Dárce

Nákupy

  Děkuji za votes a doufám, že se vám i tento díl bude líbit. Přeji příjemné počtení! :)

 Ráno jsem se probudil s pocitem, že jsem něco udělal špatně, že jsem něco pokazil. Nevěděl jsem, proč mám takový pocit, natož jak se ho zbavit.

Při ranní sprše mi najednou ta horká voda přišla stašně studená. Několikrát jsem se musel ujišťovat, že si opravdu teplou vodu pouštím. Nemohl jsem ten špatný pocit ze sebe dostat.

Příšerně jsem se lekl, když mé myšlenky přerušil neznámí zvuk. Nedivil bych se, kdybych zařval větším ječákem, než má operní zpěvačka. S úlevou jsem si mohl říct, že jsem jako vystrašená puberťačka, protože to jen můj pes škrabal drápy na dveře, aby k sobě připoutal mou pozornost. Vylezl jsem ze sprchy vyčistil si zuby a pustil jsem Carol, jedinou holku, do které jsem se v životě zamiloval, dovnitř.

,,Ahojky ty můj hafane!'' Pozdravil jsem jí s ůsměvem.

Ten šílený pocit, ktreý mě před chvilkou ovládal byl pryč, jen co jsem se oběvil v blízkosti něčeho živého. Klidně si o mě můžete myslet, že jsem naprostý blázen, ale od té nehody, mám takové zvláštní stavy, kdy si připadám strašně osamělý. Od té doby, co jsem si pořídil mé nové Domácí Lásky, mě ten pocit doběhne jsen zřídka. Ale denska se to opět tomu zmetkovi podařilo.

Vcházel jsem do kuchitě s blaženým pocitem. Vůňe palačinek provoněla celý dům. Pozravil jsem An, která tančila kolem kuchyňské linky a nahlas si prozpěvovala text písničky, co zrovna hrála v rádiu. Se smíchem se k ní přidal. Takový ranní duet svět ještě niky neslyšel. To jsem si jist! Musím uznad, že to neznělo vůbec špatně.

Po tiché, avšak naprosto klidné a přátelské snídani, jsme se domluvili, že by u mě An i malá Em mohla, bydlet dokud se Harry neuzdraví.

Zatímco jsem dával jídlo kocourům a rybičkám, An šla vzbudit malou. Asi jsem to udělal za ní, když jsem, dneska už podruhé, šíleně vykřikl.

William, můj kocour, vyskošil na kuchyňskou linku a shodil plechovku s masem. Ta s hasitým plesknutím dopadla na zem a zbylý obsah vystříkl ven. V tu chvíli jsem byl předkloněný a dával jsem maso do misky Edwardovi, mému druhému kocourovi. Kdybych byl o pár centimetrů vedle plechovka by mě zasáhla do hlavy. Takhle jsem měl pouze maso na celým obličeji, oblečení, a samozřejmě to bylo po celé kuchyni.

Je teprve desed hodin dopoledne, a už tohle!

Naštvaně jsem vzal obě misky, otevřel francouzské dveře a dal je na terasu. Vrátil jsem se pro ty dvě naprosto přiblblé kočky, které shodou okolností zbožňuju, a chtěl je taky vyšoupnout ven. Načež jsem zjistil, že jim jejich jídlo už z poloviny sežrala Carol, která se tam stačila vecpat.

Přísahám, že nebýt An s malou Emou, které se mi smáli ve dveřích, tak začnu kopat do dveří a veškerého vybavení, co mám v domě.

Místo toho jsem se sesunul na kolena, dal si hlavu do dlaní, a nechal se obklopovat vším tím zmatkem, ktrý tu od jeho odchodu panoval.

,,VEN!!'' Vykřikl jsem. Carol, Edward i William okamžitě vyběhli z obíváku někam na zahradu. Dobře znají tenhle naštaný, zničený a zoufalý tón a ví, že teď je nejlepší mi nelízt aspoň dvě hodiny na oči.

An se na mě pozbudivě podívala a objala. Nechtěl jsem být tak slabý a rozplakat se tam před ní, tak jsem se jen vymanil z jejího obětí a šel se uklidnit (vyplakat) do knihovny.

Vypustil jsem Freda, papouška, kterého jsem dostal od Chrise k narozeninám. Nemusím se bát, že by mi uletěl,společně jsme si ho vycvičili, proto jsem mu s klidem otevřel okno a pusitl ho ven.

Seděl jsem v mém oblíbeném houpacím křesle a brečel. Po Několika minutách mi přišlo, že už nemám co brečet, tak jsem zapískal na prsty, načež se Fredy vrátil, já ho zavřel do klícky a odešel zpet do kuchyně.

Chtěl jsem se jít An omluvit za tu scénu, ale když jsem věšel do obýváku, spatřil jsem Em jak si hraje s Carol a Edem, willa jak leží na gauči a An, která ho drbala za ušima a seděla vedle něj.

,,Omlu..'' ,,To nic... Moc ti chybí co?.'' Přerušila mě. ,,Chápu tě, a nemáš se za co stydět!'' Usmála se na mě.

,,Strašně moc..''

__________________________

Po společném úklidu jsme se rozhodli vypravit na nákup. Celou cetsu jsme prozpívali dětskými písničkami, které nás zrovna napadli. Nejprve jsme šli do sekce s jídlem, a potom jsme se chtěli podívat na oblečení a další blbosti.

Zakázal jsem Ann pohlížet na cenu. Takže to vypadalo tak, že kdykoliv jsme viděli něco dobrého, prostě jsme to hodili do košíku. Když byl z poloviny plný jídlem, a nevypadadlo to, že by holky chzěli přestat, natož jít k pokladně, šel jsem pro další košík. Ten byl však taky hned plnej. Vsadím se, že i kdybych přinesl další dva, tak by je dokázali naplnit. Prodavačka u pokladny si musela myslet, že jsme se úplně zbláznili, při pohledu na dva košíky narvané k prasknutí.

Když jsme to společnými silami narvali do auta, vydali jsme se do sekce s oblečením. Následující hodinu a půl, to vypadalo tak, že Ann byla v kabynce a já s Em jsme jí nosili všelijaké oblečení. Stejně tak to pokračovalo u Em, která si nemohla vybrat, které šatičky, sukně, trička, mikiny, svetříky, boty a legínky si má vzít. Vyřešili jsme to tak, že jsme je vzali všechny!

Bylo na ní vydět, že si toho moc váží, protože narozdlí od jídla, kterédo košíku házela hlava nehlava, si to tam tentokrát pečlivě skládala na hromádky. Nakonec donutili i mě zalíst do kabynky a vybrat si nějaké oblečení. No takže jsme se domů vrátili s tolika kabelama, že bych to sám nosil z garáže do obýváku asi týden.

V obsahu našeho nákupu samozejmě nechyběli ani dobrůdky pro zvířata, které jim hnedka Em začala rozdávad. Ráno jsem je chtěl upozornit, že kocouři nemají lidskou společnost vždy v lásce, ale s tím si teď už nemusím dělat těžkou hlavu, po tom jak se k ní chovali ráno.

Po odědě jsme jeli do nemocnice. Já se musel připravit na nadcházející operaci a An s Em chtěli jít navštíviit Harryho.

Kdybych však věděl, že celý tento den bude pro mě tak psychicky (i fyzicky) náročneý, vůbec bych nevylezl z postele.

 

Jestli si říkáte, že by jste tam chtěli taky Larryho, tak se nebojte, protože tam už v příštím dílu bude! :') :3

Budu vděčná za všeckny, kdo dají vote nebo koment! :')  ^^

Kate.Pros <69