The O'Connels

~4~

Obrátila jsem se na Ethana. ,,Ethane, kolik je?" Ethan pohotově vytáhl mobil a zkontroloval čas. ,,Sedm, za chvíli by měla být večeře." Vydechla jsem. ,,Zase společná?" Promnula jsem si nervózně dlaně. ,,Jo, myslím." Vzpomněla jsem si na hádku mezi Jackem a Oliverem, začali se mi v kolem toho v hlavě sbíhat různé otázky. ,,Můžu se na něco zeptat?" Kývl. ,,Oliver a Jack se hádají často?" Na chvíli se zahleděl do země. ,,No, ano. Jackovi se nezamlouvá spousta věcí ohledně toho, co otec žádá a tak." Jen jsem kývla. Chápu ho, dělala jsem něco podobného. Momentálně jsem v klidu, ale uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. ,,No nic, už půjdu. Tak u večeře Hayley." Usmál se na mě Ethan a odešel. ,,Zatím.." Stoupla jsem si a prošla se po pokoji. Zastavila jsem u velkého okna, ze kterého jsem viděla na naši úžasnou zahradu. Sedla jsem si na parapet a koukala z okna. Zajímalo by mě, jaké to tady bude. Ethan je fajn, líbí se mi. Nemyslím si, že z nás budou sourozenci, spíše možná časem něco jako nejlepší kamarádi, ale netuším. Lukas, Lukas mi přijde vpohodě, ale nevím o něm vůbec nic, časem se poznáme. Líbí se mi, ne jako, že by mě nějak přitahoval nebo bych ho chtěla, takhle ho neberu, je sice vážně pěkný, ale ne. Caroline, tu zbožňuji, je úžasná. A Jack? Jack... Jack je otázka, je arogantní a egoistický, doufám, že budeme nějakým způsobem vycházet. Je mi povahově sice dost podobný, ale to neznamená, že se nebudeme hádat. Snad se vzájemě nezabijeme.

Z mých myšlenek mě vytrhlo, řekla bych Oliverovo volání. ,,Večeře!" Ještě chvíli jsem seděla a přemýšlela, potom jsem už, ale vážně musela jít. Otevřela jsem dveře a mířila do jídelny. Cestou po schodech jsem koukala po domě, vypadal vážně úžasně. Najednou mě někdo chytil za ruku. ,,Počkej, krásko." Usmál se na mě šibalsky Jack. Zastavila jsem uprostřed schodiště a koukala mu do očí. ,,Co je?" Otázala jsem se a zvedla levé obočí. Jack pořád držel moji ruku. ,,Jak dlouho hraješ?" Chvíli jsem nevěděla, ale potom mi to došlo. Ach Hayley, jsi idiot, vážně.. ,,Asi devět let." Usmál se, oh bože, má dokonalý ušměv. Opřela jsem se o zábradlí, abych nespadla, vidět ten dokonalý úsměv a topit se v těch jeho úžasných modrých očích, přiznám se, trochu se mi podlamovaly kolena, ovšem nebyla  jsem si jistá, jestli přes to zábradlí nepřepadnu. ,,Hraješ, jako bohyně." Rozzářil se. Dobře, bože, dej mi sílu, ať to se mnou nesekne. ,,Oh, děkuji, ale to trochu přeháníš ne?" Zvedla jsem k němu lehce tázavý pohled. ,,Vůbec." Usmála jsem se, vážně mě to potěšilo. Jack pustil moji ruku a pokračoval v cestě, já šla za ním. ,,T-" Otočil se na mě a skočil mi do řeči. ,,Po večeři si o tom ještě můžeme popovídat. Teď si pohni, nebo to oba schytáme. Oba jsme zrychlili. Když jsme dorazili do jídelny, matka s Oliverem tam nebyli. Sedla jsem si na své místo a vyčkávala. Jack si sedl na to své a pozoroval mě, byla jsem z jeho pohledu nervózní. ,,Jacku?" Ozval se Lukas a Jack svůj pohled přesměroval na něj. Lukasi, děkuji, zachránil jsi mě od Jackova pohledu, ze kterého bych se za chvíli asi zbláznila. ,,Co?" Zvedl na něj Jack obočí a podepřel si rukou hlavu. ,,Máte v pondělí trénink?" Vrhl na něj Lukas tázavý pohled. Jack se zamyslel. ,,Hmm.. Ne, odložili ho na úterý myslím, proč?" Lukas se opřel do židle. ,,Psal mi Thomas, že prý máme v pondělí trénink, ale přišlo mi to jako blbost, když vím, že máš v pondělí trénink ty." Jaký tréninky, sakra? ,,Ehm, můžu vědět o co jde?" Zeptala jsem se se zájmem. Lukas se na mě otočil. ,,Jen prohozený tréninky." Zvdel ramena. ,,Eh, a to jaký?" Zvedla jsem obočí. ,,Jo, já jsem ve fotbalovém týmu a Jack v basketbalovém." Fotbal mám ráda, ale basket mě zaujal víc. Hrávala jsem jej na pár minulých školách. Jen jsem kývla, hned potom se na svých místech objevil Oliver s matkou. Kuchařka nám přinesla večeři a my se pustili do jídla. U stolu panovalo ticho, bylo to zvláštní.

Seděla jsem na parapetu a koukala na naši novou zahradu. Jakože, možná už bych mohla jít spát, ale ne. Přemýšlím, že bych si zahrála, abych si zvedla náladu, ale v jednu ráno by mě asi nepochválili... proč táta musel umřít? Proč je moje matka taková kráva? V hlavě mi běhalo spoustu negativních otázek a já na žádnou z nich neznala odpověď...

Sešla jsem schody a mířila do kuchyně. No jo, žízeň je žízeň. Vzala jsem si vodu z lednice a sedla si na linku. Najednou zachrastily klíče v zámku. Upřímně bych čekala, že už tu všichni spí a ne, že se v jednu ráno někdo bude teprve vracet. ,,Co tady děláš?" Opřel se o rám dveří. ,,Mohla bych se zeptat na to samý.." jen nad tím prokroutil oči. ,,Že bych se třeba vrátil domů?" Jak nečekané.. ,,No tak to by mi bez tebe nedošlo..." seskočila jsem z linky. ,,Pořád jsi mi neodpověděla." Oznámil mi. Tyvole a nemohl tu kuchyň prostě obejít a jít rovnou do pokoje?.. ,,Nemůžu spát..." pousmál se. ,,Problémy s nespavostí?" Proč si mě sakra tak proh-, no který kluk by si taky neprohlížel holku jen v triku a kalhotkách.. že?.. sakra. ,,Tak trochu..." nervózně jsem se z jeho neustálého pohledu ošila. ,,Sakra, Jacku, nepozoruj mě tak." Usmál se a přišel ke mně, dal ruce vedle mě na linku, abych nemohla utýct. ,,Nemáš tady chodit takhle." Šibalsky se na mě usmíval a já se topila v jeho dokonalých očích. Přiblížil se ke mně. ,,Jestli se ti pořád nechce spát, pojď se mnou." Hayley, vstávej, mluví na tebe. Hej, vnímej. ,,Co tím jako myslíš?" Zvedla jsem jedno obočí a natočila hlavu na bok. Spát s ním rozhodně nebudu. Zasmál se. Co je tady vtipný, sakra? ,,Nemyslím tím, že se mnou máš spát, ale jestli chceš tak můžeš." Mrkl a znovu se zasmál. Já jen protočila očima. ,,Myslel jsem, že bychom pokračovali v té debatě, kterou jsme začli na schodech." Přemístil ruce z linky na můj pas... přijde mi trochu majetnický. Sladce se usmál, musela jsem se taky pousmát. ,,Uhm, hele asi ne.." nevím jestli mám jít... ,,Něco ti povím, to byla jenom zdvořilostní otázka, jdeš se mnou." Pousmál se. ,,Proč myslíš, že bych měla?" Zvedla jsem obočí. ,,Vím, že chceš, kdo by se mnou taky nechtěl že." Arogantní pitomec, ale moc hezkej. Hayley, ovládej se. ,,No tak, pojď." Zatáhl mě z ruku a já se trochu poposunula. ,,No jo..." jen jsem prokroutila očima a šla za ním do jeho pokoje.

,,Počkej." Zastavil se před dveřmi. To mě chce teď jako zase poslat do háje, nebo co? Vrhla jsem na něj nechápavý pohled. ,,Vezmi si kytaru." Vykulila jsem na něj oči. Nehrabe mu náhodou? Vždyť vzbudím celej dům a oni mě pak sežerou za živa. ,,Co? Vždyť všechny vzbudím!" Jack se zasmál. On se prostě zasmál, no jo, tebe pak nikdo nebude chtít zabít...  ,,Neboj, nevzbudíš. A i kdyby, zaslouží si to. Tak dělej." Strčil mě směrem k mým dveřím a otevřel je. Opřel se o rám dveří. ,,Tak jdi." Proukroutila jsem nad ním oči a šla pro ni, vzala ji i s obalem a šla zpět k Jackovi. Když jsem přisla k němu, usmál se a pohladil mě po hlavě stylem "rozcuchám ti vlasy a ty budeš zticha, protože tě jakože hladím" ,,No vidíš, jak jsi šikovná." Praštila jsem ho do hrudi a šla k jeho dveřím. Jen se zasmál a šel za mnou. Pro boha, ta postel vypadá tak pohodlně, zasnila jsem se. Otočila jsem se na Jacka a vrazila mu kytaru do rukou. Skočila jsem mu do postele. Ten jeho pohled by měl někdo zaznamet, byl fakt zajímavej. A když se vrátím k tomu, že ta postel vypadala opravdu pohodlně, ona tak pohodlná je, fakt moc. Myslím, že ho odstěhuju k sobě a tady budu já. Usmála jsem se zachumlala se do deky. Jack se začal usmívat, položil kytaru a opřel ji o parapet. Přišel k posteli a lehl si vedle mě. ,,Tím "pojď se mnou" jsem nemyslel, že budeš spát v mé posteli, ale, že mi třeba něco řekneš." Zasmál se. Je roztomilej. Teď bych si asi měla dát facku, ale on vážně je. Koukla jsem na něj. ,,Máš dokonalou postel..." zamumlala jsem spokojeně. ,,Já vím." Zasmál se. ,,Nechceš si se mnou vyměnit pokoj? Nebo aspoň postel?" Usmála jsem se, třeba to pomůže. ,,Ne nechci, ta je moje, ale jestli chceš, můžeš tu spát se mnou." Usmál se šibalsky. Jen jsem nad tím prokroutila očima. Pro boha tu postel vážně chci... spokojeně jsem zavřela oči a opřela si čelo o jeho rameno. No a co, nemá zavazet. ,,Hayley?" Prolomil chvilkové ticho Jack. ,,No?" Zamumlala jsem mu do ramena. ,,Zahraješ mi něco?" Koukl na mě a pohladil mě po stehně. Otevřela jsem jedno oko a koukla na něj. ,,Vždyť někoho probudím.." ,,Neprobudíš, zkoušel jsem to." Co? To jako hraje taky nebo co? Už je na mě moc pozdě.. neměla bych moc myslet... Přelezla jsem přes něj, sedla si na postel a natáhla se pro kytaru. Sedl si vedle mě a pozoroval každý můj pohyb. Vypadal docela nadšeně, zajímavý. ,,Co mi zahraješ?" Usmál se. Měla jsem absolutně prázdno, jako bych všechny písně zapomněla, byla jsem z něj nervózní. Doprdele, kde všechny jsou? A a a a.. to by šlo. ,,Uhm, eyes on fire.."