The O'Connels

~21~

Seděli jsme ve čtyřboxu a čekali na naše již objednané jídlo. ,,Kočičko, nenech se přemlouvat, oba moc dobře víme, že to auto chceš řídit." Vydechla jsem. ,,Dome, jsi hodný a jsem ráda, že mi věříš, ale kdybych s ním náhodou něco udělala, tak se nedoplatím." Opáčila jsem se. Ale když vezmeme v potaz, že by to při nejhorším mohl zaplatit Oliver, tak by to šlo.. ,,Prosím tě, budu sedět vedle tebe. Nic se nestane. Nemůžeš přece být tak špatná řidička, ne?" Přemlouval mě dál. ,,Náhodou si o sobě myslím, že řídím fakt dobře, ale my de tady bavíme o autě za osmdesát tisíc dolarů." Vysvětlila jsem mu. Jen mykl rameny. ,,No a? I kdyby se něco stalo, což nestane, zaplatil bych si to." Řekl vlastně úplně jakoby nic. No jasně. Vždyť o co jde. Tolik běžně nosím po kapsách. V pohodě. ,,Víš, co? Radši změníme téma.." Bude to tak lepší, ještě se u toho pohádáme. Jen se na to usmál. ,,No dobře, tak jaký máš záliby?" Zabodl do mě pohled a opřel si bradu o dlaň. Uhh, ten pohled mě zneklidňuje. ,,No.. basket. Taky hraju na kytaru a bicí. Jo a na nervy. To je asi všechno." Mykla jsem rameny. ,,Skvělý, a umíš taky zpívat?" Zvedl obočí. A kurva. ,,Ne. Možná trochu, ale zpívat ti nebudu." Odmítla jsem razantně. ,,Neboj, to po tobě chtít nebudu." Zasmál se. ,,A co tvoje záliby?" Zeptala jsem se zase já. ,,Nic zvláštního. Basket, kytara, thai box, taekwondo, ... Baví mě bojový sporty." Zvedla jsem na něj teď obočí zase já. Já jsem jen chvíli chodila na box. A právě mě něco napadlo. Zvedla jsem se a naklonila se na Doma přes ten stůl. Projel si mě pohledem a potom ho zabodl do mých očí. ,,Copak, kočičko?" Zavrněl se zájmem. ,,Dome, učil bys mě?" Hlesla jsem s prosbou v očích. ,,Cože?" Zasmál se. ,,Bojový sporty. Prosím." Hluboce vydechl a pohladil mě po tváři. ,,Rád." Usmála jsem se. ,,Děkuji." A zápletka jsem zase zpátky. ,,Jen si řekni jaký." Dodal. ,,A co všechno umíš?" Opřela jsem si de zájmem hlavu o dlaň. ,,Taekwondo, Thai box, Ninjutsu a taky se trochu věnuju Karate a šermu.." Řekl, jakoby nic. Aha, jasně. ,,Rozhodně první tři." Vychrlila jsem. ,,Páni, jsem na tebe zvědavý." Sotva to dořekl, jídlo nám přistálo na stole.

,,Ty ale nejsi odtud, že?" Zeptala jsem se ho popíjejíc v devět v noci svoje karamelový capuccino. ,,Ne, to nejsem. Pořád nemůžu pochopit to, jak teď můžeš pít kávu." Smál se mi. ,,Máš s tím problém? Noc je ještě dlouhá." Zasmála jsem se taky. ,,Tak odkud jsi?" Rozhodně není Američan. ,,Žil jsem osm let v Japonsku. Děda je Korejec a babička Ruska. No a máma je Američanka a v mých osmi jsme se sem přestěhovali kvůli práci rodičů." Vykulila jsem oči, teď mě zabije, ale bude to stát za to. ,,Takže Japonsky umíš." Kývl. ,,A Rusky?" Vychrlila jsem. Snad jsem ho tou otázkou i vyděsila. ,,Bože, ne!" Zasmál se. ,,Možná trochu." Hlesl. ,,Řekni mi něco!" Nejhorší otázka na světě. ,,Nikdy!" Zasmál se zase. ,,Prosím!" Pokračovala jsem. ,,Teď určitě ne." ,,Je zajímavý, že nemáš přízvuk." Konstatovala jsem. ,,Za to ty trošku přízvuk máš. Taky nejsi čistá Američanka, co?" A kurva. ,,Ne, nejsem. Matka je Italka a otec byl Brit." Teď jsem nahraná. ,,Ty víš, na co se chci zeptat, že?" Usmál se. ,,Ani to nazkoušej." Zamračila jsem se. Nebudu. Mluvit. Italsky. ,,Tak vidíš." On se mi normálně směje. Tss.

,,Chce se ti na tu party?" Zeptal se mě, když jsme nastupovali do auta. ,,Ale docela jo, akorát tam bude i Lucas s Jackem, a Jacka potkat nechci." Dom se opřel o volant a svraštil obočí. ,,Stalo se mezi vámi něco?" Zněl starostlivě. ,,Buď mu přeskočilo, nebo jsem se v něm spletla. Chová se ke mně hrozně a mě to nebaví." Vysvětlila jsem mu. ,,Co ti udělal?" Pokračoval. Cítím se jako u výslechu. ,,Nazývá mě děvkou." Mykla jsem rameny. Dom zvedl obočí. ,,To je kretén. Proč?" ,,Nevím." ,,Mám s ním promluvit?" Infarkt. ,,Proboha ne, ne. Ani neví, že jsem s tebou. Ví to jen Lucas." Dominic se opřel zpátky do sedadla. ,,No dobře.." Ještě chvíli tam tak zamyšleně seděl a potom nastartoval. Nemůžu se dočkat..

,,Mám tě z toho auta vynést?" Zeptal se mě Dom s pozdviženým obočím opřený o dveře auta na mojí straně. ,,Ne, jen, dej mi ještě chvilku.." Zamumlala jsem do palubní desky. Byla jsem o ní opřená čelem a srovnávala se s tím, že musím dovnitř. Vůbec se mi tam nechtělo. Celý ten veliký šedočervený svítící dům, ze kterého se ozývalo to ohlušující techno. Ne, vůbec se mi tam nechtělo. ,,Pro boha, jdeš tam se mnou, klid." Vysmál se mi. Nedělej si ze mě prdel, nebo odejdu. ,,Ještě nejsem připravená." Zamumlala jsem zase. Slyšela jsem jen jeho hluboký výdech. A doprdele. ,,Tak jo, pokud nevylezeš, než napočítám do tří, tak tě vynesu, Bex." Oznámil mi už trochu nespokojeně. Otočila jsem hlavu a zvedla na něj jedno obočí. Druhým jménem mi snad nikdy nikdo neřekl. Otráveně sklopil hlavu a začal počítat, teskně jsem praštila hlavou do desky. ,,Tři.." Ozvalo se a už mě bral jednou rukou pod koleny. ,,Ne, ne, ne!" Vypískla jsem rychle a začala se škrábat z auta. ,,Zvládnu to sama!" Oznámila jsme mu a vylezla jsem. ,,Tak vidíš, že to jde.." Hlesl a zabouchl za mnou dveře. Chytil mě kolem ramen a vedl do vchodu. Už není cesty zpět, Hayley. To vlastně nebylo už v té šatně. Dom zmáčkl dlaní zvonek a vzápětí se otevřeli dveře. V tu chvíli jsem myslela, že z hlasitosti hudby ohluchnu. Vlastně i z žánru. Naštěstí za nimi stála nějaká náhodná dívka a ne Amber. Hrozně se mi ulevilo. Dom mě vtáhl dovnitř a hned mě táhl do kuchyně pro drink. Nějak moc dobře se tady vyznáš, chlapče. Jenže ve vchodu do kuchyně nás zastavila Ashley. Kurva. I když, lepší, než Amber. ,,Dome, zlatíčko, ahoj!" Rozkřikla se se svým vysokým hlasem Ashley. ,,Já tě tak ráda a vidím a - jé, ahoj Hayley." Otočila se na mě a zpátky na něj. ,,Počkej, já myslela, že tady budeš se mnou." Usmála se nervózně. ,,No tak to jsi myslela špatně." Usmál se falešně, opět mě chytil za ramena a obeplul ji do kuchyně. ,,Panebože, ta je otravná.." Povzdechl si Dominic. To mi povídej. ,,A ty se divíš, že se mi sem nechtělo.." Vydechla jsem. ,,Hele, ani ne.." Přiznal. Hodila jsem po něm pohled. Ty hajzle.

Stála jsem sama opřená o stěnu v obýváku dělící od sebe kuchyň, až se Dom vrátí od pár svých kamarádů. A najednou přede mnou přistála Amber. No tyvole, to mám jako za trest? Skoro bych se zeptala nahlas. ,,Tak hele," Usmála se na oko. Bezva. ,,dej od Doma ruce pryč, ten je Ashleyin. Nech ho být, nebo si mě nepřej." Snažila se mi vyhrožovat Amber. Aha, jasně, tak jo. Snažila jsem se netvářit, jako že je mi to úplně u prdele, ale stejně si myslím, že ze mě byla ta lhostejnost cítí na míle. ,,Pozval mě." Pokusila jsem se jí odbýt. ,,Jo, jasně. Prostě ho nech, nebo končíš." Začala zase tím protivným hlasem. Drž hubu, pro boha. Jediné plus je to, že jí evidentně záleží na kamarádce, ale i tak táhni do prdele. Odrazila jsem se od zdi a napřímila se. Sice jsem nebyla vyšší, než ona, ale aspoň něco. ,,A co se mi asi tak stane, hm?" Zeptala jsem se jí nebojácně. V tom se jí kolem ramen omotal Jack. To nemyslíte vážně, za co to jako mám? ,,Co se tady děje?" Optal se Jack Amber. Musela jsem nad tím protočil očima. No mně je nějak zle.