his sunflower princess | stein27 ✔

you leaving

part thirty one | you leaving

Byl to měsíc, co jsem bydlela s Kryštofem. Náš vztah byl pořád lepší a lepší. Na vysokou jsem se úspěšně dostala, byli tam i fajn lidi učitelé a učení mě dokonce i bavilo. Jelikož moje škola nebyla daleko, chodila jsem domů a nemusela být na koleji. Když jsem měla ráno hodinu, tak jsem se stavovala pro kafe do kavárny, kde pracuje Val a povídala si s ní. Tohle byl přesně život, který jsem si přála. Mít kluka, skvěle přátelé okolo a školu, či práci, která mě baví. Akorát jsem dlouho neviděla Rychlí Kluky, byli jsme furt v kontaktu, ale venku jsme nebyli. Měli hodně koncertů.

Zrovna jsem s kafem v ruce vycházela z kavárny, když mi zvonil mobil. Byl to Kryštof.

„Ano, zlato?"

„Ahoj, lásko, mohla by ses po škole stavit v té kavárně? Musím ti něco důležitého říct," zněl trochu vážně, ale většinou to znamenalo šťastné překvapení. Takže jsem byla celkem natěšená.

„Dobře, budu tam. Miluju tě."

„Já tebe, papa," potom jsem to típla a vydala se na ranní přednášku.

✺

Po škole jsem se vydala domů, kde jsem se převlékla do jiného oblečení a hned jsem zamířila do kavárny, byla jsem natěšená, ale i nervózní z toho, co mi chce říct.

Když jsem tam vešla, pozdravila jsem Val, která mi mávla na pozdrav. Poté jsem se podívala do rohu, kde seděl ten můj princ, vypadal dobře ze všech úhlů. Celá natěšená jsem k němu přiběhla, postavil se a políbil mě, ale neměl takovou radost jako já.

„Vypadáš skvěle, jako vždy," řekl a nejistě se usmál, poté se posadil a podíval se na mě. Tenhle pohled moc dobře znám.

„Sakra, ty odjíždíš," řekla jsem nevěřícně, zklamaně a taky překvapeně. „Přesně tady jsme byli, když jsi mi to oznámil předtím, přesně na tomhle místě a měl si na tváři stejný výraz," snažila jsem se prozatím zadržet slzy.

„Posaď se," řekl mi a ukázal na židli na proti, udělala jsem tak.

„Udělala jsem něco špatně? Byli jsme šťastní, řekni mi, co jsem udělala špatně a já to změním, pro-"

„Není to kvůli tobě, Anet," přerušil mě, zavřela jsem pusu a začala poslouchat. „Podívej, nabídli mi práci v New Yorku, musím to příjmout, je to skvělá příležitost a já se tam vždy chtěl podívat, musím taky uživit svoji rodinu, doufám, že to pochopíš. Moc bych si přál být s tebou, moc, ale musím odjet, je to moje životní šance, takových už tolik nebude."

Zírala jsem na něj nevěrícně, mrzelo mě to, bolelo to, ale chtěla jsem, aby si splnil sen.

„Dobře, chápu to, jeď tam a splň si svůj sen. Miluju tě a proto chci, aby jsi tam jel, zasloužíš si být šťastný." usmála jsem se na něj a cítila jsem, jak mi padají slzy dolů. „Kdy odjíždíš?"

„Vlastně mi za chvíli jede taxi na letiště," smutně se na mě usmál a viděla jsem v jeho modrých očích slzy. Jako kdyby nebe plakalo. „Jednou se sen vrátím, slibuju," poté, co to řekl, se venku ozval zvuku klaksonu, který oznamoval, že taxi je tu.

Oba jsme vstali, šla jsem s ním až ven a slzy mi pořád proudem tekli.

„Miluju tě, Anet, tak to vždy bude, pamatuj si to, jednou se vrátím. Sbohem," naposledy mě dlouze políbil, tentokrát to bylo jiné, věděla jsem, že je to náš poslední polibek. Když se odtáhl, tekli mu po tvářích slzy, když jsem to viděla, tak jsem se rozbrečela ještě víc. Otřel mi slzy, pohladil po tváři a poté se vydal do auta. Zamával mi a poté už jeho tvář byla pryč. On byl pryč.