Dárce

Probuzení

Ahojte! :') Přicházím s novým dílem! Doufám, že se vám i tento bude líbit! :3

Přeji příjemné počtení!  <69

Vešel jsem do pokoje tišeji než jak to dokáže kdejaká baletka. Vlídně jsem promluvil na Harryho. Ten se jako každý den nepohnul, neodpověděl, nepromluvil..

Byl jsem zkalmaný. Ráno jsem by přesvědčený, že se dneska něco stane. I tak jsem se ale neotočil a neodešel z pokoje. Židle, na které obvykle sedávám byla pryč, tak jsem si opatrně přisedl rovnou na jeho postel. Chvilku jsem se na něj pouze díval. Vypadal jako anděl, který si dává odpoledního šlofíka.

Začal jsem Harrymu vyprávět, jak jsem se stal doktorem a všechno kolem toho. Nepřišlo  mi divné, že si tady povídám sám se sebou, jak to nazívají doktoři, kteří mě nemají zrovna v lásce. Vždycky jsem se obhajoval, že já mu narozdíl od nich pomáhám. Pak se spolu obvykle poháddáme a nemluvíme spolu. But who cares?

Když jsem mu zrovna vyprávěl věci, které Em provádí mým kocourům, zdálo se mi, že otevřel oči, ale když jsem se na něj podíval znovu, oči měl zase zavřené. Asi opravdu začínám bláznit! Pomyslel jsem si v duchu.

Nějak jsem se dostal k smrti mé babičky. V momentě, kdy jsem se mu svěřoval, že mi moc chybí, se mi slzy nahrnuly do očí. Pár mi jich sjelo po tvářích dolů, ale ani jsem se je nesnažil stírat, nobo maskovat. Harryho ruku jsem nepustil, ale tou druhou jsem si podepřel hlavu a tiše se rozplakal.

Pak jsem si uvědomil, že někdo klepe na dveře. Rzchle jsem si je rukou setřel a nahodil falešný úsměv, nechtělo se mi mluvit, protože by se mi stejně hlas v půli slova zlomil, takjsem jen zabručel něco ve smyslu, že může vejít. Ze dveří vykoukla rezavá hlava jedné sestřičky. Omluvila se mi s tím, že jde Harrymu vyměnit peřinu. Nikdy jsem nechápal tyhlety zásady, jako že se povlečení a peřiny budou pacientům měnit každých pět dní. Teďkdyž se koukám na toho kudrnatého anděla, tak mi nepřipadají až zas tak strašné.

,,Čím rezavější střech, tím vlhčí sklep!'' Řekl jsem polohlasem a začal se hlášce, kterou s Kate rádi říkáme tlumeně smát. Očividně to nebylo polohlasem, protože jsem zaslechl něčí pobavené bručení. Otočil jsem se na Harryho, kterrý měl sice zavřené oči, ale smál se! On se smějě! Pane Bože, on se smějě! Tyhle myšlenky mi vířili hlavou a já je nedokázal zastavit.

Byl jsem v šoku! Potichu, jako bych se bál odpovědi jsem vyslovil Harryho jméno. Pomaloučku otevřel oči. Po tváři se mi rozlétl úsměv. Harry se jen podíval na svou ruku, kterou jsem pevně ale zároveň opatrně svíral. Nevěděl jsem co mám říct, tak jsem na něj jen neuvěřitelně koukal.

,,To vypadám tak děsivě, že na mě takhle civíš?!!'' Zeptal se mě potichu dokonalým chraplákem. Musel si párkrát odkašlad.

,,Ne! Vypadáš úžasně! Přísahám, že mu zčervenaly tváře. Bylo to tak roztomilé!

,,Děkuju.''

Namísto odpovědi jsem se na něj usmál.

,,Zavolám doktora a tvou matku a-'' Ani jsem to nestačil doříct, když mě přerušil.

,,Nechoď! Ty jsi mě taky nechtěl pustit, když jsi se probudil po té potyčce s demonstranty.''

Teď jsem pro změnu zčervenal já.

,,Ty si to pamatuješ?!'' Udiveně jsem na něj vyvaliol oči.

,,E-eh. Jo, pamatju si všechno až do toho večera, kdy jsem požádal o přesun k tobě na pokoj.''

,,Ty jsi požádal o přesun ke mně? Neřekl jsi mi, že tě oni přesunuli? Takže jsi slyšel všechno co js-''

 Chtěl jsem se začít rozčilovat, že mě přerušuje ale nějak jsem nechtěl kazit tzuto chvilku.

,,Jo'' Schrnul všechny mé otázky do jedné odpovědi.

,,Jo?''

,,Jo!''

Ujistil mě se smíchem. ,,Slyšel jsem všechno, co jsi mi řekl. Chtěl jsem ti poděkovat.''

V ten moment jsem měl pocit, jsko by se čas zastavil. Řekl mi to pomocí slov, ale já jsem vědděl, že to ve skutečnosti řeklo jeho srdce. Dívali jsme se navzájem tomu druhému do očí. Přišlo mi, že jsme si velmi blízcí. Jako spřízněné duše. Možná, jako jeden člověk..

Nečekal jsem na jeho reakci, kdž jsem se ho zeptal, jsetli ho mohu obejmout a prostě to udělal. Očividně mu to nevadilo. Přitáhl si mě ještě těsněji něž jsem předpokládal. Zavřel jsem oči a vychutnával si ten pocit. Harry mi dal hlavu na rameno. Strašně mě lechtal, jsko dech, který mi způsoboval husí kůži na zádech, kam si foukal při každém výdechu. Když se Harry odtáhl, své ruce přesunul okolo mých ramen. Naše obličeje byli tak zaraceně blízko. Hlavou mi prolétla myšlenka, že bych ho teď políbil. Bál jsem se to teď udělat, Ale slíbil jsem si, že jednou tu odvahu najdu..

,,Mám štěstí, že jsem přišel pod ruku zrovna tobě. Jak na sále, tak v normálním životě. Děkuji.'' Pošeptal.

,,Jsem rád, že jsem tě mohl zachránit.'' Tyhle slova byla ode mně naprosto pravdivá. Mě i Harrymu se v očích blískaly slzy. Byly to slzy štěstí ne? Nebo slzy dojetí? To jsem přesně nevěděl, ale byly krásné!

Palce, jsem mu ty neposedné, které mu stékaly po tvářích, opatně setřel.

,,Dojdu pro doktory.'' Začal jsem se zvedat z postele, ale v úplném odchodu mi bránili naše prsty, které byli doteď propletené. Podíval jsem se na ně a potom do jeho očí. To co v nich bylo bych nedokázal ani popsat. Bylo to jako v romantických filmech.

Ve dveřích jsem se na něj podíval. Byl pořád stejně nádherný. Jak překvapivé!

Liam mu udělal všemožná vyšetření a odpojil ho od několika přístrojů. Stále měl zavedené kanyli do žíly, ale už v nich nebyla výživa, pouze léky.

Během jeho práce jsem zavolal An. Byla nesmírně šťastná. Když přišla, okamžitě si mě vtáhla do obětí a rozplakala se mi na rameni...

Ten pocit, když jsem viděl An, jak objímá svého syna, oba pláčou a  po očku mě sledují, jak si hraju s malou Em, byl ničím nenahraditelný.

U Harryho Jsme strávily celý zbytek dne. Při odchodu, když jsem ho na rozloučenou objímal, se mě šeptem zeptal, jestli se zítra stavím. Docela mě to překvapilo, ale rozhodně jsem neměl v plánu se nestavit. Když jsem se od něj odtáhl nenápadně jsem sklopil oči a při tom pokýval hlavou.

Cestou domů jsme nikdo neměli potřebu mluvit. Byli jsme oba nesmírně spokojeni. Em tiše spinkala na zadních sedačkách, An si opřela hlavu o postraní okénko a dívala se na ubíhající krajinu a já? Já jsem byl ponořený ve svých myšlenkách, které se točili kolem mé práce, poviností, Harryho. Přesto jsem však dával pozor na cestu, aby se nic nestalo.

Doma jsem donesl Em do její postele, popřál An dobrou noc a šel si po dlohém a náročném dni odpočinout.

ještě než jsem zalezl pod peřinu, šel jsem se nadýchat svěžího vzduchu na balkón. Tiše jsem pozoroval hvězdy. Viděl jsem padat hvězdu. Věřím, že když uvidíte padat hvězdu a přejete si něco, tak se vám to vyplní. V tom mém byl zapletený taky Harry, tak doufám, že mi ho splnií...

Tenhle díl mi přijde hodně romantický :3 Takže doufám, že se vám líbí!

Děkuji všem, kdo tento příběh čtou. Je to ohromná podpora!  <3  <3

Samozřejmě že mě velice potěší i komentáře nebo votes! :') :') :')

S láskou...

Kate.Pros  <69