Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Už je to dva týdny, co tu bydlí brácha a kluci, kdybych řekla, že s Petrem vycházím byla by to lež, protože ta nenávist se šíří čím dál tím víc. Brácha už se nás snažil usmířit, ale nikdy to nedopadlo, spíš jsem nechtěla já.
A za tu dobu mi kluci začali nějak říkat.
Seb - Sis, ségra, Anet
Marek - Any - kde na to přišel opravdu nevím
Calin - Andulo
Willy - Anetko
No a Petr.....
„Aneto, co se stalo s mým trikem?" uslyšela jsem chraplavý hlas, který patří jenom jednomu člověkovi. Zřejmě jsem zase něco udělala špatně, ale co, tak to zatím nevím.
„Nevím o čem mluvíš" odpověděla jsem nezaujatě a stále se koukala do mobilu, on mezitím přešel až k mě posteli a ukázal na jeho triko, které mělo růžovou barvu, dříve ale bylo bílé. Začala jsem se smát, až se z toho stal záchvat smíchu a já spadla z postele.
„Přestaň se kurva smát a řekni mi, co si s tím provedla"
„Já nevím, včera to prádlo pral brácha" řekla jsem po uklidnění a sedla si zpět na postel. Beze slova, bez omluvy, odešel a nezapomněl za sebou praštit dveřmi. „Debil" ulevila jsem si a věnovala se zase instagramu.
Když se schylovalo k večeru, tak se ke mně do pokoje nahrnul brácha a Marek.
„Any, nechtěla by si nám udělat večeři? My jsme líný něco objednat a Seb říkal, že prý umíš skvěle vařit" prosil mě Marek, jenom jsem si nahlas povzdechla a zvedla se.
„Tak fajn" oba se mi hned vrhli kolem krku. Poté jsem se vydala do kuchyně udělat něco pro ty negramoty. Rozhodla jsem se, že udělám šunkafleky, protože to patří k jednomu z mých oblíbených jídel.
Za půl hodiny jsem to měla hotové, u stolu byli všichni a čekali na jídlo. Pár z nich mi i říkalo, že se z kuchyně line krásná vůně.
Během jídla nikdo ani nedutal a všichni jedli tak, že se pomalu oblizovali. Byla jsem ráda, že jim chutná a jak se zdálo, tak i Petrovi to chutnalo.
Po jídle mi to všichni pochválili, krom Petra, tak ho brácha trochu naťuknul.
„Bylo to výborný, ségra. Viď, Petře?" všichni střelili pohledem k němu, on se po všech podíval a potom se podíval na mě.
„Jo, ušlo to" nad tím jsem se ušklíbla a s jeho odpovědí si vystačila, mohla bych z něj dostat víc, ale na to už jsem srala a radši nechala Petra Petrem.
