Ďábelská souhra✔️

#13

„To snad není možný!" zaklel Colby.

„Koukám, že jsi měl dost dobrý trumfy," zasmál se Mikko a sebral mu karty z ruky.

„Já ti říkala, že vyhraju," usmála jsem se na něj.

„Hlavně abychom vyhráli my dneska a zítra," poznamenal Ryan.

Seděli jsme v hotelovém baru a jako slušní občané si objednali limonádu a hráli karty. V televizi nad linkou běžel přímý přenos zápasu mezi Bostonem a Rangers, který jsme během hry bedlivě sledovali a velmi trefně komentovali.

„Zdeno, já ťa milujem!" zvolal na celou místnost Marián, když slovenský velikán skóroval.

„Chudák Lundqvist," povzdechla jsem si.

„Tohle nemohl chytit, to šlo pod víko," zkoumal zpomalený záběr Xavy.

„Mohl, sleduj," nahnul se přes linku Nico a ukázal na obrazovku, „kdyby se otočil o pár desetin sekund dřív, tak by tu přihrávku viděl a mohl se k tý tyči natisknout maskou."

„Ty fakt nosíš trenky s puntíkama?" zeptal se znechuceně Ryan a plácnul ho balíčkem karet přes bílou látku vyčuhující zpod jeho kalhot.

„No, no, no, tak daleko ještě nejsme," řekl povýšeným hlasem Nico.

Polovina z nás vyprskla smíchy pití. Barman se po nás zle podíval, ale to nás v tu chvíli vůbec nezajímalo. Marián se smál tak moc, že se skulil ze stoličky a Kevin mu pomáhal zpátky na nohy, což nás rozesmálo ještě víc.

„Musíte tady takhle řvát?" ozvalo se.

Všichni se přestali smát a otočili se ke dveřím. V nich stál v černé mikině Akira a tvářil se jako boží umučení.

„Kdyby mě někdo potřeboval, šel jsem se projít," řekl a odešel.

„Kdo by tě potřeboval, blbečku," odfrkl si Nico, když jsme uslyšeli zaklapnutí vchodových dveří.

„Nevypadal vůbec dobře," zašeptala jsem směrem k Ryanovi, „byl takový bledý."

„Ještě ho lituj," odsekl nepříjemně.

„Princezna," zazněl z podlahy Kevinův hlas.

„Jak ses tam dostal?" ušklíbl se na něj Xavy, „vždyť spadnul jen Marián."

„Kluci, neměli bychom se jít chystat?" přerušila jsem je.

„Kolik je?" zeptal se úsměvně Kevin a vyhrabal se zpátky na stoličku.

„Patnáct dvacet. Za deset minut máme vyrazit."

Všichni zbledli. Najednou jsem tu seděla sama, protože kluci se rozprchli do svých pokojů.

„Vezmi mi sako," zavolala jsem na Nica.

Ucítila jsem na sobě pohled barmana. Věděla jsem, co po mně chce.

„Napište to na klub," usmála jsem se.

Něco zamumlal a odešel. Povzdechla jsem si. To poslední, co teď potřebuju, je dohadovat se s nějakým naštvaným chlapem.

°

Vyběhla jsem na střídačku za Chloe. Ta už stála připravená s kelímkem cappuccina v ruce.

„Pojď za mnou," kývla na mě.

„My dneska nebudeme sedět v civilu?" zeptala jsem se, když mě zavedla do výtahu.

„Ty ne. Věř mi, že nechci, aby tě někdo zmlátil," povzdechla si a zmáčkla tlačítko do třetího patra.

Ustaraně jsem se na ni podívala. Slyšela jsem o takzvané Společnosti Barakud, která se s fanoušky jiných týmů moc nemazlí.