his sunflower princess | stein27 ✔

pain

part fifty | pain

Víte co to je bolest? To je něco jako poslední plamínek naděje a taky světlo na konci tunelu. Když doufáte, že všechno bude dobrý, pořád totiž ve vás je ten jeden plamínek naděje, který doufá v to, že všechno bude dobrý a vyřeší se to. Když vidíte světlo na konci tunelu, které jasně naznačuje, že už jste na konci té dlouhé cesty plné bolesti a všechno už bude dobré.

A ve mně poslední plamen naděje uhasl a světlo na konci tunelu se ztratilo kdovíkde.

Kdy?

Když jsem spatřila Petra.

Když jsem ho uviděla v tom klubu, kam jsem se nikdy vydat neměla.

Nikdy mě nenapadlo, že láska a zrada takhle bolí. Věřila jsem v to, že tenhle člověk mě nikdy nezradí, bude tu se mnou v dobrém i ve zlém a nikdy, opravdu nikdy mě nezradí.

A v tom jsem se ale opravdu šeredně mýlila.

Když jsem ho totiž spatřila v kabince na panských toaletách, jak mu z žíly trčí stříkačka a ze stejného místa stříká krev, na místě jsem stuhla a nevěděla jsem co dál dělat.

Měla jsem zavolat sanitku, nebo na něj křičet a nebo možná i začít brečet.

A přesně to jsem po pár minutách ticha udělala.

Křičela jsem, brečela jsem a k tomu volala sanitku.

Můžu vám poradit jediné.

A to, že tyhle věci nikdy nedělejte zároveň.

Už si z toho večera nic moc nepamatuju. Křičela jsem na něj, málem jsem si vyřvala hlasivky a bylo mi u zadní části těla, že mě dost možná slyší i celý klub. Do toho jsem hystericky brečela, tak moc, že jsem pomalu ani mluvit nemohla a tak moc, že jsem přes zamlžené oči viděla už jenom obrysy.

Petr mě však nevnímal, protože byl sjetej. Nevěděla jsem, co to za svinstvo bylo, ale bylo mi jasné jedno. Zradil mě. Znovu. Lhal mi.

Nechtěla jsem si to přiznávat, ale byla to pravda. Slíbil mi, že už to nikdy neudělá, kvůli mě. Slíbil mi to.

Co jsem u všech čertů udělala špatně?

✺

Probudila jsem se o pár hodin později, nepamatovala jsem si, jak jsem se sem dostala. Jediné, co jsem si z minulého dne naposledy pamatovala, bylo Petrovo bezvládné tělo, z jehož ruky odkapávala krev, od té doby mám okno.

„Dobré jitro, chceš kafe?” sedla si vedle mě Val a v ruce měla již zmíněnou tekutinu, po které jsem v tuto chvíli určitě toužila. Ihned jsem si kafe převzala do ruky a napila se, hned jsem se cítila líp.

„Kde to jsme a co se stalo?” ihned jsem se musela zeptat. Byla to jasná nemocnice, to jsem poznala, spíše mě zajímalo, co se stalo.

„No, víš...”

„Petr měl v žilách nějaký sajrajt, prý si omdlela, tak tě taky zavedli sem a zavolali nás,” odpověděl mi místo ní Darek, který nechodil okolo horké kaše. Pomalu jsem se snažila zpracovat informace.

Než jsem však stihla odpovědět, už tam přišel nějaký pán, který byl zřejmě doktor.

„Jste slečna Kloboučníková?”

„Ano.”

„Dobře. Petr Adámek, váš přítel si bohužel vzal příliš silné drogy, v jeho krvi jsme našli heroin, je mi to líto. Přežije to, nebylo to tak velké množství, ale přišli jsme na to, že je bral dlouhodobě, proto by bylo lepší se obrátit na odvykací zařízení,” čím více informací mi sděloval, tím víc jsem na Petra byla naštvaná a tím víc jsem měla chuť mu tou injekční stříkačkou vypíchnout oči.

Dlouho jsem mlčela. Všichni tři se na mě dívali a čekali, co ze mě vypadne.

„Dobře,” bylo jediné, co jsem řekla.

„To je všechno?” utrousil Darek.

„Budete ho moct vidět,” informoval mě doktor.

„Není třeba, děkuji vám, že jste se o něj postarali, můžete začít vyhledávat co v nejbližší době odvykačku, jenom mu to prospěje. Nashledanou,” a s tímhle jsem opustila nemocnici a nechala tam tři zmatené lidi.

Nevěděla jsem, co si o celé situaci myslet. Jedno jsem ale věděla jistě.

Petr si to u mě tímhle posral a jen tam jednoduše už si to nevyžehlí.

✺

Když jsem přišla domů, tak jsem opravdu nevěděla, co mám dělat. Ale věděla jsem moc dobře to, že to že jsem těhotná mu pošlu možná tak dopisem, protože dokud nebude úplně čistý bez drog, tak ho vidět ani nechci.

Sedla jsem si na gauč a zapla televizi, Lily si ke mně sedla a snažila se mi vynahradit společnost.

Nebrečela jsem, nemělo to smysl, protože všechny moje slzy už jsem vypotřebovala a momentálně jsem si je spíše už chtěla šetřit, protože za tenhle měsíc už jsem jich vyčerpala více než dost.

Bylo mi více než jasné, že si Val s Darkem pokládali spoustu otázek, ohledně toho, proč jsem Petra nechtěla vidět. Ale časem jim to určitě dojde, protože moc dobře vědí, že jsem opravdu tvrdohlavý člověk a že když mě někde zklame, tak ho dokážu jednoduše ignorovat.

Než se Petr dostane z té jeho ošklivé závislosti, o které jsem do teď ani nevěděla, a bude úplně v pořádku, tak se budu snažit žít normální život, protože se opravdu nebudu hroutit kvůli někomu, kdo mi lhal a podrazil mě.

Petra miluju, fakt moc, ale kdyby jsme spolu nečekali dítě, tak to ukončím, protože mě zradil a to se jen tak prominout nedá, zvlášť když se jedná o drogy.

Chtěla jsem si zajít pro něco k jídlu, když v tom ale zazvonil zvonek.

✺

zdraviim!
moc se vám omlouvám koťátka, že dlouho nevyšla kapitola, ale nebyla jsem vůbec na wattu. stalo se toho dost, moje nálady atd. taky se snažím být co nejvíce venku a chodit ven s kamarády, jezdit na kole atd. takže možná budu méně aktivní, ale do léta se to pokusím dopsat, i swear!

jak vám dopadli příjmačky? od té doby jsem na wattu nebyla, tak mě zajímají vaše výsledky.

— já se dostala na obě školy, což je úspěch, ale vůbec nevím jak jsem to udělala! teď už stačí dokončit základku a můj první životní cíl bude splněn!

mějte se krásně! hezkou středu zítra vám přeju! myslete na to, že už je prostředek týdne a půlku máte za sebou<3