Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 17 ~

Freddie,

jen na rychlo odepisuji. Domluvila jsem se s Jerrym, že bych mohla zbytek prázdnin strávit u vás. Bude šťastný, když konečně nebudu sama a já už upřímně taky. Dorazila bych sama, ale nemám tušení kam. Což je trochu komplikace. Mohl bys mi s tím prosím pomoci? 

Tvoje Katie

P.S. Pozdravuj George

Neměla jsem čas na sáhodlouhé psaní. Sesmolila jsem to co nejrychleji šlo a okamžitě poslala Daisy se zprávou. Měla jsem spoustu práce. Dnes mají Jerrymu přijít nějací pánové z ministerstva na 'poradu', ale tak trochu pochybuju, že se budou o něčem radit. Znám Jerryho až moc dobře. Chtěla jsem na Fredův dopis odepsat už včera, když mi ho Daisy doručila, ale než jsem to stihla, zazvonila sousedka na dveře, jestli jsem neviděla jejich kočku. V tom jsem sice prsty neměla, ale byla tak rozrušená, že jsem ji pozvala dovnitř a celý zbytek dne jsme byly spolu. V noci se mi Daisy posílat nechtělo, tak jsem musela čekat až do rána.

Time skips

"Měj se Katie! Opatruj se! Na stole máš peníze, kup si něco k obědu!" Křičel na mě Jerry, než vyběhl ze dveří na cestě do práce. Daisy s dopisem jsem poslala včera, takže jsem její návrat očekávala během dnešního dopoledne. Z ničeho nic se ozvala rána z obývacího pokoje. Hrozně jsem se lekla a s hůlkou na obranu se vydala k místu, ze kterého se zvuk ozval.

Opatrně jsem vykoukla za roh a když jsem si všimla, kdo v místnosti stojí, zalapala jsem po dechu. "A, tady jsi, nejspíš jsem to tu trochu rozházel, za což se omlouvám." Usmál se od ucha k uchu Fred a já se k němu samou radostí rozběhla a skočila mu do náruče. "Ty jsi tady!" Vyjekla jsem, když jsem ho pustila z objetí. "Jsem tak hrozně šťastná, že tě vidím! Jak jsi zjistil, kde bydlím?" Pokračovala jsem rozjařeně. "Nene, nejdřív pusu," zaculil se na mě trochu nervózně Fred. Asi si nebyl jistý, jestli si to už může dovolit. Nad tím jsem se jen pousmála a přitáhla si ho s úsměvem do polibku. Odlepili jsme se od sebe až po nějaké chvíli. "Takže," začala jsem znovu s ještě větším a mnohem přihloupějším úsměvem. "Jak si to zjistil?"

"Nebylo to zase tak těžké," ozvalo se za mnou. Vykulila jsem oči na Freda, který se už nemohl udržet a začal se smát a otočila jsem se na stejně vysmátého George. "Vy jste tu oba!" Vyjekla jsem znovu a tentokrát se vrhla okolo krku Georgovi. "Mně pusu dávat nemusíš." Zasmál se na mě. "Domluvili jsme se s taťkou, který se zeptal Jerryho na ministerstvu. A bylo!" Odpověděl mi konečně na mou otázku. Usmívala jsem se ještě víc. "Já jsem tak šťastná, že vás vidím!" Objala jsem je znovu. "My taky," řekl Fred a pohladil mě po vlasech.

"Tak jdeme?" Zeptali se po chvíli zároveň. "Nemám sbaleno. Dejte mi pár minut. Zatím si to tu můžete prohlédnout. Uvařit si čaj nebo něco. Nebo pojďte se mnou." Navrhla jsem. "To zní nejlíp." řekli oba zároveň.

Došli jsme do mého pokoje. "To je obří!" Vykřikl Fred s pohledem na mou postel. Oba se rozeběhli a skočili na ní. Jen jsem se nad tím usmála. Zrovna jsem se nedokázala na ně zlobit. Začala jsem si balit oblečení, knížky, kosmetiku a hygienu do kufru co nejrychleji jsem dokázala, abychom mohli vyrazit. "Kdo je to?" Ukázal George na fotku ženy na mém nočním stolku. Otočila jsem se a smutně se usmála. "Em, máma," odpověděla jsem rozpačitě. Nic o ní nevěděli, takže jsem chápala, že se ptá. Chvíli bylo ticho. "Klidně se zeptej," řekla jsem Georgovi. Další věc, kterou jsem si za ten měsíc osvojila. Čtení myšlenek. A ty jeho doslova křičely. "Já, mmm, co se stalo?" Zeptal se nervózně. Otočila jsem se na ně a přešla k druhé skříni. Už zbývalo jen pár věcí. "Zemřela, když jsem byla ještě malá. Nepamatuju si ji. Tohle mám od Jerryho." Podrobnosti si můžu zatím nechat pro sebe. Oba zalapali po dechu a Fred vyskočil z postele. Došel ke mně a objal mě. "Mrzí mě to." Zašeptal. "Mě taky, neměl jsem se ptát. Kdyby sis chtěla promluvit, jsme tu pro tebe, ale to víš," dodal George. "To nevadí, kluci. Promluvím si o tom ráda, ale až jindy," ukápla mi slza, kterou jsem okamžitě setřela a dál se věnovala balení. "Kde teda budeme? Na jakém záhadném místě to bydlíte?" Zeptala jsem se, abych změnila téma. "Uvidíš, až tam dorazíme, ale abych řekl pravdu, Doupě je mnohem hezčí. A veselejší." Řekl Fred s úsměvem, když se oba znovu uvelebili na posteli.

"Tak, můžeme," usmála jsem se a chytla připravený kufr a batoh. Jerrymu jsem na lince v kuchyni nechala vzkaz, že se omlouvám, ale že už jsem odjela a že mu napíšu dopis. "Výborně." Řekl George s šibalským úsměvem. "Drž se pevně," řekl Fred, když jsem je oba chytla za ruku. Z ničeho nic jsme se přemístili do tmavého, ale pro mě celkem zajímavě vyhlížejícího domu. "Katie!" Vykřikla Molly, když mě zahlédla a rozběhla se ke mně.