Dárce

Černý dopis

Cestou do nemocnice jsem se snažil na Harryho tak zasněně nečumět, ale i přes ovládání a soustředěnost na jízdu mi sem tam pohled na jeho tvář z prifil přece jenom zabloudil. V rádiu hrála krásná písnička od One Republic, do které jsem se zaposlouchal a užíval si krásné ráno. To, že jsem si začal zpívat jsem zjistil až když došlo k refrému a výšce, při které mám ještě více dívčí hlas, než obvykle. Zbystřel jsem, jen co jsem se víc do hudby poořil a uslyšel nádherný chtaplák, který můj doprovázel. S vyvalenýma očima jsem se podíval na Harryho, který měl přivřená víčka a jemně kejval hlavou do rytmu písničky. Zpíval nádherně! V tu chvíli mi dělalo opravdu velký problém se soustředit na jízdu. Byl jsem našimy hlasy naprosto okouzlen, snažil jsem se zpívat co nejlépe, abych vedle Harryho nevypadal jak největší antitalent! 

Společně jsme zpívali až do posledního tónu. Byl jsem tím naprosto ohromen a z mého tranzu mě probral až jemný dotek na mé levé tváři. S leknutím jsem s sebou lehce trlh a otočil se.

Ta malinká vzdálenost, která nás právě rozdělovala mi připadala naprosto nevhodná. Po krátkém, ale vášnivém polibku jsme vystoupili z auta. Recepční jsem Harryho uvedl jako mého dočastného asistenta a osobního koordibátora operací. Vyfasoval sadu bílých kočilí a kalhot, čip na dveře a přístupovou kartu do kanceláře.

Nedokázal bych si přectavit být v jeho kůži.. Sice studoval dva roky na medicíně, ale já bych byl na jeho místě hrozně nervózní a nesvůj, ale on jako by byl v téhle situaci naprosto přirozený, choval se a odpovídal jí na osobní informace tak duchaplně a sebejistě, vyřazovl z něj naprostý respekt, byl jsem jím naprosto vyveden z míry!
Zase ten zatracený tranz, do kterého mě jeho chování dostalo. Do kterého mě dostával on, jen a jen on..

Všiml jsem si pohledu té recepční, když jí Harry vyplnil jako trvalý pobit mou adrasu. Umál jsem se a přitáhl jsem si Harryho blíž k sobě, ruku jsem mu dal kolem pasu a recepční jsem jen přikývl na souhlas.

Nastoupili jsme do výtahu a já zmáčkbul čudlík, nad kterým bylo číslo poschodí, kam jsme mířili. Stál jsem před Harrym, ale i tak jsem mu viděl do krásných očí.
Zatracený výškový rozdíl!

Otočil si mě k sobe čelem, odhrnul mi vlasy a políbil na rty.

,,Přpraven do nové práce?''

,,Jo, jen jsem slyšel, že šéf je docela bručoun.''

,,Taky jsem o tom něco málo zaslechl, ale myslím, že tebe si oblíbí.''

,,Proč myslíš?''

,,No toho Tomlimsona, nebo jak se vlastně jmenuje, docela znám..''

,,Vážně a odkud?''

,,Někdy si k němu přisednu na obědě. Zdá se být náladový, ale dokáže být i hodný a pozorný.''

,,Snad se mu zalíbím.''

,,Neříkej dvakrát!''

Se smíchem jsem ho k sobě znovu přitáhl a těsně před tím, než se dveře výtahu otevřeli jsem ho líbnul na rty.

Po cestě do kanceláře si mě odchytla asistentka mého kolegy z oddělení a požádala mě o domluvení schůzky, načež jsem před sebe postrčil Harryho a sesnámil ho s postupem a nechal termín na něm. Nestačil jsem se divit jak profesionálně se v té chvíli zachoval. Zdvořile se jí omluvil, že nejprve doladí věci se mnou a až zhotový harmonogram na příštích několik dní, sám se jí ozve. Nebýt jeho silných paží které mě otočily a dostrkaly až do kanclu stál bych tam s otevřenou držkou ještě teď!
Ten chlap ví, jak mě zapůsobit! Měl bych s tím asi něco dělat! Nebo tadši ne?