Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl tu bohužel zase den, kdy se kluci rozhodli jet nakupovat. Já jsem zůstala doma, protože mě k tomu brácha přinutil, abych se prý s Petrem víc sblížila. Petr zůstal doma, protože nemá rád nakupování a stejně by musel, protože brácha.
Seděla jsem na gauči a přemýšlela nad tím, jak bych se s ním mohla usmířit a jestli bych to vůbec dokázala, protože by mi z něj asi vybuchla hlava, nebo by se ze mě stal Hulk.
Petr se nacházel v pokoji, dalo mi to docela dost sil, ale zvedla jsem se a šla přímo k jeho pokoji. Slyšela jsem odtamtud hudbu a už od dveří odtamtud byl cítit alkohol a cigarety. Když jsem chtěla zaklepat, dveře se ihned otevřely.
„Co tady děláš?” zeptal se jeho chraplákem, v tu dobu jsem nevěděla, co mám říct.
„Brácha chtěl, abysme spolu vycházeli a nějak se sblížili, tak mě napadlo-” nedořekla jsem to, protože mi položil prst na rty.
„Pšt, chceš mi říct, že ses rozhodla se se mnou jenom tak usmířit?” mluvil na mě nevěřícně.
„Jo, ale jestli nemáš zájem, tak já zase jdu a můžeme se tady zase míjet jako v hotelu a pokřikovat na sebe nadávky, mně to je totiž buřt” otočila jsem se a měla v úmyslu odejít, ale chytil mě za zápěstí.
„No moment, princezno, co třeba něco za něco” natlačil mě zase na zeď, protože s mojí liliputí silou to nebylo zase tak těžké gesto.
„Už jsem říkala, šuk na jednu noc není pro mě. Jsi úplně jiný než se prezentuješ, jak jsem tě mohla poslouchat fakt nechápu” řekla jsem mu na rovinu, zase praštil do stěny za mnou.
„Bacha na jazyk, děvko” ani si možná neuvědomil význam svých slov.
„Ty si dávej bacha na jazyk, já nejsem děvka, narozdíl od těch tvých lásek na jednu noc!” zařvala jsem na něj. Nedokážu být v klidu a když se s někým hádám, tak většinou pak začnu řvát.
„Ty si nezahráváš s ohněm, ty mácháš sirky v benzíně” řekl a na jeho tváři se objevil ďábelský úšklebek. „Máš pocit, že jsi něco víc? Celý život si byla sama, ani se nedivím tvému bráchovi, že tě nechtěl a radši tě nechal v děcáku, protože kdo by se o tohle chtěl starat. Možná jednou dospěješ a tohle dětinský hádání tě přestane bavit, takhle nejsi cool, Aneto Kloboučníková, ještě jednou si se mnou budeš takhle zahrávat a skončíš na tom hodně špatně, aby ses nesetkala s tvýma rodičema, kteří radši chcípli, než aby se na tebe dívali” dokončil svůj monolog a já cítila, jak mě pálí slzy v očích. Do očí mi tohle nikdo neřekl a já to vůbec nečekala.
Petr se na mě koukal a čekal, co ze mě vypadne, já na něj nevěřícně čuměla a bránila se slzám. Nakonec jsem se jim, ale neubránila a tekli mi po tváří rychlostí světla.
„Počkej, t-ty brečíš?” vydal ze sebe překvapeně. Abych byla upřímná, ani já jsem to nečekala.
Podívala jsem se na podlahu a nechala slzám volný průběh. Petr dal ruce pryč ze stěny, jednou rukou si prohrál vlasy a nahlas si povzdechl.
„Promiň, nechtěl jsem tě rozbrečet” vydal ze sebe a já se na něj s překvapením podívala, nevěřila jsem, že se mi omlouvá.
Když jsem dlouho nic neříkala, přešel zase ke mně a pohladil mě po tváři.
„Princezno, neber to špatně”
Chvíli jsem se na něj koukala, potom jsem si slzy utřela a s vražedným pohledem jsem se na něj koukla, čekal co udělám.
Vlepila jsem mu tak velkou facku, že se otočil na stranu a po mojí ruce tam zůstal optisk.
✺
další věc, která je mnou inspirována, když se se mnou někdo hádá, tak řvu a nedokážu být klidná, vždycky si říkám, že bych měla držet hubu, abych neřekla něco, čeho budu litovat, ale stejně vždycky vypustím z huby nějakou sračku 😂 njn
