Ďábelská souhra✔️

#26

„Cože?"

Moje únava byla rázem pryč. Na tuhle větu jsem čekala od té doby, co mě sem přeřadili. Konečně budu pracovat u týmu, který hraje v NHL!

„Slyšelas," povzdechla si Chloe, „ale měla bys sebou hodit. Ve tři nám to odlétá, takže si běž zabalit a uvidíme se na letišti. Poletí s námi i Korpisalo, chtějí ho podepsat na měsíční zkoušku."

„Takže Mikko se dostane do hlavního týmu?" vydechla jsem nadšeně.

Jenže v tu chvíli jakoby mnou projel blesk.

„A... O Nicovi nic neříkali?" zeptala jsem se opatrně.

„Holka, vážně si myslíš, že Hellberg má dostatečnou kvalitu na tým NHL?" opáčila chladně.

Tím sfoukla jedinou jiskřičku mé naděje. Znamenalo to, že od zítra nás dva bude dělit tři sta padesát kilometrů.

„A vůbec nepřemýšlej nad tím, že bys tu zůstala," řekla, když viděla, že mám tu námitku na jazyku, „chtěla jsi pracovat pro Jersey? Chtěla. Tak buď vděčná za to, že tě vzali k hlavnímu týmu. Některým se to nikdy nepodaří."

Měla pravdu. O téhle práci jsem snila. Jenže jsem si to nějak nedovedla představit bez Nica po mém boku.

*

„Tak co, přidala ti?" zasmál se Nico a otřel si do ručníku mokré vlasy.

Klukům už skončil trénink, a tak se všichni jen tak poflakovali v kabině. Antero si měnil tkaničky u bruslí (prý mu neladily s barvami na dresu), Marian si z misky s pomeranči vybíral ten nejkulatější a Mikko s Ryanem se navzájem chválili, jak se jim povedlo dát gól Macovi, načež jim kanadský brankář připomněl, že nedával pozor. Všichni vypadali spokojeně. Kromě mě.

„Andy, co se děje?" vytrhl mě z přemýšlení Nico.

Nemělo smysl něco takového tajit. Nemohla jsem se beze slova jen tak vypařit. Vždyť ti kluci jsou jako moje rodina.

„Já vám musím něco říct," zašeptala jsem.

Postavila jsem se. Bez jediného slova se na mě upoutaly všechny páry očí v místnosti. Zhluboka jsem se nadechla.

„Kluci, mám pro vás velkou novinku," začala jsem.

„Jsi těhotná?" vyhrkl Antero, „určitě je těhotná. Koukněte na to břicho. Minimálně druhej měsíc."

Za výbuchu smíchu se na jeho rameni rozpleskl Marianův pomeranč, který po něm mrštil Nico.

„Tohle je něco mnohem důležitějšího," řekla jsem, „víte... Přeřadili mě k hlavnímu týmu. Do New Jersey."

Smích se najednou rozplynul. Všichni na mě koukali s překvapeným výrazem ve tváři. Jenže o sekundu později kabina bouchla podruhé. Tentokrát nadšením.

„To je paráda, moc gratuluju!" ozývalo se ze všech stran.

„Tak tam aspoň nebudu sám," ušklíbl se Mikko.

„Konečně budu zase neporazitelný v kartách," zasmál se Ryan.

„Moje holka jim tam všem ukáže!" zvolal hlasitě Nico a popadl mě kolem pasu.

Všichni kolem mě mi to přáli. Úplně zapomněli, že jejich spoluhráč taky odjíždí. Jenže ten se aspoň těšil.

„Vypadáš smutně," podotkl Antero, „stalo se něco?"

„Já... Já vás nechci opustit."

Sedla jsem si. Cítila jsem se slabě. Byla jsem nevyspalá a vyčerpaná z té novinky. Slova se mi hledala těžko.