Dárce

Stylesovi

3. Díl je tu :3

Přeji příjemné počtení! xx

Zdálo se mi, že tu něco nehraje. Když jsem se blížil k čekárně, kde mě měli čekat Harryho příbuzní a kamarádi, neslyšel jsem žádné hlasy, žádné šoupání židlemy, žádné vzliky.

Bylo hrobové ticho. I když jsem touhle chodbou procházel i několikrát denně, začala mi nahánět strach. Když jsem otevíral dveře, které spojovali čekárnu s chodbou, nepocítil jsem ten pocit, jenž jsem měl vždycky. Cítil jsem strach. Počkat...Strach? ,,Sakra Tommo! Vzpamatuj se!'' řekl jsem si pro sebe. Vstoupil jsem do místnosti, kde měli být, ale nebyli. Počkat.. Tam v rohu někdo je. Právě jsem začal proklínat tu rozbitou zářivku, dídi které tu bylo pološero. Přistoupil jsem blíž. Úplně vzadu v koutě seděla žena a vedle ní malá hholčička.

,,Dobrý den.'' Pozdravil jsem je. Ta holčička si dala ukazováček na rty a pošeptala mi:,, Maminka spí!'' Musel jsem se pousmát, jak je starostlivá. ,,Já sem Doktor Louis,ty jsi Harryho sestrička..?'' ,,Ema'' Doplnila za mě, a ukázala mi nádherné ďolíčky ve tvářích. ,,No přišel jsem jen říct, že Harrymu se vede dobře.'' ,Takže ho už nebude bolet srdíčko? ,,Ne, už nikdy.''

 Když jsem se zvedal k odchodu, Em hlasitě zakručelo v přiše. Jenom mi na vysvětlenou pověděla:,,Mám v bříšku  medvídka!''

,,Ten medvídek má asi hlad, co?'' Zeptal jsem se pobaveně. Kývla mi na souhlas. ,,Tak pojď, půjdem se podívat do bufetu, určitě tam budou mít nějakou dobrůtku.''

 Hned jak jsem jí to nabídl, seskočila z lavičky a přiběhla ke mě. Chytl jsem jí za ruku, a zamířili  k  bufetu, kde si vybrala housku se šunko a okurkou, a čokoládovou tyčinku. Když jsem viděl náš odraz na skleněných dveří, zaleskly se mi oči. S Chrisem jsme si vždycky chtěli adoptovat nějaké dítě...

Když jsme se vraceli, na chodbě panoval zmatek a všichni křičeli Emy jmého! ,,Hej!'' Řekl jsem zvíšeným hlasem. ,,Řekne mi někdo, co se tady děje?''

,,Stratilo se dítě!''

,,Komu?''

,,Nějaké ženě. Čekala v čekárně, a nejspíš usnula, a když se vzbudila její dítě bylo pryř!!''

Poíval jsem se na  malou Em, která byla z toho rozruchu celá nesvá.

,,Nebyla to náhodou paní Stylesová?'' Zeptal jsem se jedná sestry.

,,Ano, mám pocit, že ano.''

,,No tak se všichni uklidníme, protože to vaše ztracené dítě stojí vedle mě. Byl jsem jí kopit něco v bufetu, a teď když dovolíte si půjdu promluvit s její matkou.''

,,Mamí!'' Vykřikla Em, když jsme vešli do čekárny. ,,Zlatíčko moje!'' Vykřikla uplakaná žena vděčným tónem. Na to, že jí může Být tak o deset let víc, než mě, vypadala velice dobře a udržovaně.

,,Dobrý den'' pozdravil jsem jí. ,,Chtěl bych se vám omluvit, nechtěl jsem způsobit takový zmatek, jen jsme si byly koupit něco k snědku.''

,,Oh.. V pořádku. A co Harry? Mohla bych ho vidět?''

,,Věřte mi, tady je v dobrých rukou. Teď je ještě v umělém spánku, ale až se probudí budete první, kdo s ním promluví.''

,,Děkuji, zachránil jste mu život!''

,,Je to má práce. Omluvám se teda, a s dovolením už půjdu. Těšilo mě. A mimochodem, máte úžasnou dceru.''

,,Naschle!'' ,,Ahoj, Louisi'' Pozdravila mě ještě Em, když jsem byl na odchodu.