Ďábelská souhra✔️

#25

„Kafe, zlato?" zeptal se Nico.

„Díky," usmála jsem se a vzala si od něj kelímek.

„Tak povídej," vyzval mě a kývl na židli vedle něj, „a promiň, že jsem s tebou nešel. Já bych ho musel zabít, kdybych ho viděl."

Seděli jsme na smluveném místě na letišti a čekali na naše letadlo. A i když kafe zrovna nemusím, byla jsem za něj teď neskonale vděčná.

„Víš, jak bych jen začala," zamyslela jsem se.

„Zkus to od začátku.“

Protočila jsem panenkami. Spustila jsem. Řekla jsem Nicovi úplně všechno, od sestřičky, která si musela třináctkrát ověřit, že jsme s Akirou příbuzní, až po to, že si náš milý švýcarský brankář po zbytek sezóny nezahraje. Nechal mě domluvit, i když to ve chvíli, kdy jsem mu odhalila svého bratříčka, vypadalo, že mu obočí vyletí až ke stropu.

„Takže... Vy jste dvojčata?“ ověřil si tu novinku šeptem.

„Možná to bude v budoucnu tvůj švagr,“ poznamenala jsem česky.

„Cože?“

„Ale nic.“

„Nepřijde ti to zvláštní?“ zeptal se ustaraně, „mně se to celý nějak nezdá.“

„Jenže mně to sedí dokonale,“ ohradila jsem se a popostrčila si brýle ke kořenu nosu, „konečně vím, proč se naši... Teda, máma se svým mužem rozvedli. Tehdy v noci se hádali právě kvůli Akirovi. Nebýt mojí matky, tak by se nic takového stát nemuselo.“

Nico pochopil, že už se o tom nechci dál bavit. Zmačkal prázdný kelímek a odhodil ho do koše. Chvíli se na něj zasněně díval. Pak změnil téma.

„Pamatuješ, jak jsme se poprvé potkali?“ usmál se nepřítomně.

„Myslíš tehdy, když jsme oba vyhazovali obal od lízátka? Pamatuju. Něco tak bizarního člověk nezapomene.“

„Asi bych ti měl říct, proč jsem ho šel vyhodit ve stejnou chvíli jako ty.“

Zmateně jsem se na něj podívala.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se a dopila zbytek kafe.

„Já tam šel záměrně. Už dávno jsem věděl, kdo jsi.“

Pár kapek kávy mi steklo po bradě. Momentálně jsem měla obočí výš než Nico před nemalou chvílí. Ale než jsem se stačila na cokoliv zeptat, začal srdceryvně vyprávět.

„Jako nováček jsem se musel stavit v New Jersey podepsat smlouvu, i když jsem už předem věděl, že pomažu na farmu. A jakožto očekávaná trojka si mě našla Chloe, aby mě vyzpovídala z mých pocitů. Šílený, na co všechno se ptala.“

Typický, pomyslela jsem si úsměvně.

„Ten den měla neskutečně dobrou náladu. Říkala, že se do jejího týmu má přidat nějaká mladá talentovaná holka z Česka. Prý ji sice ještě neviděla, ale už dokázala říct, že to bude terno. Prostě o tobě mluvila tak moc, že i já sám jsem se na tebe začal těšit. Večer jsem se potkal s Mikkem a Anterem, které znám z nováčkovského kempu. A padla řeč na tebe.“

Trochu se ušklíbl, což se mi vůbec nelíbilo.

„Oni si ještě museli vyslechnout rozsudek od hlavního trenéra, jestli zůstanou, nebo poletí za mnou. A ten večer jsme se tak bavili o všem možném, až jsem se o tobě zmínil. Asi je to zaujalo a chtěli vědět, jak vypadáš. Tak si našli na netu tvůj profil.“