The O'Connels

~17~

Zavřela jsem oči. Už jsem se smiřovala s tou nesnesitelnou bolestí, pomalu jsem se loučila se svým hezkým obličejem a přemýšlela, co si budu chtít vzít do nemocnice. Jenže, můj náraz nebyl takovej, jakej měl být. Sakra, tohle vůbec nebolí. A taky to, do čeho jsem narazila není loket. Otevřela jsem oči a trochu poodstoupila. Stál přede mnou Dom s milým úsměvem. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se. Cože? Já? Já naprosto. Sakra, vždyť on si nechal dát loktem z mě. Do zad. Jen jsem nervózně kývla. ,,A ty?" Hlesla jsem vyjeveně. Vlastně jsem vůbec nechápala, co se to tu děje. Pohladil mě po tváři. ,,O to tady vůbec nejde, a teď počkej." Otočil se na toho blonďáka. Byl o něco nižší, než Dom. Taky z jeho výrazu bylo vidět, že má Dom ve všem navrch. ,,Jasone, ty idiote.." Začal Dom. Oh, takže tohle je ten kretén číslo dva. To mě chtěl na svém seznamu lidí se zlomeným nosem, nebo jak? To je snad sbírá? ,,Co si o sobě, sakra myslíš? Že fauluješ, to jsme občas schopní překousnout, ale opovaž se ještě někdy vztáhnout ruku na dívku, zvlášť tuhle, a zlomím ti každou kost v obou rukou na dvakrát." Říkal to ostře s naprostým klidem, fascinovalo mě to a zároveň mi šel mráz po zádech. Hlavně z té části, kdy zdůraznil mě. Co to děláš? ,,Vždyť je to jenom další děvka.." Řekl naštvaně Jason s očima zarytýma do země. Prosím? ,,Hah.." Uchechtl se hlasitě Dom. A hned na to mu dal pěstí. A já překvapením otevřela pusu. Cože? Jason spadl a Dom si k němu dřepl. Ostatní kluci se k nim seběhli. ,,Tohle už nikdy neříkej." Oznámil mu a šel pryč. Spencer a nějací další dva kluci šli za Jasonem. Kyle s Jackem a Cameronem šli za Domem. A já tam stála a nic nechápala. ,,Dneska už to radši ukončíme!" Křikl Kyle a šli spolu do šatny.

Když jsem vycházela ze školy, všimla jsem si, jak v kroužku stojí někteří kluci a mluví s od pohledu docela naštvaným Dominicem. Po chvíli odešli, ale on tam zůstal. Z kapsy vytáhla krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sesbírala jsem veškerou svoji odvahu a šla za ním. Jemně jsem jej zatahala za rukáv, abych získala jeho pozornost. Sotva se otočil na mě, opět se mile usmíval. To mě překvapilo. ,,Copak, kočičko?" Zeptal se a trochu se ke mně sehnul. ,,Jen jsem se chtěla znovu zeptat, jestli jsi v pohodě.." Cítila jsem se docela provinile. Přece jen jsem to měla schytat já, ne on. Natočil na mě hlavu. ,,Samozřejmě, že jsem. O mě se vůbec nestrachuj."

Šla jsem do svého pokoje, pořád naštvaná na Jacka. Jo, na jednu stranu je to asi blbost, na druhou, byla jsem tam poprvé. ,,Proč jsi to udělala?" My o vlku.. ,,Jako co?" Zeptala jsem se. ,,Ten faul." Pfff. ,,Jakej?" Optala jsem se nechápavě. ,,Nedělej, že nevíš." Odpověděl naštvaně. Protočila jsem očima. ,,Přece tě nenechám vyhrát?" ,,Tak mě radši sundáš?" Byl vážně naštvaný. hmm. ,,Kdyby sis mě vzal do týmu.." Zvedl obočí. ,,Takže to bylo kvůli tomu?" ,,Ne, ale čekala jsem, že když jsem tam poprve, budeš nějak se mnou." ,,Přitahovali bychom pozornost, dost jsi ji přitahovala už s Dominicem." Prosím? Jsi idiot? ,,Neříkal jsi první den, že je to jedno? A proč do toho pleteš jeho?" Zvýšila jsem hlas. ,,Říkal, ale možná bude lepší, když ne. Nechci, aby tě měli za děvku.. I když to tak stejně dopadne, tak je to jedno. " Poznamenal chladně. Tak tohle jsem vstřebat nezvládla. Ani jsem neměla co říct. Prostě jsem mu jen dala facku. Plesknutí se rozeznělo chodbou a jeho hlava se otočila na bok. Na jeho tváři zůstal červený otisk mojí dlaně. Naposled jsem mu věnovala nenávistný pohled a zalezla do pokoje. Hajzl, co si o sobě sakra myslí?

Po tom, co jsem se neukázala na večeři a vlastně vůbec nevylezla z pokoje si asi nějaký člen rodiny uvědomil, že je něco špatně, protože mi právě někdo klepe na dveře. Otevřela jsem je. A vzápětí zase zabouchla. ,,Hayley, přišel jsem se o - " Začal Jack. ,,Táhni do hajzlu, nestojím o tvoji omluvu!" Zakřičela jsem na něj. ,,Ale no tak.." Pokračoval. ,,Špatně slyšíš, nebo jsi idiot? Padej!" Ne, nemám na něj vůbec náladu. Nechci ho ani vidět. Jen jsem slyšela kroky pryč. Konečně. Hned na to se ale klepaní ozvalo zase. Už jsem vymyslela, jaké nadávky mu do obličeje vykřičím teď, jenže v nich stál Lucas. ,,Můžu dál?" Jen jsem protočila očima. ,,Pojď.." Odpověděla jsem a šla si sednout na postel. ,,Neviděl jsem tě na večeři a slyšel, jak se s Jackem hádáte, stalo se něco?" Padla jsem zády na postel. Kurva. ,,Naštval mě.." Zamumlala jsem. ,,Co ti udělal?" ,,Urazil mě.." Zamumlala jsem zase. Lucas si hlasitě povzdechl. ,,Hayley, z tebe to leze jak z chlupaté deky.. Jak?" Chytil se za kořen nosu. Ahhhh. ,,Že se ze mě prý stane jen další děvka na vaší škole." Uchechtla jsem se a zakryla si rukou oči. ,,To je kretén. Proč ti to řekl?" Ptal se dál. ,,Co já vím. Možná žárlí, nemám tušení."  Lucas zvlnil obočí. ,,Žárlí? Na co?" Zpátky jsem se posadila a koukla na něj. ,,Z toho, co říkal asi na Dominica." Podotkla jsem. A Lucas skoro otevřel pusu. ,,Cože? Proč?" Mykla jsem rameny. ,,Dost se mi věnuje a je na mě hodný. Já fakt nevím, Lucu, jen dedukuji." V tom zase někdo zaklepal. ,,Jestli je to zase on.." Přecedila jsem skrz zuby. ,,Dále.." Zavolala jsem. Otevřeli se dveře a stál v nich Ethan. ,,Ahoj, Hayley, promiň, jestli ruším, ale nebyla jsi na večeři, tak ti něco nesu." Řekl s úsměvem a přinesl mi talíř se špagetami. ,,Děkuji." Oplatila jsem mu úsměv. ,,A co tady řešíte?" Zeptal se když si sedal vedle Lucase. ,,Kreténa Jacka." Odpověděl mu Lucas. ,,Ta hádka?" Zeptal se Ethan. ,,Tys nás slyšel?" Zeptala jsem se ho. ,,Tvůj vztek se nedal přeslechnout.." Přiznal.

Ráno jsem si prošla hygienou, rozčesala si své husté hnědé vlasy, udělala obočí, řasy, zvýraznila si oči černou tužkou, oblékla si oversized černobílé Nike triko, v pase jsem si připla pásek, bílé nadkolenky, černé conversky, sáhla po batohu a seběhla na snídani. Jack mi jako vždycky nachystal kávu, já ji však odmítla. Seru ti jak na omluvnou kávu, tak i na tu otrávenou. ,,Dneska se ze školy musíme dostat sami, nikdo pro nás nepřijede. Odpoledne se auto bude nějak spravovat." Oznámil Lucas. Moc pozornosti jsem mu ale nevěnovala. ,,Hayley, odpoledne má být hnusně, nechceš se přiobléct?" Podotknul Lucas. ,,Jsem v pohodě.." Odpověděla jsem mu. Jack se ke mně začal přibližovat. Well, asi je čas na útěk. Vážně mě nezajímá , co po mi chce říct. Včera toho řekl až moc.