Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 20 ~

Krásný dobrý večír moji milí! ♥
Doufám, že tahle neuvěřitelně nepříjemná doba korony, zavřených kaváren, hospod, barů, obchodů a dalších vám nijak neleze na mozek. Protože co? Mně jo. Mám dost velký blok co se psaní týče, takže jsem aktuálně hodně vděčná sama sobě, že jsem si předepsala dost kapitol dopředu. Naštěstí mám alespoň po zkouškovém i když mi učení zaplňovalo dost času. Můžete mi do komentářů napsat jak to zvládáte a jaké máte třeba tipy na zahnání nudy a nebo takových těch špatných nálad? ♥ :D

Od zítra se do psaní musím už zase pustit a věřte, že se máte na co těšit! Kdyžtak mi můžete psát tipy na to, jak byste si představovali pokračování příběhu. Mám to vymyšlené, ale ráda něco poupravím nebo přepíšu! ♥

Vaše

_hammerka_

Fred

Odvedli jsme s Georgiem Katie k nám do pokoje. Teď nepotřebovala nic než spánek. Mamka nám dala do pokoje ještě matraci, abychom nemuseli spát na jedné posteli, kdybychom se nechtěli mačkat. "Jdu do koupelny," řekl George.

"Budeš spát na posteli," zavelel jsem a automaticky šel pro matraci, když mě Katie zatahala za ruku, jako malé děťátko. Překvapeně jsem se otočil. "Nemohl bys tam spát se mnou?" Podívala se na mě prosebnýma, ale neuvěřitelně vyčerpanýma očima. "Jasně," odpověděl jsem s úsměvem a přitáhl si ji k sobě. Políbil jsem ji na čelo a chvíli jsme tam jen tak stáli. "Mrzí mě to," zašeptala, "že jsem vám to neřekla dřív, já-". "Tak za to se neomlouvej," přerušil jsem ji okamžitě. "Chápu to. Všichni to chápeme a jak jsem řekl. My s Georgiem jsme tu pro tebe, a to se nikdy nezmění. Jsi naše nejlepší kamarádka. Teda, jeho. U mě.... No," podíval jsem se jí do očí, "byl bych nejšťastnější, kdybys byla moje přítelkyně." Odmlčel jsem se. Rozšířily se jí oči. "Budeš?" Zeptal jsem se nervózně. "Já vím, že není úplně pravá chvíle, ale," nestihl jsem to doříct, protože mě Katie z ničeho nic políbila. "Budu, samozřejmě. Jakože myslela jsem si, že už jsem, ale oficiálně, ano, budu," šeptala a v jejím unaveném obličeji se konečně ukázala trocha štěstí.

"No konečně," ozvalo se ze dveří koupelny. "Vám to trvalo. Tak běžte, máte tam volno," uchechtl se brácha a já byl tak šťastný, že jsem se na něj ani nedokázal zlobit.

"Chodím s Voldemortovou dcerou, neměl bych se ho zeptat na svolení?" Zeptal jsem se pobaveně George, když Katie zmizela v koupelně. "Ne. Nechci, aby ses šel nechat dobrovolně zabít, bráško. Tvoje srdce teď možná patří Katie, ale moje je tu pořád pro mé milované dvojče-" "Však moje taky," přerušil jsem ho a objal na důkaz.

Katie

Byla jsem tak neuvěřitelně šťastná, že to vzali tak snadno. Nebo alespoň kluci. Byla jsem šťastná, že se mě Fred konečně zeptal a byla jsem šťastná, že jsem to ze sebe shodila. Co mě děsilo bylo, co bude dál. Ale to tak měli všichni, nejspíš.

Vylezla jsem z koupelny asi o patnáct minut později. Fred tam zaběhl hned po mě, takže jsme zůstali v pokoji sami s Georgem. "Mám tě moc rád, Katie, ale jestli Freddiemu ublížíš, bude mi jedno, kdo je tvůj táta." Zasmál se. Já se jen usmála. Nejspíš si myslel, že to přehnal a vypadal, že se chce okamžitě začít omlouvat, ale ještě před tím jsem došla k němu a objala ho. "Nedokázala bych Fredovi ublížit. Ani tobě. Jste to nejlepší, co mám, když nepočítám Jerryho a ať se stane cokoli, budu tu pro vás stejně, jako vy pro mě. Prakticky máte tu nejsilnější ochranu před čímkoli zlým. Nazveme to výhodou." Objal mě zpátky. "Však já vím," zašeptal. "A teď už jdi spát, ještě bude ten zamilovanej blázen žárlit, že mě tu objímáš, když tu není." Rozesmáli jsme se a já si konečně zalezla do postele.

Musela jsem okamžitě usnout, protože jsem se probudila až ráno. Ve Fredově ochranářském obětí a ani si nepamatovala, že by večer přišel z té koupelny. Jen jsem se k němu přitulila a měla v plánu spát dál. Když se ozvalo klepání na dveře a do místnosti nakoukla Hermiona. "Vstávejte, paní Weaslyová nás volá k snídani." Doufala jsem, že jí to kluci řeknou. Měla jsem jim oznámit, že u ní mi to nevadí. Podívala jsem se na ní. Stejně tomu nemůžu uvěřit. Mrzí mě, že jsem u toho nebyla, sakra. Musela to mít v životě těžký. Slyšela jsem její myšlenky, jen se usmála a otočila se na záda. Přestaň mi číst myšlenky. Zasmála se nahlas a odešla. Slyšela jsem George, který se začal převalovat na posteli. Fred se vedle mě protáhl, ale nepouštěl mě. "Je ti lépe, princezno?" Zašeptal se stále zalepenýma očima. "Mnohem," odpověděla jsem a dala mu pusu na čelo. Zvedla jsem se z postele, vzala si věci na převlečení a odešla do koupelny. Když jsem se po několika minutách vrátila do pokoje, kluci byli ještě v posteli. Sice nevstali, ale byli vzhůru. "No tak!"  Houkla jsem na ně. "Nenecháme je čekat, ne?" Oba se na mě dost otráveně podívali, ale vstali. Byla jsem na sebe pyšná. "Jdu napřed." Zasmála jsem se a vyběhla z pokoje do místnosti, u které jsem předpokládala, že je jídelna.

"Dobré ráno!" Slyšela jsem několikrát, když jsem vešla. Bylo to tak milé, že mě to až na chvíli zaskočilo. "Krásné ráno!" Odpověděla jsem s úsměvem, když jsem se vzpamatovala a sedla si na místo, u kterého bylo z každé strany jedno volné, pro kluky, kteří se z ničeho nic objevili za mnou.