Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Kluci už byli nějakou tu dobu pryč a já jsem byla zalezlá v pokoji, nehodlala jsem být totiž dobrovolně s tím idiotem, co je v mém bytě.
Je to můj byt! Ano správně, můj byt! Takže bych mohla být normálně v obýváku, on by tam spíš neměl být. Když jsem si pro sebe přestala říkat nadávky na Petrovu osobu, tak jsem se vydala na mojí smrt. Přesněji řečeno, do kuchyně, poněvadž jsem měla hroznej hlad, byla jsem taky docela dlouho zavřená v pokoji.
Šla jsem si to do kuchyně pro jídlo, jenomže jakmile jsem otevřela dveře od pokoje, tak se Petr samozřejmě otočil.
„Koťátko vylezlo ze svého pelíšku?" zase udělal ten svůj úšklebek, čekala jsem jakoukoli poznámku a hodlala to ignorovat. Ale nedalo mi to a musela jsem mu něco říct.
„Sklapni" štěkla jsem po něm, vydala se do kuchyně a chtěla ignorovat jeho poznámky, které přicházeli rychleji než průjem.
„Ale kočička má drápky?" ani jsem se na něj radši nekoukala, protože mi bylo jasný, že má na ksichtě furt ten úšklebek a to bych si pak musela vymýt oči savem.
„Tak bacha ať tě kočička nedrápne" odvětila jsem, spíš nesežere za živa. Připravovala jsem si sendič a byla raději furt zády k němu, nehodlala jsem se na něj koukat.
Na mojí poznámku se jen zasmál a dál to nekomentoval, za což jsem byla ráda, jelikož by mi asi vybuchla hlava. Chtěla jsem se jít koukat na televizi, ale byl tam Petr, proto bych si to raději vzala do pokoje kde není, ale tohle je můj byt, takže si můžu dělat, co chci.
Sedla jsem si teda na gauč co nejdál od něj, i když to moc nešlo, jelikož ten gauč není nějak extra velkej. Koukal se na fotbal, pro jeho neštěstí mě fotbal fakt nebaví. Vzala jsem do ruky ovladač a přepla si to na Přátelé, on se netvářil zrovna nadšeně, což mi dělalo dobře.
„Proč si to přepla?" řekl podrážděným tónem, já jsem se na něj nepodívala a dál pozorovala televizi.
„Protože mě fotbal nebaví" odpověděla jsem jednoduše a furt koukala na televizi, myslím, že jsem Petra dost naštvala.
„Ale já se na to koukal" furt nezavřel hubu a musel do mě furt jet nějaké poznámky.
„A tohle je můj byt" podívala jsem se na něj a nevinně se usmála, on se však zamračil. Přesně tohohle jsem chtěla docílit. „Jestli se ti to nelíbí, tak se na to koukat nemusíš, nikdo tě nenutí" odvrátila jsem od něj zrak a začla se zase koukat.
„Ty seš fakt mrcha víš to?" zasmál se.
„Jen říkám fakta, navíc je to jeden z nejlepších seriálů, jen se chvíli koukej a už se od toho neodtrhneš" po tomhle už jsme se do seriálu zaposlouchali.
Kdo by to řekl, ale takhle jsme tam byli asi další dvě hodiny. Seděli jsme tam a furt se jenom smáli poznámkám v seriálu, měla jsem pravdu, i Petra to bavilo. V tu chvíli jsem úplně zapomněla, že tam je on a užívala si to.
Ozval se hluk za dveřmi a mě došlo, že to budou nejspíš kluci. Konečně, po čtyřech hodinách přijeli, oni jsou fakt jako ženský a možná i horší, protože ani já takhle dlouho nenakupuju.
„Tak jste se tady nepozabíjeli?" řekl bratr a jeho gang se začal smát i společně s Petrem.
„Nebylo od toho daleko" byla poslední věc, co jsem řekla a pak se zase vydala do pokoje, abych mohla být zase chvíli sama.
