Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Petře?" podle hlasu jsem ho prostě poznala, navíc jeho slovník za něj vypovídal.
„Jo to jsem já, okamžitě přijď domů, jinak mě tvůj bratr přetrhne," zněl naštvaně, ale mě byl zrovna teď on, úplně ukradený.
„Na to si měl myslet dřív, čau," típla jsem to a dál mu nevěnovala pozornost.
„To byl on?" zeptal se Darek a nadzvedl jedno obočí, nezaujatě jsem přikývla.
„Chtěla jsem ti jenom říct, děkuju. Jsi ten nejlepší kamarád na celém světě, snad se nade mnou smiloval Bůh. Teď už ale musím jít, měj se, ahoj," a s tímhle jsem taky odešla, ani jsem po něm nepotřebovala odpověď, ale musela jsem domů. Ne jenom, že mi byla zima, ale taky protože o mě měl brácha určitě starost.
Zamířila jsem do bytu.
Když jsem vešla dovnitř, v obýváku seděli kluci a nejspíš hráli Fifu. Nebyl tam jenom Seb a Petr.
„Kluci, kde je Seb?" zeptala jsem se jich, otočil se jenom Willy.
„S Petrem v kuchyni," poté se zase otočil a věnoval se hře, zamířila jsem tedy do kuchyně, kde by údajně měli být.
Stáli tam oba dva, Seb na něj řval a u toho rozhazoval rukama. I když jsem Petra nenáviděla sebevíc, nemohl za to on, proto jsem se ho musela zastat.
„Sebe, on za to nemůže, odešla jsem sama," oba se na mě podívali, Petr koukal jako kdyby uviděl ducha.
„Právě se mi přiznal, že ti řekl hnusný věci a že za to může on, tak se dohodněte, kde je pravda" založil si ruce na hrudi.
„Řekl, ale já odešla. Můžu si za to sama, tak to bylo. Konec," s tímhle jsem odešla do pokoje, neměla jsem náladu se s nima ještě hádat.
Sama jsem ale dlouho nezůstala, protože do pokoje někdo vešel. Byla jsem otočená k oknu, takže jsem neviděla, kdo přichází, ale myslela jsem si, že je to brácha.
„Sebe, jdi pryč, chci být teď sama," odpálkovala jsem ho a čekala jsem, že odejde, ale on si sedl ke mně na postel. Otočila jsem hlavu tím směrem a zjistila jsem, že to vůbec není Seb. Chtěla jsem otevřít ústa, abych něco řekla, ale on mě ihned zadržel.
„Vím, co chceš říct, jenom mě vyslechni," začal mluvit Petr a já jenom napjatě poslouchala, co z něj vypadne. „Vím, že jsem to přehnal, jsem strašně výbušnej a tys mě naštvala. Nemyslel jsem to vážně, jenom jsem byl naštvanej a no, víš, promiň."
Byla jsem naprosto překvapená, že zrovna taková slova slyším od někoho, jako je on. A že vůbec zná slova jako třeba promiň.
„Asi jsem tě neslyšela pořádně, můžeš zopakovat to poslední slovo," provokovala jsem ho, on si to zasloužil.
„Vím, kam tím míříš, Aneto," nedal se odbýt, ale když viděl, že to myslím smrtelně vážně, tak raději polevil. „Fajn, promiň mi to," škodolibě jsem se ušklíbla, ale hned na to jsem toho nechala.
„Stejně to říkáš jenom proto, že tě seřval brácha, jinak bys mi tohle neříkal, protože ti nezáleží na mých citech," odfrkla jsem si a otočila se k oknu, abych na něj nemusela koukat.
On mě ale chytl letmo za ruku a tím mě donutil, abych se na něj podívala, v jeho očích byla poprvé vidět lítost.
„Tak to není," odporoval s lítosti v hlase, ale já mu stále nevěřila.
„Ale je."
„Pravda byla řečena, pravda byla svlečena."
✺
tak tady máme zase text z písničky, strašně ráda bych je sem dávala častěji, ale vůbec to tam nikde nesedí, ale snad něco vymyslím 😩 včera jsem po delší době začala psát zase k tomuto příběhu, tak budu doufat, že na nové kapitoly nebudete muset čekat dlouho ;) jinak jaká je vaše oblíbená songa od steina? moje asi dopis na rozloučenou 🌻 ale on má všechny úžasný!
