Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 22 ~

Ahoj moji zlatí... Mám pro vás takovou menší zprávu. Doufám, že tu se mnou zůstanete, ale zrovna si procházím nečím opravdu těžkým až psychicky vysávajícím a je hrozně těžké soustředit se na psaní. Bude mi stačit týden, ale potřebuji to nějak vstřebat a vím, že pak už bude všechno jen lepší. Mám vás moc ráda, děkuji za všechny ohlasy, hvězdičky, komentáře a ostatní a za týden jsem tu s novou "šťávou"! Proto vám dnes postnu 2 kapitoly jako náhradu ♥

S láskou vaše _hammerka_

Time skips

Katie

Seděli jsme ve vlaku. Opřela jsem si hlavu o Fredovo rameno. Skoro spal. Všichni jsme byli unavení. Po tom všem s Harrym a tím, že ho všichni označovali za lháře a to i Brumbála, do toho plánování všeho okolo našeho obchodu, jsme chtěli jen dlouho spát. George se natáhl přes celou protější stranu sedaček. Chytila jsem Freddieho jemně za ruku, kterou měl položenou na stehně. Milovala jsem na něm úplně všechno. Byl tu se mnou, podporoval mě, ať se dělo cokoli, dokázal ustát moje vlny vzteku.

Poslední jsem měla před týdnem, když se objevil první článek o Harrym. Samo o sobě to nebylo tak hrozné, ale na jedné z fotek byl i Percy. Viděla jsem kluky, kteří z něj byli z části zklamaní, z části byli smutní. Molly byla neuvěřitelně špatná, když ho tam zahlédla a Arthur to samé. Bylo to u jedné večeře. Musela jsem odejít do stolu. Dvojčata si nejspíš všimla mých zatnutých pěstí, nebo je prostě jen zajímalo, co se děje. Tak jako tak přiběhli za mnou a starali se, co se děje. Řekla jsem jim, že se jen potřebuju uklidnit a zmizela do pokoje. Freddie tam za mnou přišel. Seděla jsem opřená o postel, naštvaně z hluboka dýchala, ale klid jsem necítila ani po několika minutách. "Katie," zašeptal a klekl si přede mě. "Prosím, Frede, běž pryč, nechci říct, nebo udělat něco, čeho bych pak mohla litovat." Šeptala jsem vyčerpaně, když se okolo mě najednou omotaly dvě silné paže a i když jsem byla na pokraji výbuchu, Fredův dotyk se mnou dělal hodně. "Klid, lásko, bude to dobré, všechno bude dobré. Miluju tě, mysli na to, jsem tady a i když bys chtěla někomu ublížit, nebudu ti to mít za zlé, ano?" Šeptal mi do ucha a hladil mě po vlasech. Po nějaké chvíli se mi přece jen sklidnil dech. Potřebovala jsem ho. Z ničeho nic jsem přesunula svoje ruce okolo jeho pasu a vyfoukla přebytečný vzduch do jeho hrudi. Byl to úžasný moment plný lásky a podpory. 

A i přes to jsem pro něj byla jediná. Jediné, čeho jsem se bála bylo, že ho ztratím. Že ho nedokážu ochránit. Hrála jsem si s jeho prsty a vnímala jen to, jak klidně dýchá. "Všechno v pořádku?" Ozval se George z protější sedačky. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že brečím. Rychle jsem setřela slzy z tváří a usmála se na něj. "V nejlepším," opětoval mi úsměv. "Víš, Katie," začal se zavřenýma očima a hlavou otočenou ke stropu. "Ty seš to nejlepší, co brášku mohlo potkat. A i když si z vás pořád dělám srandu, tak jsem vážně šťastný, že tě má. Že tě mám já," v tu chvíli se na mě otočil. "Seš pro mě jako sestřička a to, že budeš s námi v obchodě je nejlepší, co jsi nám mohla říct." Usmál se. Udělalo mi to takovou radost. Chytila jsem ho za ruku. "Děkuju," zašeptala jsem. "Ale nemysli si, že si z vás přestanu dělat srandu," zasmál se a otočil se k nám zády. "S tím bych ani nepočítala." Usmála jsem se pro sebe, položila si hlavu na Fredovo rameno a zbytek cesty vstříc poslednímu ročníku jsme společně prospali.

"Dobrý večer, děti," přerušil profesor Brumbál naše konverzace při večeři jeho proslovem. Seděla jsem mezi Fredem a Georgem. Spokojená, vyspalá, ale hladová. "V profesorském sboru máme tento rok dvě změny. Vítáme zpět profesorku Červotočkovou," ukázal na dámu sedící u profesorského stolu, "bude vyučovat péči o kouzelnické tvory, dokud je profesor Hagrid na dovolené. Také prosím přivítejte nocou profesorku na obranu proti černé magii, Dolores Umbridgeovou. Jsem si jistý, že stejně jako já, popřejete paní profesorce štěstí." Z té růžové dámy jsem měla velmi smíšené pocity a ani Brumbál nevypadal moc nadšeně. I když jsem se v normálních situacích nemohla dostat k jeho myšlenkám, v tuhle chvíli doslova křičely nespokojeností a nesouhlasem. Věnovala jsem Fredovi a Georgovi zmatený pohled. Fred mě chytil pod stolem za ruku a Georg objal okolo ramen. "A nyní, pan Filch mě jako vždy požádal, abych vám připoměl-" "Ehm, ehm," ozvalo se od stolu za ním a já se okamžitě napjala. Pokud si ta dáma dovolila přerušit ředitele, rozhodně byla zlá. Tady to potřebuje hodně změn a ty půjdeš jako první. Slyšela jsem její myšlenky, když se vydala směrem k Brumbálovi s naprosto falešným úsměvem. "Byla u mýho řízení. Dělá pro Popletala," zašeptal Harry směrem k nám, když Umbridgeová pokračovala. "Děkuji za vřelé přivítání. Je krásné, vidět vaše chytré, šťastné tvářičky. Jsem si jistá, že se z nás stanou velmi dobří přátelé." Fred s Georgem se na sebe rychle podívali a se slovy "To určitě," se otočili zpět k profesorům."Pro ministerstvo kouzel je vzdělávání mladých kouzelníků od jakživa jedna z nejdůležitějších věcí." Byla prolhaná skrz na skrz. Nic z toho nemyslela vážně a ve mě zase začal vřít vztek. Nevědomky jsem stiskla Fredovu ruku a na chvíli přestala to růžové prase vnímat. Už se s tím vážně musím naučit pracovat. "Uchovejme to, co musí být uchováno. Zdokonalme, co je možné zdokonalit a odstraňme praktiky, které by měly být zakázány." Pak se uchechtla a odkráčela se vztyčenou hlavou. "Jsi v pořádku?" Šeptl Freddie. "Jen vztek," usmála jsem se na něj a propletla si s ním prsty. Mezi tím Georgie sundal ruku z mých ramen a já chytla i jeho ruku. Nikomu to nebylo příjemé. "Co to má být?" Zaslechla jsem Harryho naproti nám. "To, že se ministerstvo plete do věcí Bradavic." Řekla nervózně Hermiona.

Dolores Umbridgeová nebyla sympatická nikomu už od začátku.