Dárce

Miluji tě.

Mé trapné řeči budou až nakonci!

KristnaNehansk - Za krásné komentáře! A taky za to, že naprosto skvělá!

LarryShipperSK a MisulkaLs! :')

  

,,Měl bys dělat v reklamě! Myslím, že v takové L'ORÉAL Paris bys dostával dost velké prachy!''

Hazz se na mě udiveně podíval, přičemž stáhl obočí k sobě a vtipně vykulil oči. Vytáhl se z lehu do sedu, a mě donutil se taky posadit.

,,Co to plácáš?''

,,Přece to, že by ses měl přihlásit na konkurz!''

,,A čeho sakra?''

,,Vždyť jsem ti to před chvilku pověděl!''

,,Proč bych měl do háje dělat v reklamě? A na co jako?''

,,Na rtěnky.''

,,Louisi ty jsi se udeřil do hlavy?''

Vypadal docela rozhozeně, což jsem teda nechápal. Starostlivě položil jednu dlaň na své a druhou na mé čelo a se soustředivým pohledem si mě prohlížel.

,,Ne, proč?''

,,Já jenom jestli jsi bláznivý doktor, nebo pacient.''

,,Máš hezktý rty, víš to?''

,,Lou, já teď něco udělám jo? Ale slib mi, že se na mě nebudeš zlobit!''

,,Hmm... tak jo no.''

To co přišlo pak jsem opravdu nečekal! Harry se rychle rozmáchl...když se jeho dlaň dotkla mé tváře, ucítil jsem prudkou, štiplavou bolest.

Seděli jsme proti sobě na poseli, jelkož nebyla nijak extra široká, dotýkali jsme se koleny a každý měl za sebou pár centimetrů rezervu. Při té ráně jsem se  nevědomky zaklonil dozadu, přičemž se ta má rezerva značně ztenčila. Ten moment,, když jsem byl nahnutý přes okraj, ale ještě jsem se pořád držel na poseli, byl jako stav bez tíže, dokud jsem se teda nenahnul ještě víc. To už jsem bezmocně padal hlavou dolů na zem. Vteřinku před tím než jsem s žuchnutím dopadl na zem, jsem se snažil něčeho zachytit. Do ruky mi přišel kus nějaké látky, kterou jsem nahmatal na posteli. Ta se naneštěstí s typickým páravím zvukem pod mou váho protrhla.

Tak si spkojeně ležím na zemi, mezi dvěmi lehátky, skroucený jako idiot, nejspíš proto, že jsem nohy měl ještě pořád na posteli, zatímco záda, hlavu a krk nepříjemně skroucené v mezeře mezi lůžky.

A víte co je nejhorší?

Ten idiot se mi ani nesnaží pomoct, místo toho se směje, no SMĚJE.... Řechtá se jak kůň  a doprovádí to oslím hýkáním!

Tak jako pohodička, jen si v klídku dám šlofíka takhle na zemi a pak se normálně zvednu, no to jsem si taky myslel, jenomže když vám nohy trčí bůchví kde, jde to docela obtížně!

Začala mi docházet trpěliivost. Z plných plic jsem zakřičel jeho jméno, ale jelikož jsem měl krk až bolestně skroucený z mích hlasivek se ozval ječák, jako bych se nadýchal helia.

Doufal jsem, že to neznělo tak, jak jsem to já slyšel, ale když se Hazz začal ještě hlasitěji a podivněji smát, tak to asi slyšel.