Dárce

Kávo-mat

Doufám, že se vám i tento díl bude líbt. Dekuji všem, co tohle dobrovolně čtou!! :D :D :D

Tak už čtite! :D :D :3

Vyšel jsem z Harryho pokoje s tričkem přehozeným přes pravé rameno. Měl jsem ohromnou radost!! Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal, že jsem ho políbil..Dvakrát! Když jsi vzpomenu, jak mě přitlačil na dveře a jemně se otřel svými rty o ty moje.. Hůůůůů.... Naprosto dokonalý pocit!

Myslel jsem na něj a u toho se přiblble usmíval. Všímal jsem si pohledů plných opovržení, ale i pohledů sester, dívek i žen, které se na mě dívali jako na potenciálního, přitažlivého muže. Viděl jsem svůj odraz na skleněné výplně a musím uznat, že nevypadám špatně. Od Harryho rozcuchané vlasy, dobře vypracované břicho, na kterém se ale jemně rýsoval špíček a tetování, která zaplňovala skoro celou pravačku, tomu dávala ještě větší šmrnc. Narazil jsem na Michaela, jenž se na mě díval jako na blázna!

,,Sakra Loui! Jednou si přijdeš do práce bez kalhot, podruhé si tu vykračuješ jak princeznička bez trika. Co bude sakra příště?''

,,Budu si tu vykračovat v trenkách?!'' Odpověděl jsem mu se smíchem, jako by to bylo nad slunce jasné.

 Pokračovali jsme stejnou cestu. Povídali jsme si o jídle v jídelně, při čemž jsem si vzpoměl na válku, kterou jsem měl s Harrym. Asi jsem se zamyslel, protože mě z mého snění probralo až Michaelova dlaň kmitající před mím obličejem. Zrovna jsme procházeli nejrušnější chodbou v nemocnici, když se mi šeptem nařídil, ať spolupracuju. Nechápal jsem, o co mu jde. Jediné, cehož jsem si stačil všimnou byl dav školaček, byli tu zřejmě na exkursi, a okatě si mě prohlíželi. Teda do té doby, než mi ten pošuk vedle mě plácl přes zadek a na celou chobdu, aby to nikdo nepřeslechl zařval:,,He is gay!'' Než jsem se na něj stihnul otočit, utíkal přede mnou do postranní uličky,  co vede k vítahu. Já jsem tam jen stál a vyhýbal jsem se pohledům těch holek. Některé byly docela pěkné, ale uznejme si to, mě ženy nikdy nepřitahovaly. Z výkladu jejich učitelky, které byli už od pohledu děsné, jsem zaslech o nejúspěšnějším doktorovi téhle nemocnice. O skvělém Doktorovi Tomlinsonovi. Dost mě zajímalo, co jim o mě bude vykládat, tak jsem se nenápadně držel blízko té ženské. Prý jim se mnou domluvila schůzku. Wow, že o tom nemám ani ponětí! Zajímavé!  Poprosila recepční, aby mi zavolala do  kanceláře, a ať jsem přijdu. Během chvilky se jí recepční omuvila, že jí to moje asistentka zvedla, ale že ve své kanceláři nejsem. Ta učitelka zrudla zlostí a začala nadávat. Nebyl jsem z toho nějak rozladěný, spíš mi to přišlo vtipný. Řekl jsem si, že vyskouším, jestli má dobré nervy...

Otočila se od recepce a mířila si to k automatu na kávu a horké nápoje. Na poslední chvilku jsem se rozběhl a postavil se do fronty těsně před ní. Po chvilce se k ní přidala další učitelka. Ve vteřině jsem se stal zrádcem světa! Začali mě tam na férovku pomlouvat, urážet mě, nazývat volem, blbcem, namyšleným parchantem a mnohem horšími věcmi, které je lepšé neopakovat. Dostal jsem naprosto geniální nápad! Zavolal jsem Liamovi, aby přišel k recepci a hlasitě mě oslovil celým jménem. Sice nechápal, proč by to měl udělat, ale když jsem mu vysvětlil, že to je na život a na smrt důležitý, slíbil mi, že se během pěti minut staví. Mezitím jsem se dostal na řadu a mohl si vybírat, jakou kávu si dám. Ty ženský si museli myslet, že jsem snad úplně hluchej! Začali tam na mě vykřikovat, že tam zapustí kořeny, než si něco vyberu, tak jsem se to rozhodl ještě více protahovat. Začal jsem si potichu říkat možnosti, jaké bych si mohl vybrat. Ty ženský za mnou to samozřejmě slyšely. Začaly se tam ještě víc rozčilovat. Docela mě to bavilo, ale chtěl jsem si zahrát taky na zlého doktora. V další vlně na dávek jsem toho měl tak akorát dost. Otočil jsem se čelem k těm paninkám za mnou.