve světě. Přičemž ale nejde o žádnou vyvolenou, zkrátka hledají každou volnou ruku.

Za tím nápadem stojí hned několik okamžiků.

Zaprvé se mi už řadu let zdá ve snech, že jsem bohyně. Jsou to dost živé sny a potřebuji je občas někde filtrovat.

Následně jsem jednou ve čtyři ráno potkala v baru týpka, co tvrdil, že tam na mě čeká, že mě zná a že s ním musím jet zastavit válku na Ukrajinu. Byl dost divný a mrazilo mě z něj. Kouzelník Gabriel je on, má i stejné jméno.

Poslední části skládačky je skutečnost, že mě strašně štvou příběhy o neschopných vyvolených, kterým se nakonec ten svět povede zachránit, ale přitom nic neumí.

Řekla jsem si: ,,Co kdyby to jednou nějaká fakt zvorala?"

3. Takže hlavní hrdinka je něco jako anti Mary Sue?

Ne úplně, řekla bych, že je zkrátka tak moc normální, jak jen bohyně může být. A taky dělá chyby, jako každý.

4. Jaká další díla píšeš? A do jakého žánru spadají?

Mimo wattpad pracuji na svém prvním románu. Je o dvou umělcích, kteří se mají strašně moc rádi, ale neumí spolu vycházet tak, aby jeden druhému neubližovali. A tak na svém vztahu neustále pracují a tím tak trochu pracují i sami na sobě. Zrají, dospívají a přeci občas udělají zase nějakou strašnou volovinu a jsou tam, kde byli. Je to vyprávěné z pohledu Adriany, která Matyáše platonicky miluje. Platonicky, to znamená, že by pro něj umřela, ale doma by ho nechtěla. :) Spolu s Adrianou zjišťujeme, co vlastně doopravdy chce ona a jak to má Matyáš.

Příběh se odehrává téměř výhradně v divadle. Je vyprávěn s nadhledem a prošpikován celou řadou zábavných historek, které může napsat jen sám život. Nechybí ani pořádná nálož sarkasmu. ;-) Jde tedy o humorný román.

Dále mám své milované Příběhy světa Tam. Jde o svět, který je do značné míry inspirován mými velmi živými sny. Nic v něm není černobílé a hodně v Příbězích pracuji s tím, zda vůbec něco jako dobro a zlo existuje. Čtenáři se mohou těšit na temnou fantasy s překvapivými zvraty a drsnější atmosférou. Velkou roli zde také hrají různé mezilidské vztahy a co všechno jsme ochotni obětovat pro ty, které milujeme. Ať už je to náš protějšek, rodina nebo třeba přítel.

V linii s Adrianet se pak můžete těšit na velmi silný milostný příběh, který překoná i smrt. Je věnován muži, který mě zásadní dopad na můj život a v podstatě mě stvořil, dalo by se říct. Nebyla bych taková, jaká jsem, nebýt něj. Nebudu o Příbězích více prozrazovat. Snad jen, že všechno je propletenější, než se zdá i drobné maličkosti mohou mít klíčovou roli. :)