Fred Weasley FanFic // When the dark is getting real

~ 18 ~

"Dobrý den, paní Weaslyová," usmála jsem se na ženu, kterou jsem viděla jednou v životě, ale přišlo mi, jako bych ji znala léta. Vyšla z místnosti, kde byli nějací muži, které jsem neznala a zavřela za sebou dveře způsobem 'nechci, abyste se tam dívali, nebo něco slyšeli.' Takže jsem si samozřejmě díky svým skoro perfektně vypilovaným schopnostem poslechla myšlenky všech, kdo byli za dveřmi. Fénixův řád? Zajímavé. "Jen Molly, prosím, drahoušku," opětovala mi úsměv. Přestala jsem se soustředit na ty lidi za dveřmi a znovu obrátila pozornost k ženě přede mnou. "Kluci, prosím, zaveďte Katie do pokoje, ale varuju tě, Frede," zpražila ho pohledem. Nad jejíma myšlenkama jsem se málem neudržela a propukla v smích. 'Jestli tam spolu budete dělat bův ví co, a ještě vyhánět George z pokoje, zabiju tě.' Umírala jsem smíchy a bylo vážně těžké to držet v sobě. Proto jsem se radši rychle rozešla ke schodům za kluky, kteří už se dali do pohybu.

Fred

"Proč to musela říct," zasyčel jsem Georgovi, který pomalu umíral smíchy, do ucha. "No, ale byla to sranda." "Teď si bude Katie myslet, že jsem jim navykládal bůh ví co." Strachoval jsem se. "To je na Katie, co si bude myslet, ne?" Vmísila se nám do rozhovoru a ušklíbla se. Nechtěl jsem úplně, aby to slyšela. "Navíc mi to nevadí, tak to nebudeme dál rozebírat, hm?" Cože? Tak jo, to se mi líbí. "Kde budu spát?" Pokračovala, jako by se nic nedělo. "U nás." Zašklebil se George. Věděl jsem, že je rád. Víc než rád. Zbožňoval Katie. Samozřejmě jinak než já, ale věděl jsem, jak moc mu na ní záleží. "Neříkej, že ti to vadí," uchechtla se. George ji objal okolo ramen. "To v žádném případě, madam," zasmál se.

"Takže, kde to jsem, co tu děláme, kdo tu všechno je a co je Fénixův řád?" Začala se vyptávat. "No moment," začal jsem rychle, "jak víš o Fénixově řádu?" Zeptal jsem se spíš jako rýpnutí, ale podle toho, jak znervózněla mě to začalo zajímat ještě mnohem víc. "Noo," zadrhla se, "slyšela jsem, jak to řekl někdo v té místnosti, ze které vyšla vaše mamka." Odpověděla rychle. Za tím je něco víc. "Jsi nějaká nervózní," zeptal se George, který si toho všiml taky. "Ještě jste mi neodpověděli," otočila se se snahou změnit téma, ale vypadala ze sekundy na sekundu mnohem vyčerpaněji a sklesleji. Ať nám potřebovala říct cokoli, měla by to ze sebe dostat už brzy. "Jsme v hlavním štábu Fénixova řádu, nazvěme to jako organizaci pracující proti ty-víš-komu. Je to hodně zjednodušené, ale jako vysvětlení to postačí. My tomu moc pozornosti nevěnujeme," ukázal jsem na sebe a brášku, "takže na podrobnosti se ptej jinde." Usmál jsem se a objal ji okolo pasu. "A teď," řekl George, "se podíváme za ostatními, ne? Harry přijel včera." Přemístili jsme se do pokoje k Harrymu a Ronovi. Byla tam i Hermiona, s čímž jsme počítali. "Katie!" Přivítali ji všichni tři s radostí a její šťastný úsměv byl k nezaplacení. Tak moc ji miluju... Počkat, co?  Sakra. Podíval jsem se překvapeně na George, který totálně nechápal, na co myslím. Co se děje? Naznačil na mě ústy. Jen jsem na něj zíral. Potom, zagestikuloval jsem na něj a otočil pozornost zpět k dalším čtyřem lidem v pokoji.

Prakticky celý zbytek dne se Katie s Harrym nebavili o ničem jiném než o fénixově řádu. Ji zajímali podrobnosti a Harry se o ně s ní rád dělil. Ron už skoro spal, George někam zmizel se slovy 'hned se vrátím' a já pomalu začal usínat na Katiině rameni, ale pak jsem zaslechl něco, co mě hodně zaujalo. "- byli jsme v tom snu spolu, já nevím, jestli si to pamatuješ, ale byla jsi tam, jsi s ním nějak spojená, Katie, jsi nějak spojená s Voldemortem." Narovnal jsem se a kmital pohledem z jednoho na druhého. V tu chvíli se bleskurychle probral i Ron a George se z nějakého důvodu také vrátil. "Co prosím?" Zeptal se Ron. Katie začala kmitat nervózně očima mezi námi všemi, než odevzdání vydechla.
"Dobře," řekla a podívala se na Harryho. "Ten sen si pamatuju, jen se mi to nechtělo přiznat, je to prostě... není mi to příjemný, jasný?" dodala. "A to s Cedrikem, Katie, jsi s ním propojená ať chceš, nebo ne, jen musíme zjistit jak." Dokončil větu Harry. Všichni jsme se podívali na Katie. Jelikož většina věděla, že se mi prostě líbí, nebylo mi ani hloupé ji vzít za ruce. Pak ale Katie řekla něco, co jsme nikdo nečekal. "Nemysli na to, Rone, nepracuju pro něj. Harry, říkám ti po sté, se Cedrikovou smrtí nemám nic společného, ne, Georgi, upřímně nikomu nedošlo, že sis šel schrupnout a ano, Freddie," věnovala mi první pohled za celou dobu tohohle rozhovoru, "čtu vám myšlenky."