The McCann's Family ✔️

17.

Alisson Wolf

Převalovala jsem se na hotelové posteli zoufalá, že nemohu spát. Můj mozek stále šrotoval a byl plný myšlenek na maminku, tátu, Tylera, Franka a dokonce i na Alexe, toužil po tom, aby nás zabil? Bylo mu vzato to co mu nikdy nebylo dáno, pouze půjčeno jak z milostí v hlase říká Frank. Původně jsem byla zaslíbená jemu, ale náš svět se netočil kolem čistých věcí, nýbrž špinavých a temných.

Svalila jsem se na záda a zírala do tmavého stropu, Stále z venčí pronikala tma.

Nemusela jsem se otáčet, abych hledala Franka. Stopy po jeho přítomnosti neexistovali, nechal mě tady samotnou a těhotnou?  Zlobil se na mě soudě po našem posledním rozhovoru, kterému jsem se chtěla co nejvíc vyvarovat. Mrzelo mě to a zároveň štvalo, že jsem tak pitomá a hloupá.

Nevěděla jsem jak dlouho jsem takhle musela ležet, protože z nenadání se objevovali šeré paprsky nového dne. Nechtěla jsem klít navíc je to jedna z věcí, kterou mě maminka nikdy neučila a neschvalovala. Vždy říkala, že můj slovník musí být pečlivě vytříbený a plný sofistikovaných slov, nikoliv nonšalantní a hrubý. Nepoužívala jsem ta slova, jen málokdy mi to ulítlo.

K čertu se vší výchovou a zákazy, nikdy jsem si nemohla dělat co se mi zachtělo a chodit kam se mi zachtělo anižbych neměla za zadkem jiného muže než otce či bratra.  Nenáviděla jsem ten fakt, že ženy byly dány svým manželům bez jejich vlastního slova. Pokud by jedna z žen našeho světa v kostele řekla  "ne" nikoho by to nezajímalo, dokonce ani kněz by se za tím nepozastavoval. 

Vše bylo špatně, celý tento zvrácený svět. Muži byli vychováni k zabíjení a nemilosrdenství a ženy naopak k dobru a pokoře, nechápala jsem proč žena nemůže pracovat jako součástí mafie.  Také jsem nechápala proč muži vlastně zabíjejí nevinné lidi a později tvrdí, že byli vinni.  Lži.

Proč vůbec někdo vymyslel tak ohavné slovo jako je mafie?

Odhodila jsem peřinu a spustila nohy z postele, v poslední době jsem trpěla zatmíváním před očima, takže jsem si pro jistotu počkala.

Zvedla jsem se a zamířila do koupelny, kde jsem si dala dlouhou sprchu a přitom obdivovala můj skoro neviditelný hrbolek, ani zdaleka nebylo poznat, že jsem byla těhotná.  Jen možná trochu, kdyby jste se zaměřili což přes šaty bylo marné.

Vlasy jsem nechala volně proschnout a přitom se pokusila o jemné líčení, později jsem vklouzla do silonek a švestkových volnějších šatů, na nohy jsem nazula okázalé černé boty na decentním podpatku a byla víc než spokojená se svým vzhledem.

Zkontrovala jsem svůj odraz a oblékla na sebe černý lehký kabát, sáhla jsem po klice než mi došlo, že mě Frank včera zamkl. 

Tohle byl důvod ke klení, ale udržela jsem ta slova za uzamčenými rty, ovšem frustrovanému nadechu a horlivému výdechu jsem se už neubránila. Svlékla jsem kabát a pohodila ním na křeslo. 

Usadila jsem se na okraji postele a dlaně schovala na stehna. Zaplavila mě tehotenská nevolnost a přímé obavy mísené s dávkou smutku. Má hlava se zatočila čímž dlaně vystřelili k posteli, aby stiskli prostěradla.

Snažila jsem se uklidnit a zadupat rostoucí nevolnost, určitě bych omdlela pokud bych se postavila a utíkala na záchod, nemohla jsem ohrozit miminko. Prostě ne.

Pomalu jsem dýchala a zavřela oči, nevolnost stejně nezmizela.

U dveří se ozvaly zvuky, nevěnovala jsem tomu příliš mnoho pozornosti, protože jsem byla přesvědčená, že je to jen Frank. Kvůli návalům nevolnosti jsem zapomněla úplně na všechno.

Ozvalo se křupnutí a dveře se rozletěli se silným nárazem.

Vylekaně jsem sebou trhla a mé oči zaměřili dvě osoby u dveří, jednou z nich byl Tyler a můj otec.

Nevěřila jsem tomu co jsem viděla, byli to doopravdy oni? Čekala mě smrt?

Snažila jsem se dostat na nohy, abych se skryla v koupelně, ale tělo vypovědělo službu. Zakymácela jsem se a spadla zpět na zadek.

,,Holčičko moje," zaznamenala jsem blížící  se hlas mého tatínka, vzhlédla jsem s očima plnýma slz. Tyler si také pospíšil ke mně.

Otec mě objal a já propukla v tlumený pláč.  Nakonec jsem se musela odtrhnout a běžet na záchod jsem se dopadla bolestivě na kolena.

Tyler se skláněl po mém boku a snažil se mě uklidnit.

Když jsem si myslela, že je konec, tak jsem zapřela svou hlavu o Tylerovo rameno, nezabili by mě. Obmotal paži kolem mých ramenou a přiložil svou hlavu na tu mou. Sourozenecká láska.

Vyšli jsme z koupelny a já si všimla jenom mých věcí, jedné zbalené tašky na posteli. Frank mě opustil?

Otec ihned vstal z křesla, které se zde nacházelo a znovu mě objal s polibkem zanechaným v mých vlasech. 

,,Stále tě miluju mi amor." Pověděl mi: ,,já tebe taky tati." Bylo jediné co jsem vypustila z úst.

Chtělo se mi plakat, milovala jsem Franka a on mě opustil s dítětem.

Otec mě vyvedl ven, nebránila jsem se.

Už nikdy.

Před budovou ale stál ještě jeden člověk, jeho vlasy byly rozházené do všech světových stran jako kdyby se právě probudil. Když mě zaměřili jeho oči, byli ještě víc temnější a ostřejší než jsem si pamatovala.

Nechtěla jsem ho vidět, ani se s ním bavit.

Ucukla jsem, když mě otec k němu dovedl, přikývl a šel do dalšího připraveného auta, věděl o tom, že jsem byla těhotná?

Otec se posadil za volant a Tyler k sedadlu spolujezdce, najednou si udržovali určitý odstup. Věděla jsem To, brali mě jako zrádce i když mi Tyler pomohl uniknout.

Okusila jsem chuť svobody, teď mě čekala jen smutná období. Tolik pomluv.  Nechtěla jsem brečet před otcem a bratrem, proto jsem se zakousla do rtu a snažila se nevydat zvuk.

Mé oči sklouzli dolů na mé bříško, přitiskla jsem na něho svou dlaň a v duchu promluvila: nikdy tě nikomu nedám zlatíčko.

Bylo to jediné štěstí které mě čekalo, ačkoliv svobodná matka v našem světě neměla místo. Bez ohledu na tohle všechno jsem byla plně rozhodnutá si to nechat.