Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Uběhl další měsíc, co byl Kryštof pryč. První dva týdny jsem si myslela, že propadnu depresím, skoro jsem nespala, neustále jsem na něj myslela a nemohla uvěřit, že je zase pryč. Každý den mi psal, protože mi slíbil, že zůstaneme v kontaktu, ale mě to nepomáhalo. Vždy, když jsem myslela na něco jiného, než je on, tak mi napsal a bylo to zpátky.
„Takže, mi kurva řekni, proč Loki umřel!” Darek mi říkal svou teorii ohledně Avengers, snažil se mi lepšit náladu, stejně tak Val.
„Podle mě neumřel, však už umřel tak pětkrát a pořád byl živej,” tomu jsme se oba zasmáli.
„Máš pravdu, ale stejně, škoda přijít o takového sexy kluka,” tomu jsem se taky musela zasmát, a taky mu dát za pravdu. Potom jsem se podívala na fotku za ním, byla jsem tam s klukama, musela jsem uznat, že mi strašně moc chyběli. Brácha mě ale navštěvovala každý druhý víkend, takže jsem se s ním alespoň viděla.
„Oni mi taky chybí, Darku, mám pocit, jako kdyby mi zmizel celý svět. Kamarádi jsou pryč, bratr je pryč a přítel je pryč,” povzdechla jsem si a dopila sklenku vína.
„Oni se zase vrátí, neboj se, přece ti to slíbili.”
„V to doufám,” poté jsem si chystala dolít víno, ale Darkova ruka mě zastavila a měl na tváři přísný výraz.
„Zlatíčko, kolikátou máš v sobě skleničku? Zítra jdeš ještě do školy, nepřežeň to!” kývla jsem a u toho prokroutila očima.
„Dobře, mami,” oba jsme se zasmáli, potom ale zazvonil zvonek.
„Ty někoho čekáš?” podíval se na mě a já zakroutila hlavou. Šla jsem ke dveřím a cestou mi vrtalo hlavou, kdo to asi tak může být.
Když jsem otevřela dveře, objevila se tam blonďatá palice, kterou jsem nečekala, že v blízké době uvidím.
„Péťo!” vypískla jsen nadšením a vrhla se mu okolo krku, sotva udržel rovnováhu, ale objal mě okolo pasu a otočil se mnou okolo své osy.
„Dlouho jsme se neviděli, tak jsem tady,” řekl, když jsem se odtáhla, měla jsem na tváři široký úsměv.
„To je skvělé, chceš jít dál? Přestat tady? Cokoliv!” vypískla jsem nadšeně.
„Tak trochu jsem v to doufal, žádný hotel jsem nescháněl,” ukázal na kufry na podlaze.
„Můžeš tady zůstat, jak dlouho budeš chtít,” usmála jsem se na něj, byla jsem tak moc ráda, že ho vidím a že je konečně jeden z nich tady.
„Jde o to, že máme s klukama v sobotu večer koncert, mysleli jsme si, že bys tam chtěla jít.”
„Moc ráda! Kluci jsou tady?”
„Ne, přijedou v sobotu ráno, chtěl jsem s tebou ještě strávit čas,” usmál se na mě a při jeho slovech mi nadskočilo srdce, jeho slova mě těšila.
„A brácha?”
„Chtěl jet se mnou, ale něco ho v práci zdrželo, takže bohužel, mrzí ho to,” smutně se na mě usmál a já s úsměvem kývla.
„To je v pořádku, pojď,” zavedla jsem ho do obýváku, kde byl stále ještě Darek. Přivítali se a Darek chtěl jít, aby jsme si popovídali, ale oba dva jsme trvali na tom, ať zůstane, tak to udělal.
Celý večer jsme si všichni povídali, Péťa nám říkal, co za celou dobu zažil a já mu řekla totéž. O Kryštofovi a o jeho odchodu, ale snažila jsem se to rychle obejít, abychom to nemuseli řešit.
Když Darek odešel, rozhodli jsme se jít taky spát, cítila jsem trochu toho vína v žilách, takže jsem chtěla jít raději spát. Znám své opilé já.
„Dobrou, Péťo,” řekla jsem mu, když jsem se chystala jít do pokoje.
„Dobrou, Anet,” řekl mi, než jsem stihla odejít, ještě mě zastavil. „Chyběla jsi mi.”
„Ty mně taky, ani nevíš jak,” usmála jsem se a s úsměvem na tváři si lehla do postele a šla spát.
