Ďábelská souhra✔️

#11

Druhý zápas s Coloradem dopadl ještě hůř.

Výsledek 5:0 v prospěch Eagles donutil trenéra Dennehyho za sebou na dlouhou dobu zavřít dveře kabiny. Dokonce ani nám s Chloe nedovolil si vytáhnout nějakého hráče pro rozhovor.

„Bastard," procedila mezi zuby Chloe, „my máme taky svoji práci, kterou musíme splnit."

„Tak si to tak neberte, já bych na jeho místě byla taky naštvaná," snažila jsem se ji uchlácholit.

„Tak ať se přijde podívat, jak vypadá opravdu naštvaný člověk," odfrkla si.

Vzala jsem ji za ruku a radši ji odvedla dál od kabiny, ze které se hojně ozývaly anglické nadávky.

„Neměly bychom jít?" navrhla jsem.

Ta se na mě nejdřív nevěřícně podívala. Když jsme ale pak uslyšely zvuk lámající hokejky, usoudila, že to bude pro tuhle chvíli asi to nejlepší.

„Ještě něco," otočila se na mě Chloe, „zařídila jsem ti ten pokoj s Hellbergem."

„Super!" zavýskla jsem.

„Před dvěma dny jsi se málem zhroutila, když jsi ho uviděla," připomněla mi.

„Víte, tehdy jsem byla jen překvapená, že ho tady vidím. Navíc, pan Richman mi při mém nástupu poradil, že mám navazovat kontakty. Myslím, že bych mohla začít u něj."

„Přesně to samé poradil i mně," usmála se Chloe.

Rozloučily jsme se a já se vydala na tramvaj. Zatímco jsem čekala, napsala jsem Nicovi zprávu.

A: Domluveno, zítra na letišti.

Přečetl si to až po tom, co jsem dorazila domů. Lituju je, jestli na ně Dennehy takhle dlouho řval.

Do sportovní tašky jsem naházela pár kusů oblečení, peněženku, doklady a ostatní potřebné zbytečnosti. Můj první trip. Vážně se na něj těším. Do San Diega se nelétá každý den.

°

K letadlu jsem doběhla deset minut před odletem, takže jsem nestihla ani rozhovor s Dennehym a jeho asistenty. Chloe mě za to chtěla nejspíš pěkně uzemnit, když ale viděla, jak ztěžka vydýchávám svůj maraton, nechala mě být.

„Příště koukej přijít včas," sykla na mě.

V předklonu jsem přikývla. Slyšela jsem v jejím hlase, že ji pořád nepustil ten včerejší incident po zápase. Nechtěla jsem na sebe nechat křičet, takže jsem začala hledat způsob, jakým bych se z toho vyvlékla. Naštěstí jsem nemusela hledat dlouho.

„Slečno Andreo!" uslyšela jsem.

Otočila jsem se a uviděla jednoho z kluků, jak na mě mává. Když jsem přišla blíž, poznala jsem Kevina Rooneyho, centra naší druhé formace a kapitána týmu. Stál v rohu společně s Anterem a Marianem Studeničem.

„Dobré ráno, pánové," pozdravila jsem všechny.

„Dobré ráno," zaznělo od Kevina a Antera.

„Ahoj Andrea," odpověděl Marian.

Marian je Slovák, jeden z nejlepších mladých slovenských hokejistů své doby.

„Ako sa tešíš na trip?" zeptal se.

„Těším, akorát mi to zkazilo to zaspání," přiznala jsem.

„To nie si jediná, ktorá zaspala," ušklíbl se Marian.

„Jak to? Kdo ještě chybí?"

Kývl směrem k trenérům. U nich se právě vydýchával Nico. Ani jsem si nevšimla, že přišel. Spíš přiběhl.