The McCann's Family ✔️

2.

Alisson McCann:

12 let

Seděla jsem na dřevěné podlouhlé lavici s dlaněmi přitisknutými k sobě a šeptajíc tichou modlitbu, která mi nedávala žádný smysl, nebavilo mě chodit každou neděli za čtrnáct dní do kostela, ale jak se psalo v tradicích a pravidlách našeho světa, každá dívka musela být chráněna bohem a být známá svou počestností. Otec byl zlý muž na všechny okolo, ale já s matkou jsme jeho světlo jak on s oblibou opakoval. Byla jsem něco velice cenného pro něho a všechny okolní může; kápova dcera.

,,Nyní otevřte oči, jsme všichni děti boží." Přikázal kněz.

Takovéhle bláboly jsem snášela už druhým rokem, zatímco Tyler nemusel.  Uzavřela jsem svou modlitební knihu, která vypadala téměř zachovale; černý promačkaný přebal s křížem uprostřed. Přitiskla jsem knihu k hrudi, aby kněz viděl, že jsem si dnešní kázání vzala k srdci. Většina mých gest byla pouhá přetvářka.  Na krku jsem měla připnutý náhrdelník s křížkem, bílou halenku a mírně upnutou kostkovanou sukni, která dosahovala do půlky mých kolenou, na nohou jsem měla bílé balerýny a vlasy svázané do jednoduchého copu.

,,Ahoj Alisson." Přistoupil kněz ke mně v odměřené vzdálenosti, při mém odchodu z kostela: ,,Dobrý den otče." Pousmála jsem se svým dívčím úsměvem, na má záda pálili sluneční paprsky: ,,v tom světle z venčí vypadáš jako anděl boží." Zvedl ruku a prsty k mému čelu naznačil neviditelný kříž: ,,jsi opakem svého otce." A bylo to tu zase, jako obvykle mi připomínal čím byl můj otec, bral to jako vykoupení za jeho hříchy.

Prošla jsem ven, na vysoké kamenité schody: ,,tady jsi." Řekl hlas Amber, otočila jsem se a vpadla do jejího objetí.

*

Naše auto zastavilo na štěrkové cestě sídla. Všichni zde už byli, chystali se přípravy na dedečkovi 70tiny. Společně s Amber, která byla o rok mladší jsem se vydala dovnitř. Xander zatím popadl naše zavazadla a byl nám v patách.

Vklouzly jsme dovnitř vstupní haly, ale nevyzuly se z bot, venku bylo sucho a podrážky po očištění na rohožce se zdáli čisté.  Doma jsem obvykle volala mamku, jestli zde je, ale tady jsem to udělat nemohla.

Společně s Amber jsme našly mojí mámku s tetou Jazmyn v prostorné obývací místnosti. Obě se usmály. 
Vběhla jsem do maminčiné náruče a užívala si pocit klidu: ,,jaká byla návštěva kostela?" Usmála se mamka: ,,jako vždy, nudná." Povzdechla jsem si, neuměla jsem potlačovat své emoce jako starší lidé: ,,Alisson, takhle se nevyjadřujeme. " spražila mě slovy, ale ve výraze byla jiná věta.

Posadila jsem se na pohovku vedle mamky, Amber si přisedla a rozevřela knihu, kterou dočítala.  Mamka mi podala ovocný čaj ze, kterého jsem ihned upila.

,,Kde je vůbec teta Sydney s Maxem?" Zeptala se Amber tiše, střelila jsem ženám zvědavý pohled. ,,Je na kontrole s miminkem, brzy přijede." Mrkla na nás mamka. 

,,A Tyler s tátou?" Opřela jsem bok své hlavy o ruku mé mamky: ,,Tyler a táta jsou na nějaké schůzce." Věnovala mi jemný úsměv a znovu se věnovala tetě Jazmyn.

Nechápala jsem To, Tyler byl mé dvojče bylo mi dvanáct  a musel s otcem chodit na nějaké pitomé schůzky, rozuměli jsme si až na pár nesrovnaností. S povzdechem jsem vyhoupla své tělo na nohy: ,,půjdu se převléct a vybalit nějaké věci." Ujasnila jsem pro dobrý důvod k odchodu z místnosti a přešla místnost,  byla jsem ráda jakmile má záda zmizela z dohledu jejich pozornosti.

Z tohoto světa mi bylo smutno ačkoliv jsem měla okolo sebe lidi, kteří mě milovali.