his sunflower princess | stein27 ✔

i hate you

part twelve | i hate you

„Ty bezpáteřní kreténe! Myslíš si, že když tady budeš nadávat, tak se něco vyřeší?! Já jsem za tebou šla, abysme se kvůli mému bratrovi usmířili a ty takhle? Nenávidím tě, Petře Adámku!” Zařvala jsem na něj přes celý byt, že to musel slyšet celý panelák. Na odpověď jsem nečekala a vydala se do mého pokoje, načež jsem nezapomněla hlasitě zabouchnout dveřmi.

Byla jsem smutná. Ne z toho, že ty slova vyšla z Petrové pusy, ale z toho, že se v člověkovi najde tolik nenávist, že to vůbec dokáže říct.

Seděla jsem na parapetu okna, venku pršelo a kapky deště bubnovali na okno. Měla jsem na hlavě kapucu a nechala kapky slz, aby mi stékali po tváři.

Kluci se mohli vrátit tak za tři hodiny a já to v tomhle baráku nevydržím, proto jsem se rozhodla, že zavolám Darkovi. On jediný mi vždy zlepšení náladu a pomůže mi.

„Ahoj Dari, můžeme se prosím sejít?" v mém hlase bylo určitě slyšet, že jsem brečela.

„Co se stalo, kočko? Určitě můžeme, tak za patnáct minut v kavárně?"

„Můžeme klidně už za deset" uslyšela jsem, jak se na druhý straně zasmál, trochu jsem se pro sebe pousmála.

„Dobře" po tomhle jsem to típla a vydala se ven z pokoje. V obýváku byl Petr, jenom jsem kolem něj rychlostí světla prošla a nevšímala si ho.

„Kam jdeš? Venku prší" zaslechla jsem ho, když jsem si oblékala boty.

„Co se staráš" odpověděla jsem nepříjemným tónem.

„Aneto, vrať se, tvůj bra-" dál jsem ho neslyšela, protože jsem zabouchla dveře a se sluchátkami v uších se vydala na ulici, která byla mokrá po dešti.

Déšť jsem měla ráda, alespoň jsem nebrečela sama. Nikdy jsem to nikomu neřekla, ale celé moje dětství jsem trpěla a každý den jsem brečela, občas to na mě přijde i teď.

„Anetko!" zařval na mě povědomý hlas Petra.... ne dělám si srandu, on by se nestaral.

„Darku" zachrptěla jsem a rychlím krokem jsem k němu došla, celou si mě zkoumavě prohlédl.

„Jsi v pohodě?" zeptal se, na slova jsem se nezmohla, tak jsem zakroutila hlavou na nesouhlas. Vzal mě okolo ramen a došli jsme do kavárny, ihned mě zaštípala v nose příjemná vůně kávy a zákusků a zahřálo příjemné teplo v promočené mikině.

„Co se stalo?" zeptal se mě a čekal, co ze mě vypadne, jelikož jsme byli v kavárně, nechtěla jsem brečet, tak jsem se rozhodla, že se budu snažit říct to bez nich.

„Ty nový spolubydlící, všichni jsou v pohodě, až na Petra" odpověděla jsem jednoduše, protože jak už jsem říkala, nemám ráda obkecávání.

„Já myslel, že právě jeho máš nejradši, hlavně jeho songy."

„To já taky" napila jsem se kafe a koukla se z okna.

„Co ti udělal?"

„Hádáme se denodenně, to by mi ani tak nevadilo, ale dnes to bylo jiné. Řekl mi něco, co mě zarazilo" polkla jsem a doufala, že se Darek už nebude nadále vyptávat, ale bylo mi jasné, že to nenechá jen tak být.

„Co ti řekl?"

„To slyšet nechceš. Byli tam narážky na moji rodinu, na to, že jsem vyrůstala bez rodičů a podobné věci v hnusném podání" bránila jsem se slzám.

„Podívej, nevšímej si ho. Chápu, že to pro tebe bylo těžké období a on to nechápe, nech ho být a ignoruj ho" za to jsem se na něj usmála a než jsem mu stihla odpovědět, zavibroval mi mobil. Bylo to pro mě neznámé číslo, ale i tak jsem to zvedla.

„Haló?" zkusila jsem, nevěděla jsem co mám jiného říct a vždy když mi volá cizí číslo, tak to radši vemu, protože to může být můj známý.

„Aneto, kde kurva seš?"

✺

omlouvám se, že přes víkend nevyšla kapča, ale neměla jsem čas. byli jsme nakupovat vánoční dárky a jsem ráda, že už mám konečně všechno a nemusím se stresovat, akorát to ještě zabalit noo... moje balení dárků je většinou na poslední chvíli – minulý rok jsem he balila dva dny před štědrým dnem xd – a taky to vypadá, jako kdybych to vytáhla slonovi z huby 💀 ale alespoň, že to je zabalený a něco mám, důležitý je abychom byli všichni spolu že 🥰 no nic, to si nechám na proslov o vánocích 😂 mám zase karanténu, by mě zajímalo, jestli se do konce roku 2021 dostanu ještě do školy, páč je to už třetí karanténa a dva týdny v kuse jsem nebyla ve škole 😂 no nestěžuju si

hezky den ✨