his sunflower princess | stein27 ✔

peace

part twenty | peace

Druhý den ráno jsem se vzbudila s menší migrénou, ale rozhodně to nebylo nic vážného. Pomalu jsem otevírala oči, čím víc si zvykali na denní světlo, tím míň jsem poznávala svůj pokoj. Možná to bylo tím, že to ani můj pokoj nebyl. Když jsem cítila alkohol, cigarety, trávu, smradlavé ponožky a viděla bordel jako v tanku, ihned mi došlo, čí pokoj to je. Ale co tady krucinál dělám?

Ani jeden ze sousedů z tohohle pokoje se tam nenacházeli, tak jsem se vydala do kuchyně. Linula se z ní vůně lívanců, na hodinách bylo půl desáté. U kuchyňské linky byl Seb a snažil se o lívance, u stolu seděl Marek s Val a Petrem, kde byl Willy a Calin byla pro mě záhada.

„Dobré ráno, Šípková Růženko," pronesla Val mým směrem, já jsem na to pouze s úsměvem kývla a v tu chvíli se ke mně spěšně otočil brácha.

„Když jsem řekl, ať si promluvíš s Petrem, tak jsem nemyslel, ať s ním skončíš do postele," řekl Seba neurčitým hlasem a já jsem v tu dobu nedokázala poznat, zda to je pravda, nebo si ze mě střílí, jelikož jsem si jen pamatovala, jak jsme si s jmenovaným o něčem povídali a potom mám klasicky okno.

„C-co?!" vyjekla jsem pouze a očekávala jsem vysvětlení, všichni, krom mě se zasmáli.

„Dělám si srandu, ale byla jsi v jeho posteli," vysvětlil a dál se věnoval lívancům. Podívala jsem se na Petra a očekávala vysvětlení.

„No, povídali jsme si, pak jsem si šel asi na dvě minuty odskočit a tys usla. Tak jsem tě chtěl odnést do tvého pokoje, ale byl tam Calin a Willy, zřejmě si oba spletli pokoje. Tak jsem tě dal do našeho, protože jinde nebylo místo," vysvětlil mi to jednoduše a já se pokusila zpracovat nával informací.

✺

Po obědě – kdy se konečně vzbudil i Calin s Willym – V–  odešla domů. Řekla mi, že spala na pokoji s Markem, že se dost bavili a také, že se jí začal nejspíš líbit. Byla bych moc ráda, kdyby spolu byli, protože se k sobě hodí a ona by mohla být konečně ve šťastném vztahu, protože ty před tím se jí moc nepovedly.

Po obědě kluci hráli klasicky FIFU. Mě to nějak extra nezajímalo, tak jsem šla do pokoje a projížděla sociální sítě. Když v tom mi do pokoje vtrhl blonďatý vetřelec.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se trochu mileji, sice jsem si moc nepamatovala, o čem jsme se bavili, ale chovali jsme se jako přátelé a poprvé v životě jsme vedli normální rozhovor.

„Přišel jsem se tě na něco zeptat,” sedl si vedle mě na postel a já se posadila taky, abych byla na jeho úrovni.

„Poslouchám,” obídla jsem ho.

„Včera jsme se bavili jako kamarádi a mě napadlo, že bysme se už mohli přestat hádat jako malé děti, přece jenom, dokážeme se bavit normálně, když chceme,” mile mě svou nabídkou překvapil.

„Můžeme se o to pokusit, ale nevím, jak dlouho vydržím neříkat ty moje poznámky,” oba jsme se nad tím zasmáli.

„Uvidíme, když to budeš myslet čistě kamarádsky, tak ti to možná prominu,” mrkl na mě a já se nad tím pousmála.

„Mír?" natáhla jsem ruku, on udělal to samé a pevně ji stiskl.

„Mír"

„Ale musím uznat, že jsem se v našem hádacím období v rámci možností bavila,” řipustila jsem se smíchem a Petr se ke mně přidal.

„Věř mi, že já taky."

✺

Oba jsme došli do obývaku, kde kluci klasicky hráli.

„Kluci, něco vám musíme říct,romluvila jsem a oni mi věnovali plnou pozornost.

„Nejsi doufám těhotná" utrousil poznámku Willy a kluci se zasmáli, i když se na mě Seb podezřívavě podíval.

„Ježiši Kriste, ne, chtěli jsme vám říct, že jsme se oficiálně usmířili, jsme kamarádi. Akorát nevím, jak dlouho to vydrží, pousmála jsem se a podívala se na Petra, měl na tváři úšklebkem.

Zato kluci na nás nevěřícně koukali, div jim huba nespadla, ale Sebovi vypadl z ruky gamepad. Zřejmě tomu nemohl uvěřit, a popravdě? Já taky ne.