The McCann's Family ✔️

28.

Alisson McCann

Sbalila jsem poslední kufr, který byl mým cestovním. Zbytek mých osobních věcí bylo již dávno na cestě k mému budoucímu manželovi, který včera večer opustil New York. Uhladila jsem přikrývku a naposledy se rozhlédla po pokoji se zármutkem jsem toto místo opustila po druhé a i s rukojetí od kufru se vydala ven. Na chodbě jsem  se málem srazila s Cassandrem, který si převzal mé zavadlo. ,,Tvoji rodiče čekají dole." Věnoval mi ostrá slova než odešel po schodech, následovala jsem jeho pohyb. Pravděpodobně byl na mě i Alexe naštvaný, ale vyjímečně jsem za to nemohla. Vstoupili jsme do výtahu, mlčky jsem přemýšlela zda bych měla s ním vytvořit konverzaci. 

,,Pojedeš s námi?" Nesnesla jsem hrobové ticho, zavrtěl hlavou než promluvil: ,,Ne, musím dohlédnout na svou matku," Jeho matka byla hodně nemocná. ,,To je mi líto, doufám, že se brzy uzdraví." Chtěla jsem mu osvětlit náladu. ,,Nemusíš mít lítost." Řekl naostřeně. ,,Nejsi má priority nyní, takže hodně štětí v manželství." Zašklebil se a vytáhl sebe i můj kufr z výtahu, následovala jsem jej. Recepční mi dal malé přikývnutí, ignorovala jsem to a snažila se držet krok za Cassandrem, který rozhodně dychtil potom se mě zbavit.

Cassandr otevřel kufru otcova černého mercedesu a strčil dovnitř mé zavazadlo. Poté prohodili pár slov a poslal mi kývnutí než zmizel ke svému jeepu. 

Otec ke mně přistoupil a přitáhl naše těla k sobě, políbil můj spánek než mě vedl k zadním dveřím auta, náš vztah nebyl jako dřívější, ale přeci jenom trochu jasnější byl. 

***

Sicílie byla chladné místo. Došli jsme k půjčenému bmw, které otec zařizoval během letu. Mamka mi poslala povzbudivý úsměv než jsme si nastoupili. 

Dorazili jsme k obrovskému panství, kde strávíme noc než bude přichystaná svatba v jednom z luxusních hotelů. Otec nechtěl spát v hotelech a proto nám vyhověl Alexův otec. Tyler se svou manželkou Valerií byli ihned za námi. 

Před masivními dveřmi z tmavého dřeva stála Melody po boku s jejím manželem a před sebou držela za ramena jejich nejmladšího syna Samuella. S matkou se objaly. 

,,Omluvte prosím Alexe, měl nějakou naléhavou práci, za chvíli tu bude." Pousmála se Melody, když nás vedla k obývací místnosti.  ,,Budu tvým novým strážcem." Zazubil se Samuell na mě, neubránila jsem se smíchu: ,,Tak dobře." Mrkla jsem. Melody svého syna pozorovala s jasným nesouhlasem.

***

,,Rád tě vidím." Políbil mou ruku s menším krytým úsměvem, také jsem mu věnovala menší zvlnění rtů. ,,Představím ti své nové bodyguardy, pokud nás omluvíte?" Nadzvedl obočí směrem k našim rodinám. Přikývli. 

Vedl mě chodbou a otevřel vstupní dveře na někoho kývl a o pár vteřin později vešli dva muži. Byli o dost vyšší než já a jejich výrazy byli tvrdé a neúprosné, Alex pravděpodobně se nestaral o mé pohodlí, spíše mě chtěl vystrašit. 

Hnědovlasý muž přistoupil jako první a analyzoval mou tvář, později přikývl a políbil klouby mé ruky, prošel mnou šok, strach z nich byl příliš veliký. 

,,Toto je Victor, bude jedním z tvých osobních strážců." Na Alexově tváři se objevil vědomý pohled a arogantní úšklebek, věděl, že můj respekt z těchto mužů mi neumožní jakoukoliv myšlenku na útěk. Neměla jsem to ani v plánu, byla jsem nová v cizím městě a bála jsem se čehokoliv, byla jsem vetřelec. ,,A tohle je Austin." Představil černovlasého muže s menším strništěm a nezaujatým pohledem. 

***

Po naší skromné svatbě mě Alexander za doprovod mých strážců dovedl k nám domů. Bylo to zde velké, moderní nábytek, který vyjadřoval temnotu nikoliv světlo. ,,Nyní jsi doma." Pousmál se, takovýhle druh úsměvu jsem viděla jen, když jsme byli sami dva, Victor s Austinem čekali u hlavních dveří na rozkazu od jejich šéfa. 

***

O osm měsíců později se mi narodila holčička, které jsem dala jméno Sofia. Měla blonďaté vlasy přesně jak jsem očekávala byli to Frankovi vlasy, ale to bylo tak celé co po něm zdědila, byla jsem ráda, že u nikoho to nevzbudí podezření, protože můj nos,pusa i oči byli vším na co by si lidé troufli ukázat. Neměli proti nám nic. 

O dva dny později nás Victor s Austinem dovezli domů. Alex stále neviděl naší dceru, protože musel prý hodně pracovat, ani nevím zda mi to vadilo. 

Austin mávl před mým obličejem rukou, vzpamatovala jsem se ze svých myšlenek a jemně se pousmála na něho, v levé ruce svíral nosič se Sofií. ,,Kam ti jí mám odnést?" Jeho výraz se proměnil v nervózní. ,,Stačí do obývací místnosti, půjdu si tam odpočinout, kde je můj manžel?" Nadzvedla jsem jedno obočí a mířila za Austinem do společenské místnosti. ,,Na cestě domů. Za hodinu by tu měl být." Prohodil a postavil nosič na konferenční stůl.  Do obýváku vtrhl Victor s mobilem v ruce: ,,Paní Street se ptá zda by vás mohla navštívit?" Přikývla jsem na souhlas, stále jsem byla unavená z porodu a z věcí kolem mě.  ,,Prosím požádej Zaru, aby připravila kávu, čaj a nějaký pokrm." Směřovala jsem k Victorovi, který přikývl a šel vyřídit mou prosbu. Unaveně jsem dopadla na pohovku a zůstala sama se svou dcerou, pravděpodobně to tak i zůstane jen já a ona.  

Její oční víčka byla přilepená k sobě, dumlala dudlík a vypadala spokojeně. Byla oblečená v růžových dupačkách, bílých rukavičkách, čepičče. Zakryla jsem jí huňatou fialovou dečkou, kterou jsem nedávno pořídila společně s Melody v jednom z dětských obchodů. 

Přivřela jsem oči a na chvíli usnula, než mě probudil zvonek. Victor nebo Austin dávno otevřeli, takže o dveře jsem se starat nemusela. Uhladila jsem blond vlasy a šaty a snažila se o sofistikovaný úsměv. Má dcera zakňučela, pohoupala jsem jejím nosičem a měla v plánu jí v blízké době uložit do postýlky, ale stále jsem jí nemohla nosit. 

Melody přišla se Samuellem v patách na její tváři se objevil úsměv, když nás spatřila, okamžitě mě obejmula než vtrhla k mé dceři. Samuell také zvědavě přistoupil. ,,Mohu si jí pochovat?" Zeptal se nervózně. Melody na něho pohlédla přísným pohledem: ,,Je příliš malá na to, aby jsi jí mohl držet, pojď si jí pohladit." Usmála se na Sofii než se zeptala zda si jí může vzít. Úlevně jsem přikývla, když se k ní přitulila a Sofie nevykřikla. 

Melody byla v mylné představě, že Sofia je její vnučka, nevěděla, že nebyla Alexova dcera. 

***

Alexander se neukázal ani po tom co Austin slíbil, že příjde. Rozčesávala jsem své vlasy, když se dole ozvali mužské hlasy, odložila jsem hřeben a sáhla po županu, který jsem si oblékla a zamířila na chodbu, kde se můj zrak střetl s Alexem. Byl unavený, ale přeci jenom něco bylo v jeho výraze. 

Usmál se, nehlídaně a unaveně. ,,Dlouhý den, nevěděl jsem, že se zdržím déle." Skrčil obočí. Z vedlejšího pokoje se ozvalo zakňučení. Mé smysly se probraly a ihned jsem mířila dovnitř ke své dceři. 

Vzala jsem její drobounké tělíčko do své náruče a usmála se na svou dceru, která se mi kroutila v rukou. S povzdechem jsem se otočila a překvapeně zírala na Alexe, který stál zamnou. Jeho oči však nebyli na mě, ale byli plně soustředěné na Sofii, jeho oči byli ty nejměkkčí a laskavější. ,,Naše dcera." Chránila jsem jí před jeho hněvem. V jeho tváři se něco prolomilo a on natáhl paže k Sofii, která ho se zájmem pozorovala. ,,Mohu?" Přikývla jsem a předala mu jí.

Přiblížil si jí jemně k hrudi a houpal se s ní, do té doby než její víčka klížila dolů.  Mé srdce oteklo láskou, když jsem je dva viděla. Položil jí opatrně do postýlky a já jí přikryla. 

*

Zavedl mě do ložnice a svlékl si košili, později jeho  ruce rozvazovali i můj župan. 

,,Ještě potřebujeme syna, lásko." Usmála jsem se a přitiskla své rty k těm jeho. 

KoNeC

děkuji za čtení a veškeré ohlasy k tomuto příběhu :) 

26.10.2020