Ďábelská souhra✔️

#17

„Kam civíš?" zeptal se Nico s plnou pusou.

„Na hodiny, hrozně pomalu to utíká," opáčila jsem a zalovila v misce pro další kousek masa.

Seděli jsme v naší oblíbené japonské restauraci na obědě.

„Neříkej, že jsi víc nervózní než já," zasmál se.

Podívala jsem se na něj. Po bradě mu stékala omáčka ze steaku, která mu kapala na bílou košili.

„Prase," ucedila jsem a podala mu kapesník.

Nico moji ruku odstrčil a pusu si otřel do ramene.

„Nechceš si to tam rovnou vylít?" ušklíbla jsem se.

Zavrtěl hlavou a chtěl něco říct, jenže měl plnou pusu a celou mě poprskal. Znechuceně jsem si z brýlí otírala hnědé kapky.

„Promiň," usmál se omluvně, „počkej, ještě ti tady kousek zůstal."

Nahnul se přes stůl a dal mi pusu na tvář. Chvíli se na mě z bezprostřední blízkosti díval. Pak se nahnul ještě blíž a políbil mě.

„To jsem tu omáčku měla i na rtech?" zeptala jsem se.

„To ne, ale byla by škoda nevyužít příležitost," odpověděl, „a přestaň se červenat."

„Nejvíc se červenají ti Japonci, co nás viděli," řekla jsem.

Nico se otočil a podíval se na asijský pár u vedlejšího stolu. Oba dva rychle sklopili hlavu ke svým šálkům čaje.

„To ještě nikdy neviděli švédsko-český románek?" poznamenal otráveně.

„Co myslíš tím románkem?"

„No, my spolu nechodíme?"

„No, zatím asi ještě ne," řekla jsem a dopila poslední zbytek ramenu.

„Tak to musíme změnit," povzdechl si a chytil mě za ruku, „drahá Andy..."

„To si nech až na naši svatbu," odsekla jsem úsměvně.

„Dobře," protočil panenkami, „oba víme, že se máme rádi, takže bychom to mohli dát dohromady. Co na to říkáš? Vill du vara min flickvän?"

Usmála jsem se. Chtěla jsem si zachovat chladnou hlavu, ale srdce mi pomalu vyskakovalo z hrudi.

„A... Nepřijde ti to moc brzo?" zeptala jsem se.

„Už není na co čekat," podíval se na mě prosebně, „řekni mi ano, než oba zestárneme! Navíc jsem si jistý, že když mě odmítneš, tak dneska prohraju!"

„To je vydírání. Ale když na mě tak naléháš, tak dobře, budu tvoje přítelkyně."

„Jo! Neumřu sám!"

Oba jsme se hrozně smáli. Ti Japonci u vedlejšího stolu si nás začali fotit. Asi si mysleli, že mě Nico požádal o ruku.

°

„Neflusej na ni," ucedil Mac.

„Nemůžu, uklidňuje mě to," odpověděl Nico, znovu plivnul na svou helmu a kusem dresu ji otřel.

„A nechceš si jako rituál vymyslet něco lepšího?"

„Ne."

„Nebuď nervózní, jinak se z toho zblázníme všichni," zasmál se Antero.

V kabině však nervozita každou chvílí stoupala. Stál před námi dosud neporažený tým Bostonu, v čele s českým brankářem Danem Vladařem.