his sunflower princess | stein27 ✔

our worlds

part fifty one | our worlds

Zastavila jsem se v pohybu a přemýšlela, kdo by se za mnou tak mohl stavit. Mohla to být Val, nebo Darek, které jsem nechala zmatené v nemocnici, nebo někdo z kluků.

Pomalu jsem se přibližovala ke dveřím a čím více jsem byla u nich, tím více jsem se bála, kdo za nimi bude.

To znělo jako z nějakého hororu.

Otevřela jsem dveře a za nimi stál někdo, koho bych tu vůbec nečekala. Neviděla jsem ho dlouhou dobu, přesto byl ale v mém životě dost důležitý.

„Kryštofe? Co tady děláš?" nemohla jsem pomalu ani věřit vlastním ústům. Samozřejmě, že tady už bydlí dlouho, ale co tady dělá?

„Volala mi Val, vysvětlila mi co se stalo a nemusela mi ani po druhý říct, abych se za tebou jel podívat." byla jsem opravdu ráda, že mám tak skvělou kamarádku a ještě radši, že tady byl on.

Sedli jsme si do obýváku a začali si povídat. Snažil se mluvit o všem jiném, než je Petr, abych neměla starosti, nebo abych nebyla smutná, což se mu první půl hodinu i dařilo, ale potom nastalo ticho.

„Chceš o tom mluvit?" zeptal se náhle.

„Já.... já vlastně ani nevím. Abych ti to řekla popravdě, bolí mě to, ale jsem už tak naštvaná, že se mi nechce ani brečet. Zklamal mě, ještě když...." chtěla jsem tu větu doříct, ale v polovině jsem si uvědomila, že on to vlastně neví.

„Ještě když co?" nadzvedl obočí a věnoval mi nechápavý pohled.

„No," polkla jsem a nevěděla, jak mu to mám říct. Pouze jsem si dala ruku na břicho a on vypadal, že to pochopil.

„Anet. Ty seš těhotná?!" vyprskl nadšeně.

„Jo. Ne, že bych nebyla ráda, ale vzhledem k situaci se to moc nehodí..." on to pochopil. Sedl si vedle mě a objal mě okolo ramen, nic neříkal a to mi vyhovovalo nejvíc.

Den se protáhl na večer a já pomalu a jistě usínala. Celý den jsme se dívali na televizi a užívali si jeden druhého. Ke štěstí stačilo dost málo. Jenomže pořád ve mně byla ta část, které chyběl ten starý Petr, který se o mě staral, měl mě rád a všechno bylo v pohodě.

„Asi bych měl už jít," promluvil Kryštof a tím mě probral z myšlenek, které zase směřovali směrem, kterým jsem nechtěla.

„Dobře," řekla jsem pouze a snažila se usmát.

„Zvládneš to tady?" zeptal se starostlivým tónem. Tohle se na něm nikdy nezměnilo, vždy byl tak milý, vstřícný a staral se o druhé více než o sebe.

„Samozřejmě," usmála jsem se. Poté jsme se rozloučili a já ho vyprovodila ke dveřím.

Šla jsem se umýt, abych ze sebe smyla veškerý stres ze dneška. Abych přišla na jiné myšlenky, tak jsem si k tomu pustila písničky. Ty od Petra jsem poprvé za život vynechala....

Překvlékla jsem se do čistého oblečení, vlasy si nechala v nestabilním drdolu a všechen make up ze sebe sundala. V zrcadle jsem se ještě podívala na svoje bříško, které se možná zvětšilo tak o milimetr, ale i tak jsem to tam viděla. Musela jsem se pousmát a bříško si pohladit.

Moji chvilku ale přerušil zvonek.

Na hodinách odbila desátá hodina a já si tak v hlavě říkala, kdo po mně něco může ještě v tuhle noční hodinu chtít.

Šla jsem pomalu a jistě ke dveřím. Bála jsem se, co — nebo spíše kdo — mě tam může čekat.

Byl tam.

Byl tam on.

Už už jsem se chystala zavřít dveře, ale jeho chraplavý hlas plný beznaděje mě zastavil.

„Anet, prosím, vyslechni mě,” jeho hlas zněl tak křehce a zranitelně, že bych v tu dobu pro něj udělala úplně cokoliv.

Opřela jsem se o futra a jenom ho poslouchala.

„Já- choval jsem se jako blbec, spíš jako úplný debil. Víš, poslední dobou toho na mě bylo hodně, nějak jsem nedával všechen ten stres a všechno bylo úplně na hovno. Anet, moc se ti omlouvám, vím, že už mi nevěříš, protože jsem ti už jednou slíbil, že s tím přestanu, ale já to nedokázal. Darek s Val mi řekli, že seš těhotná, nezlob se na ně, protože kdybych to nevěděl, tak bych teď asi ještě ležel v nemocnici a proklínal celý svůj život. Anet, prosím, Anet, slibuju a přísahám na svůj život, že půjdu na odvykačku a jednou pro vždy se toho zbavím a už nikdy se k tomu nevrátím. Udělám to pro tebe a pro toho malého, už teď vím, že ho nebo jí budu miloval víc než celý svůj život. Anet, moc prosím, odpusť mi, slibuju ti, že se toho zbavím.”

Poté se mi se slzami v očích skácel ke kolenům, ale ještě než stihl spadnout, tak jsem ho chytla do náruče.

Slzy mi tekly proudem a došli mi slova. Z jedné strany mě opravdu hodně naštval a chtěla jsem ho odřeknut ze svého života, ale z té druhé strany to byl právě on, který mě dělal šťastnou a život bez něj jsem si nedokázala představit.

✺

zdravim koťátka!
ano, pořád žiju! strašně moc se vám omlouvám, že tak dlouho nevyšla kapitola, ale stalo se toho opravdu hodně a já neměla na nic náladu a moje psychika byla úplně v prdeli :/ ale už jsem v pořádku a jsem zpět! můžu úplně v klidu říct, že mě z toho všeho zachránil péťa a jeho písničky a taky vlogy rychlích kluků<3

nicméně mám špatnou zprávu a tou je ta, že tohle je předposlední kapitola. už to ukončuju, protože by z toho vznikla kravina a pravděpodobně bych to nikdy nedopsala, protože teď bude léto a pak budu na střední a moc času pravděpodobně nebude :(

krásný den, večer či noc<3

nahoře je péti fotka pro lepší den<33