The O'Connels

~24~

,,Ospalci, dáte si něco k-" Zasekl se Ethan ve dveřích, jak nevěděl, co vlastně říct. ,,k večeři?" Ptal se asi i sám sebe. ,,Zhasni." Zamumlal Lucas. ,,Vždyť se svítí akorát na chodbě. A hlavně, venku už je taky skoro tma, tak nemel." Podotknul Ethan. ,,Já nic nechci, chci dál spát." Odpověděl mu Lucas a zachumlal se do peřiny. ,,Dones mi prosím čaj a hoď nám sem nějaké sušenky, nebo tak něco." Řekla jsem Ethanovi své požadavky. Ten jen kývnul a zmizel. Hodláš prospat celou sobotu?" Optala jsem se Lucase. ,,Přesně tak. Máš snad lepší nápad?" ,,Ne, vlastně ani ne." Přiznala jsem a lehla si zpátky. Otočila jsem se k nočnímu stolku a vzala si z něj mobil. Otevřela jsem ho a všimla si, že na mě čeká osm zpráv. Kdo po mně tak touží? Odemčela jsem ho a zjistila, že jsou všechny od Dominica. Chvíli jsem na ta oznámení jen zírala, ani jsem nepřemýšlela. Nějak se mi všechno zastavilo.

,,Jak ses vyspala?"

,,Hayley?"

,,Žiješ?"

,,Spíš ještě, že jo?"

,,Prosím, odpověz, mám trochu strach."

,,Trochu víc..."

,,Neodpovídá ani Lucas, jste v pohodě?"

,,Prosím, odepiš."

Wow, co je mu? On snad po kalbách nespí celý nadcházející den? Já to takhle dělám, i když jsem na žádné kalbě nebyla. Měla bych mu odpsat. ,,Co děláš, Hayley?" Optal se Lucas. ,,Odepisuju Domovi. Taky bys měl." Odpověděla jsem. ,,Mně se nechce, měl by vědět, že spím. Vyřiď tomu magorovi, že teď spím, ať jde taky." Řekl Luc a převalil se. Trochu jsem se nad tím pousmála. Je to pro mě nové, tohle chování mezi nimi. Já žádného kamaráda z dětství nemám. Já vlastně díky tomuhle neustálému stěhování nemám žádné kamarády. Je to fascinující. ,,Promiň, celý den jsem spala a asi v tom ještě budu pokračovat. Jsem v pohodě, neboj. Jo a Lucas ti vzkazuje, že spí, že máš jít taky." ,,Ono se spí docela špatně, když nevíš, jestli tvoji dva nejoblíbenější lidi nejsou zakopaní někde na jejich velké zahradě. (Kde by vás mimochodem nikdy nikdo nenašel)" Zasmála jsem se a přečetla zprávu i Lucovi. Taky se zasmál. ,,To je fakt, máme fakt velkou zahradu, ale on má co říkat s jejich domem." To jako někdo může mít i větší dům, než O'Connelovi? ,,Máš hlad?" Přišla mí další zpráva. ,,Nevím." Odpověděla jsem. ,,Co by sis dala? A pokud není moc daleko, zeptej se i Luca." Zvedla jsem pohled od mobilu na tu kouli dek. ,,Máš chuť na něco k jídlu?" Zeptala jsem se. ,,Pro Čínu bych zabíjel." Vzdychl si. ,,Já taky." Souhlasila jsem. ,,Leží mi v posteli už od dvanácti. Dali bychom si oba Čínu, proč vlastně?" Zeptala jsem se. ,,Skvělá volba. Tak vám vám tím vyplním obě vaše přání. Za dvacet minut jsem tam." Odepsal. Vykulila jsem oči. ,,Cože?" ,,Patnáct." Děkuji za odpověď. ,,Za patnáct minut nám Dom přiveze Čínu." Oznámila jsem Lucasovi. ,,To je můj kluk!" Vydechl Lucas radostně. ,,A píše, že nám vyplní obě naše přání, co tím myslí?" Optala jsem se. ,,Hmm, asi, že tady s náma zůstane a půjde taky spát." Tyvole, ale vždyť už jsou doma rodiče. ,,Zavolám Ethanovi, ať mu jde otevřít." Zamumlal. ,,A co rodiče?" Drcla jsem do něj. ,,Co by? Otec má Dominica radši, než nás všechny dohromady. Je jako jeho čtvrtý syn." Ach tak.

S Lucasem jsme se snažili znovu neusnout, když v tom nás probral zvonek. ,,Tyvole, Čína je tady." Zasnil se. ,,Buď jako doma, vždyť to znáš!" Uslyšela jsem, když Dom otevřel dveře. ,,Jistě, jako obvykle." Zavolal Dom na Olivera zpátky. ,,Vidíš, říkal jsem to." Zašeptal Lucas. ,,Rozsviťte alespoň lampičky, tyvole." Zasmál se Dom, sotva zavřel dveře. ,,Doprdele, kámo, já tě tak miluju. Jestli si nikoho nenajdeš, tak si tě vezmu." Řekl Lucas, když rozsvicoval lampičku na svojí straně. ,,S tím se počítá." Zasmál se Dom a podal nám oběma naše porce. Až teď jsem si všimla, v čem přišel. Měl na sobě béžový kabát, který mi teď už ležel na židli, oversized černé triko Guns n' roses a nějaké draze vypadající černé cargo tepláky. Vypadal dobře, dokonce měl i vyžehlené vlasy, narozdíl od nás. Já jsem určitě měla ještě zbytky makeupu ze včerejška, rozcuchané vlasy a na sobě jsem měla jen triko a spodní prádlo. Lucas měl tepláky a tílko, vlasy měl taky všude. Nejsem si jistá, jestli jsem se studem nezačala červenat. Najednou jsem ucítila něčí ruku na svém lýtku. ',,Nad čím přemýšlíš?" Hlesl Dom. ,,Nad tím, že ty jsi upravený a my dva, spíš já, vypadáme, jako pytle sraček." ,,Nevymýšlej si, já vypadám dobře pořád." Prohlásil mezi žvýkáním Lucas. Dominic se zasmál. ,,Ale ne, vypadáte, teda vypadáš," Zasmál se s Lucasem. ,,v pohodě. Je teda vidět, že jsi spala, ale nevypadáš tak tragicky, jak si myslíš." Věnoval mi úsměv. Budu mu věřit.

Když jsme dojedli, odložili jsme krabičky a spokojeně se zase zahrabali do peřin. Dom nám zůstal ležet někde v nohách a hlavu si vetřel ke mně na klín. ,,Vy chcete jít jako znovu spát?" Zasmál se trochu zmateně Dominic. ,,Kámo, věř tomu nebo ne, ale jo, chci." Zamumlal do polštáře Lucas. ,,Ale notak, Lucu-" ,,Jestli budeš pořád mluvit a nenecháš mě spát, tak si to s tou naší svatbou rozmyslím." Na to mu Dom už nic neřekl, jen se tiše zasmál. Lucas chvíli na to opravdu zase usnul, ale já jsem zůstala vzhůru, sama ani nevím proč. Nebylo to tak, že bych si chtěla s Dominicem nějak děsně moc povídat, ale asi už jsem se vyspala. No a nebo taky v jeho přítomnosti nemůžu spát. Jo, to je taky možnost. ,,Ty nespíš?" Pohladil mě Dom přes peřinu po noze. ,,Ne, nějak nemůžu spát." Odpověděla jsem mu. On se najednou zvedl, popolezl výš, mezi mě a Lucase, opřel se o čelo postele a přitáhl si mně k sobě. ,,Vypadáš unaveně, klidně spi, nebo to spíš zkus, budu tady." Jo, to je asi to, proč kurva nemůžu spát. Ačkoliv jeho hrudník byl fajn, o tom diskutovat nehodlám. Přehodila jsem si ruku přes jeho břicho a trochu se na něm uvelebila. Kupodivu jsem se cítila... komfortně. ,,Jak se cítíš ohledně včerejšku?" Najednou zaznělo. Tiše, opatrně. ,,Narážíš na ten polibek?" Odpověděla jsem stejně tiše. ,,Částečně." Potvrdil mi a začal mě něžně hladit po zádech. ,,Jsem trochu zmatená. Tím ovšem nechci říct, že to nebylo hezké, nebo tak něco. Jen nevím, jak bych se ohledně toho měla cítit. Jak to vnímáš ty?" Oplatila jsem mu otázku a asi nervozitou trochu stiskla lem jeho trička. Vsadila bych se, že se nad tím pousmál. ,,Taky jsem trochu zmatený, ale jsem rád. Na tenhle okamžik jsem čekal. Hayley, vždyť víš, že se mi líbíš." Ne tak úplně. ,,Dával jsi sice náznaky, ale nikdy jsi mi to neřekl nějak přímo. Nebyla jsem si jistá." ,,Tak teď už to víš stoprocentně." Šeptl a dal mi jemný polibek do vlasů.