The McCann's Family ✔️

25.

Alisson McCann

Zírala jsem v menším hotelovém apartmá na své dvojče, jak se strojí na svou svatbu. Hrnuly se mi slzy do očí, pravděpodobně s mým emočním stavem. Přistoupila jsem k němu a natáhla ruce k uzlu na jeho bílé kravatě: ,,Ukaž." Usmála jsem se a jemně utáhla uzel k jeho krku, ale tak, aby mohl dýchat. Matka přistoupila zezadu a dlaněmi uhladila Tylerovi ramena.

,,Jsi impozantní," Hlesla mamka, přikývla jsem tomu faktu. Tyler se pousmál, byl to jediný nehlídaný výraz.

,,Půjdu najít vašeho otce." Poodstoupila, chtěla nám tím říci, že nám dá menší soukromí.

,,Jsi nervózní?" Ušklíbla jsem se na svého bratra, který si poupravoval své medové vlasy: ,,Ne, spíš jen nechci mít za ženu Valerii, chtěl jsem.." Nedořekl to, povzdechl si a natáhl se po láhvi bourbonu. Opět mi bylo připomenuto, co všechno jsem zavinila. Bylo mi to líto, že jsem zkasila Tylerovi budoucnost: ,,Já nechtěla." Zašeptala jsem a pohladila své bříško. Objevil se předemnou a jeho ukazováček a palec zvedli mou hlavu k jeho očím: ,,Neviň se za něco za co nemůžeš." Věnoval mi přívětivý pohled, přesto ostražitý, aby jeho oči nevykazovali, žadnou emoci. ,,Pokud bych neodešla, tak by jsis nemusel brát Alexovu sestřenici." Vydechla jsem, hrdlo láhve se znovu střetlo s jeho ústy.

,,Alisson, nestarej se o věci o, kterých nic nevíš." Jeho rty se zvlnily do zvláštního úsměvu: ,,Beru si Valerii a ty si stejně vezmeš Alexe, tak jaký by to mělo dopad?" Nadzvedl na mě vyzívavě obočí a mé rty se semkly, měl pravdu.

Přikývla jsem, ozval se klepot na dveře. Vylekalo mě to, bála jsem se, že by to mohl být Alex. Ale místo něho se objevila hlava Tylerova nejlepšího přítele: Ethana.

,,Nechám vás," pousmála jsem se a prakticky zmizela z pokoje.

Šla jsem chodbou a po cestě narazila na Melody, věnovala jsem jí nervózní úsměv. ,,Ahoj." Prolomila ticho mezi námi, až teď jsem si všimla, že stála před pánskými toaletami: ,,Ahoj." Snažila jsem se nesahat na své bříško. ,,Jdeš se s námi podívat na Valerii?" Pousmála se, překvapila Mě, že ke mě nemá zášť potom co jsem utekla jejímu synovi: ,,S vámi?" Zasmála se: ,,Jo, čekám zde na Samuella." Rukou připoměla dveře za ní. Přikývla jsem taktéž se smíchem: ,,ráda půjdu."

*****

Valerie měla vlasy vyčesané do vysokého elegantního drdolu, jen pár pramínků rámovalo její čelo, závoj měla připevněný do vlasů s menší korunkou a její šaty měli dlouhý, krajkovaný rukáv, měla odkrytá záda nad plotýnky a její šaty byly úhledně nažehlené, vypadala doopravdy nádherně.

Amandin pohled k nám ihned  sklouzl, držela na své dceři pyšný pohled, protože si brala budoucího kápa New Yorku, ačkoliv jí Tyler nechtěl a ona pravděpodobně ani jeho nechtěla. 

Přistoupila k nám s jejími těsně černými obtaženými šaty, které končili pod koleny, na nohou se jí leskly okázalé vysoké, jehlovité boty na podpatku. Její pohled na mé tváři byl přímo žhnoucí, její zkřivené obočí mi jen povědělo co se budu dít. 

,,Co tu dělá ona? Nerada bych, aby zkazila mysl mé dcery." Odplivla z úst, ženy v našich kruzích uměly být zlé. Melody ztuhla vedle mě, Samuella před malou chvilkou odložila k Jacobovi. Valerie se na nás otočila celým tělem a prozkoumala všechny pohledy než promluvila ke své matce: ,,Mami, to je Alisson, sestra mého budoucího manžela a rodina," Řekla jakoby to nikdo jiný nevěděl: ,,Naší rodině ublížila jejím odchodem." Divila jsem se co až dokázala vyslovit. 

,,Amando, tohle si vyprošuji jako manželka tvého současného kápa. Pokud vím, tak tebe se to v žádném případě nedotklo." Vypustila mile a dravě, hodila jsem jí svůj vděčný pohled, nechtěla jsem se vtahovat do hádky, kterou nemám šanci vyhrát. ,,Ale-" Nadechla se. ,,mami dost." vyprskla Valerie, překvapila mě její divokost. Amanda pokrčila rameny a zmizela ze dveří, pravděpodobně uražená: ,,Omlouvám se, nechtěla jsem ti zkazit svatbu." Sklopila jsem oči: ,,Nezkazila jsi mi nic, moje matka je už taková." Pokrčila smutně rameny a otočila se zpět k vysokému zrcadlu: ,,Vypadáš nádherně, holčičko." Pochválila její vzhled Melody a políbila Valerii na čelo, poté zatáhla za mé zápěstí a vedla mě ven. 

,,Omlouvám se za svou švagrovou, neměla to v poslední době lehké." Upozornila. Přikývla jsem se značným zmatením: ,,Nezlobím se na tebe, Alex tě nyní dostal a budete za dva dny tvořit pár, jsem tak nadšená, že tě budu mít u nás." Pousmála se a vtáhla mě do pevného objetí. 

Už jako dcerou kápa jsem měla určité povinnosti, ale být manželkou kápa vyžadovalo mnohem více práce. Měla jsem být ozdobou jeho strany, krášlit náš dům a tvořit jej pro rodinné zázemí. Měla jsem zázemí, společně s Frankem a teď jsem si přišla zrazená, ponížená a tolik šepotů mi rozhodně nepřibyde jako budoucí manželce. Nechtěla jsem být Kápova žena. Bude mě stát tolik dřiny, abych měla minimum respektu, který pravděpodobně od Amandy nikdy nedostanu a ona odemně také ne. 

*

Alexander se připojil k mé straně při výstupu z auta. Nabídl své rámě, které jsem přijala a vedl mě přes masité, kamenné schodiště, které vedlo do bran kostela. Pozlacená brána byla ozdobena bílou stuhou do tvaru mašlí. Periferním viděním jsem se snažila zhodnotit Alexovu náladu, tvář, ale vše bylo marné. Ostatně jako vždy. Jeho tvář držela neúprosnou masku ledové zlosti. Vešli jsme dovnitř kostela, na dřevěných lavicích byli taktéž potažené stužky. 

Alex popostrčil mou chůzi k levé straně, kde se nacházela má rodina. Usadila jsem se vedle svého otce a babičky Pattie. Alex zamířil ke straně, kterou obklopovala Melody s Amandou a jeho prarodiči. Samozřejmně zde bylo tolik vlivných lidí, které bylo nezbytné pozvat. 

o čtyřicet minut později vešel Tyler, pozornost všech přítomných padla na jeho arogantní úsměv a hrdou chůzi. 

Po chvilce vešla Valerie zahalena v bílém nepropustném závoji společně s Alexovým otcem po boku. Prý její otec přišil o život v nějakém boji, naznačoval Tyler.  Alexův otec odhrnul její závoj pryč z obličeje a předal jí mému bratrovi. 

Tyler měl pevnou a ostražitou masku, jako každý muž v tomhle světě, ale byl mým dvojčetem. Poznala jsem jeho bouřlivou emoci, jeho srdce patřilo jiné, vím to ačkoliv se nerad zmiňoval. 

Jeho vyvolená se jmenovala Amélie White, byla nejstarší dcerou vojáka, který už roky pracoval pro našeho otce a strýce Adama jakožto podbosse. Pro Tylera byla mimo limit, ale přesto jí chtěl. Měla světlejší hnědé vlasy, jasně modré oči a byla nižšího vzrůstu než on. Také jí bylo pouhých sedmnáct let, jenomže v našem světě mít mladou ženu nebylo hříchem nýbrž vzrušením.

Kněz dokončil své modlitby a přišel na řadu první manželský polibek, který byl pro Valerii nový. Tyler neotálel, prostě se sklonil o palec níž a bez zábran políbil svou novou ženu, byl to krátký a rychlý polibek, který jste sotva zastihli. Poté Valerii vyvedl ven z kostela k přistavenému svatebnímu autu pro manželský pár. 

V očích mého bratra byl náznak nesouhlasu, nechtěl jí.