The McCann's Family ✔️

5.

Tyler McCann

15 let

Už deset minut jsem se snažil uvázat ten odporný  uzel na mém krku, když se mi to konečně povedlo, tak jsem uhladil znovu smetanovou košili a oblékl černé sako. Do pouzdra na zbraně, který mám kolem pasu jsem strčil pistoli s nožem a mohl jsem jít.

Vyšel jsem ze svého pokoje a tvář schoval pod arogantní a zároveň neutrální masku, kterou nás otec naučil používat.

Pohledem jsem zavadil o dveře, kde bydlí má sestra, bylo jí stejně jako mě, ale byla moc mladá na to, aby se zasnoubila což také musela udělat. Trápilo mě to ačkoliv jsem to dát na jevo nemohl.

Zahnal jsem  svou potřebu zjistit jak se má Alisson a pokračoval v cestě dolů, kde jsem narazil na svého otce a strýce.  ,,Čau Tylere." Poplácal mě po rameni Jaxon můj strýc, za zády měl malého Maxe, bylo mu deset let. ,,Zdravím strejdo," věnoval jsem mu pohled: ,,a Maxi." Sklonil jsem se o trochu a plácl si s ním.

,,Dobrá jsi tu, jdeme." Rozkázal otec: ,,Jen My?" Povytáhl jsem obočím. Otec bez odpovědi přikývl a prošel směrem výtah a vstupní hala. Následoval jsem ho. Vstoupil jsem do výtahu a ostatní také a sjeli dolů.

*

Nastoupili jsme do s otcem do černého Porsche, strýc s mým bratrancem nastoupili do svého auta a my vyjeli.

Jsem všude kde se vyskytne vhodná nabídka, jsem vychováván jako budoucí kápo, tudíž musím být všude.

Jeli jsme do otcova panství na konci města a ještě o pár kilometrů dál.

,,Tati, říkal Jsi, že Alisson dáš muži s vysokým postavením a né jen muži, který je o několik kategorií níž," potlačil jsem odfrknutí nebo spíše jsem se o to snažil, byl to můj otec a hlavně kápo, musel jsem být pokorný vůči němu, respektoval jsem svého otce a vzhlížel k němu, nechoval se ke mě zle jako jiný otcové.  Sledoval jsem každý pohyb mého otce, jeho výraz se nezměnil a jeho ruce na volantu se více upevnili. ,,víš, někdy pro rodinu musíš udělat i to co nechceš. " odpověděl mi jednoduše, to byla jeho vzácná schopnost, která mě štvala; ,,Jak to myslíš?" Zeptal jsem se a svůj pohled namířil na cestu před námi. ,,Pochopíš to až budeš starší, tvá matka a já chceme mít tvou sestru na blízku, nic tím nezískám kromě dobrých vztahů." Tentokrát jeho hlas nabral rodičovský tón, přívětivý, který mi obvykle dával jen doma mezi matkou, Alisson a mnou. Dál jsem  už mlčel, nechápal jsem proč chce jenom tak dát bez rozmyslu mou sestru někomu cizímu v tak mladém věku, rozzlobilo mě to, ale jak otec jednou řekl, nebyla to má věc.

Zastavil před obrovskym panstvím, které mělo několik křídel. Vystoupil jsem urychleně ven a nadechl se čerstvého vzduchu, bylo šílené horko a já musel být oblečený v těsných dlouhých černých kalhotách a saku, nenáviděl jsem tenhle dresscode.

Vyčkali jsme na Jaxona a jeho syna, poté jsme se spojili bok po boku a vkročili do sídla. Mělo by se tu vyvětrat.  Do předsíně vběhla postarší žena, jedna ze služebných: ,,už je vše nachystané?" Řekl otec s autoritou ve svém hlase, také jsem zkroutil svou tvář: ,,ano pane, jen vyvětráme a doneseme na stůl jídlo." Pronesla a nadechla se, že bude pokračovat: ,,dobrý, víc mě nezajímá." A prošel okolo ní. Nečekal jsem na nic a také prošel okolo ní za ním.

***

,,Marvine." Vyplivl otec z pusy v hnusné tónině a zůstal stát na všem předešlém místě.

Marvin s chlapcem za ním vkročili do obývací místnosti. ,,Kápo," kývl uznale a natáhl ruku k mému otci, který jí přijmul.  Zopakoval to i Frank, byl čtyři roky starší než já a stejně vypadal jako nějaká sračka.  ,,Tylere," kývl i na mě, uznale jsem přikývl: ,,Čau Tylere," došel ke mně Frank, nepamatoval jsem si, kdy jsem se s ním naposledy bavil, přikývl jsem na náznak toho, že jsem si ho všiml ačkoliv mi jeho přítomnost byla jedno do jisté míry. 

,,Promluvíme si?" Nakrčil jsem obočí, když bylo po celém přivítání, Marvinova tvář nabrala nechápavost.  Frank přikývl a já ho vyvedl ven z všeobecné místnosti, zavedl jsem ho do otcovi nepouživané kanceláře.

,,O čem by jsi chtěl mluvit?" Řekl nepříjemně na můj vkus, byl jsem sice mladší než on, ale stále budoucí kápo jsem.  ,,Proč chceš mou sestru, je jí teprve patnáct." Zamotal jsem paže do sebe na hruď, bylo zbytečné se mu to snažit rozmluvit, byla by to urážka na cti mé sestry: ,,Je nádherná," zkroutil úsměv do škládlujícího, sral mě. ,,A také vhodný svazek pro vaše povýšení  že." Zavrčel jsem, přikývl: ,,to také, ale široko daleko lepší děvče nenajdeš i když je to ještě dítě." Byl jsem rád, že vnímá mou sestru jako dítě. ,,Buď k ní hodný a chovej se  k ní jako ke královně!" Zvyšil jsem hlas pro autoritu. Posměšně se mi zasmál: ,,to je bráno jako samozřejmost." Poté přistoupil blíže: ,,v den kdy se vezmeme bude mnou střežena jako oko v hlavě nikdo jí neublíží ani já." Řekl to s vážností, doufal jsem v to, že mi nelže, ale jak zní motto mého otce: nikomu nikdy nevěř. 

,,dobrá, jednou se jí něco díky tobě stane, tak tě zabiju." Skrčil jsem obočí v zamračení: ,,to je výhružka?" Uchechtl se: ,,Jen varování." A odešel jsem.