Dárce

Miami

V nekřesťansky brzskou hodinu se v krásné vile na uici Prezidenta Lincolna, patřícím dvou mladým mužům, kteří se rozhodli žít svůj život společně, rozezněla příšerná melodie budíku, co si nastavili, aby jejich velký den nezaspali. Co by za to teď dali!

L:

Zrovna jsem šnorchloval mezi mořskými koníky, co měli míso ploutví oplatky, když se mnou začne něco nehorázně třást. V první chvíli jsem netušil která bije. Teprve po několika věčnách vteřinách jsem zjistil, že neplavu v moři, ale ležím v posteli a Harry se mnou třepa, jako by ze mě chtěl vyklepat duši.

,,Vypni ten krám!''

,,C-co? Jakej krám? A co to je za zvuk?"

,,Tomu se, miláčku, říká budík!''

,,A proč ho nevypneš?''

,,Páč nevím kde je!''

,,A já to asi vím ne?''

Vyskočil jsem z postele a pátral po tom příšerném zvuku. Tenhle budík, nebyl jen tak obyčejný, to byla normální apokalyptická zbraň, která vydává zvuky, jako kdyby jste si na hlavu dal hurnec, mlátili do měj kovovou holí, vedle vás startovala raketa a desetitunový náklaďák vysypával uhlí!

Z postele jsme shodili peřiny i polštáře, abychom ho našli, ale nikde se neukázal. Nakonec se Harry šoupal pod postel, aby prohlídl i prostor pod ní. Lomcoval postelí, až jsem si myslel, že chytl nějakej záchvat. Po několika dalších, uši rvoucích vteřinách se konečně vyplazil s budíkem obvázaným izolepou, jak se ho někdo snažil napevno přidělat ke spodnímu rámu postele. Další hlavolam byl ten, jak ten krám vypnout. Jedinému tlačítku, které tam bylo, chybělo víčko, takže bylo nepoužitelné. Rozčileně jsem otevčel okno, vzal si tu zabijáckou věc do ruky a vší silou tím mrsknul oproti dlážděné terase pod námi. Rozletěl se na tisíc kousků, ale zvonit nepřestal. Hnali jsme se jako splašení na terasu, Hazz do něj několikrát kopnul, židlí ho zmáčknul a nakonez ho vzal a hodil do bazénu.

Naposledy si zavřískal a pomaly dopadl na dno.

,,Dobré ráno Lou.''

Pronesl tiše do toho krásného ticha, které vyrušoval zpěv ptáčků a můj tichý smích. Nevěřícně se na mě otočil, jakoby se chtěl přesvědčit, že si z něj dělám srandu.

,,Proč jsi ho tam sakra dal?'' Obořil se na mě s načuřeným hlasem, ale ďolíčky ve tvářích ho prozradily.

,,Ale já ho tam nedal!''

,,A kdo?''

,,Skřítek, který žere levé ponožky a nanuky v lednici?''

,,Jo, teď jsi na to kápl!''

Se smíchem, bez kterého si nás nedpvedu představit jsme se odebrali do domu, kde se nasnídali a přichystali na cestu.

,,Podepsal jsi ty papíry v nemocnici?''

,,U tý blonďatý pipky?''

,,No měl jsem na mysli tu milou dámu, ale nejsíš myslíme oba tu stejnou.''

Radši jsem se ani nezaobíral vzpomínáním na včerejší počínání v kanceláři, a dál hledal naše letenky na Floridu.

,,Hele odjíždíme za dvě hodiny z centrálního  letiště J.F. Kennedyho. Lísky máme, peníze máme, tašky mám, Kráska na nás čeká v přístavu na jihu Miami.... Nezapoměl jsem na něco?''

,,Hazz!''

,,Co? Co jsi říkal?''

S povzdechem jsem mu to zopakoval.