The O'Connels

~10~

Celou cestu k ředitelně jsem byla úplně mimo, Ethan mi celou dobu něco říkal a jediný, co jsem vnímala bylo, že jejich ředitel má kolem třiceti a umí být celkem hajzl a taky je trochu úchyl. To bylo všechno. Nemám tušení, co dál říkal, přestože je mi jasný, že to budu potřebovat a úplně se vidím, jak budu později mlátit hlavou do zdi proklínajíc se, že jsem ho neposlouchala. ,,Tak jo, mám tady na tebe počkat, nebo můžu jít?" Zeptal se mě Ethan po tom, co jsme došli k ředitelně. Upřímně si toho z té cesty moc nepamatuju, jen tu šedou zem. Hhh, Hayley, věř si trochu, to zvládneš. ,,Ethane, klidně můžeš jít, nebudeš tady se mnou chodit pořád." Prohrábla jsem si rukou nervózně vlasy. ,,No dobře, kdyby něco, volej." Odpověděl a šel si po svým. Tak jo, nádech, výdech. Zaklepala jsem, v momentě se ozvalo ,,Dále". Vstoupila jsem a zavřela. Přede mnou za stolem seděl muž kolem třicítky. Byl docela pěknej, nebudu lhát.. Vypadal, že posilku neviděl jen na obrázku. Měl vousy a svoje evidentně dlouhý vlasy měl v drdolu. Ty zeleno-hnědý oči a ty hustý řasy. Neměla bych takhle přemýšlet, ale on je fakt hezkej. Myslím, že ne jedna holka slintá, když ho vidí.. ,,Posaďte se, slečno.." ,,Chambersová. Hayley Rebekah Chambersová." Napověděla jsem mu a šla si sednout. Hayley, mysli, teď se neztrapni, první dojem, nerozbij si hubu. ,,Chambersová.. Omlouvám se." Dosedla jsem na židli bez zlomeniny, krása. ,,V pořádku." Položila jsem si vedle sebe batoh. Dal přede mě různý papíry. ,,Tady tohle je mapka školy, tohle je rozvrh a tady seznam učebnic a sešitů. Číslo vaší skříňky je 256." Jen jsem kývala, byla jsem úplně v prdeli. ,,Děkuji.." Šeptla jsem. Trochu jsem se ho bála. ,,Beko, teda, pokud vám tak mohu říkat.." ,,Prosím.." Jen jsem mikla rameny, klidně. ,,dobře, nemusíte být nervózní." Vykulila jsem oči. Tyvole. ,,Nejsem.." Odpověděla jsem mu, nechci, aby to bylo vidět. ,,Jste, vidím to, jak se celá třesete, to chování. Jak mluvíte, jakým stylem koukáte. Poznám to. Ovšem z úsudku, jak vypadáte, co máte na sobě, nejste typ člověka, co by se s něčím páral, bral si servítky, nebo se moc stresoval," Ten chlap mě zabije. Fascinuje mě, ale kurva děsí. A jak si mě prohlíží. Kurva. ,,jste spíš rebel, šikanátor." Popíči. Už ale dobrý myslim. ,,Nemám pravdu?" Zadíval se na mě. Bože, já tady chcípnu. ,,Upřímně? Máte a trochu mě děsíte." Odpověděla jsem. ,,Jo a omlouvám se, nepředstavil jsem se. Jsem Tyler Gerard. Divím se, že nejsi drzá hned od začátku. Nenecháš se sebou zametat, jde to vidět. Děsit se mě nemusíš." Přehodila jsem si nohu přes nohu. Už jsem se začala aklimatizovávat a uklidňovat. ,,Víte, pane Gerarde, první dojem je nejdůležitější. Mimochodem, opět máte pravdu, nenechám." Tohle bude ještě zajímavý. Usmál se, do pokřivenýho úsměvu. Oh shit. Taju. Podíval se na hodiny. ,,Zachvíli začíná hodina a vy musíte stihnout ještě spoustu věcí. Můžete jít." Zvedla jsem se a vzala si batoh. ,,Děkuju." Odkráčela jsem si ke dveřím lehce provokatérským krokem. ,,Nashle, Beko." Řekl a pohrál si a mým jménem. ,,Nashle, pane Gerarde." Udělala jsem to samé a odešla. Kurva, bude to s ním ještě zajímavý. Zamířila jsem do šaten ke svojí skříňce.

Tak to bych mohla jebat. Kde je jako třída 176. Vždyť na tomhle patře není a má být. Nechci hned volat klukům, nechci, aby si mysleli, že jsem neschopná. Tak jo, projdu to znovu. Musím ji najít. Našla jsem hajzly, paráda, ale potřebuju svoji třídu. Asi jsem blbá, byla na druhé straně chodby, nakonci poslední učebna na patře. Hayley, Hayley, náročnej den, co? Vešla jsem do třídy, asi už tam byli všichni, šla jsem si sednout úplně do poslední lavice. Dneska jen čtyři hodiny, to bude dobrý. Máme literaturu, já mám španělštinu a dvě výtvarky, to půjde, potom si půjdu zařídit k učitelům mimoškolní aktivity. Zazvonilo poprvé a do třídy vběhla holka s tmavě modrýma vlasama a černýma kořínkama. Byla takové normální postavy, normální prsa, zadek. Celkem hezká. Nedaly se přehlédnout ty dvě velké hnědé oči a husté řasy, pod nimi menší nos a plný rty. Měla šedou oversized jordan mikinu, řekla bych, že byla nějakýho kluka, černý roztrhaný jeany, a když říkám roztrhaný, myslím fakt hodně roztrhaný, na nohou měla conversky, jednu modrou a druhou černou. Rozhlídla se po třídě a rozešla se ke mně, ajajaj. Opřela se o lavici a široce se usmála. ,,Ahoj, jsem Abbygail, ale říkej mi Abby. Můžu si sednout?" Přátelská, na můj vkus až moc. Nevadí, potřebuju kamarády. ,,Samozřejmě." Odpověděla jsem rychle a sundala batoh. Sedla si a vytáhla literaturu. ,,Ty jsi ta nová?" Zeptala se hned. Byla roztomilá, strašně roztomilá. ,,Joo, to budu já." Řekla jsem nervózně. ,,Jak se jmenuješ?" Pálila do mě otázky. Na to nejsem zvyklá. ,,Hayley Rebekah Chambers." Projela jsem si prsty vlasy. ,,A co tady děláš?" Byla opřená o dlaň a vypadala, že jí to fakt zajímá. Jakoby koukala na Avengers. ,,Přistěhovala jsem se s matkou k jejímu příteli.." Protočila jsem nad tím oči. ,,Ke komu?" Úplně vidím, jak si teď odsedne. ,,O'Connelsovi.." vykulila oči. ,,Fakt?" Falešně jsem se usmála. ,,Bohužel." Pořád udiveně koukala. ,,Hayley, tohle nikde moc nezmiňuj, budou tě tu mít za děvku, krávu a tak." No tak to je vážně skvělý. ,,Perfektní.." Podotkla jsem. ,,Sice si nemyslím, že by ti na tom moc záleželo, ale pro jistotu." Mykla rameny. Dopíči. ,,Hezká mikina." Podotkla jsem. Kurva, celá je strašně hezká. ,,Oh, díky, ale není moje.." Začervenala se. Booom, trefa do černýho. Moment.. co? ,,Je mého přítele, Camerona. Chodí s Jackem na basket." No počkej.. to ale znamená.. že je zadaná.. a nemůže být se mnou. ,,Víš, koho myslím?" Pokračovala, ale já pokračovala v konverzaci se sebou. Hele, ale.. být taken.. to přece není nemoc.. ,,Hayley?" Tak co tady řeším? Všechno je v pohodě. Luskla mi před obličejem. ,,No? Cameron? Nevím, možná o něm Jack mluvil, nejsem si jistá." Cameron mě nezajímá, pokud to není nevyléčitelna nemoc s trvalýma následkama. ,,Poznáš ho, neboj." Tak jestli to není nemoc.. najednou vešla učitelka.

Přecházely jsme s Abby na výtvarku, ještěže ji mám. ,,Chodíš na nějaký ty mimoškolní aktivity?" Zeptala jsem se jí. Zajímá mě, jestli budeme spolu. ,,Chodím na basket a teď na jazykovku, začala jsem francouzštinu. Co ty?" Omg, já budu s ní, aaaaaaa. ,,Chci na to samý." Široce se usmála. ,,Tak to budeme všude spolu." Já vím, a zanedlouho tě Camerona zbavím, teda jestli to není nevyléčitelná nemoc, tím si pořád nejsem jistá. ,,Ani nevíš, jak jsem ráda." Vydechla jsem. ,,Hele, zakládám kapelu, nehraješ náhodou na něco?" Zeptala se, prostě jen tak, jakoby nic. A já v tu ránu dostala infarkt. Nic lepšího mě nemohlo potkat. ,,Hraju na kytaru, bicí a klavír. Jo a občas zpívám." Abby poskočila. ,,Tak tebe potřebuju. Odteď budem druhá Nirvana, v opačným pohlaví." Musela jsem se zasmát. Geniální. Najednou nás v našem jásání něco vyrušilo.. a hádejte co.. ,,Amber, Ashley, Camill, copak byste potřebovali?" Zeptala se otráveně Abby tří holek stojících nám v cestě. Ta vlevo, Amber, zrzavá vysoká kapitánka roztleskávaček, vedle ní blonďatá Ashley s drdolem a vpravo Camill s černo-bílým ombre. Všechny měly tak metr sedmdesát pět a já se cítila jako zkurvenej umpalumpa. Jo a jestli jsou hezký? Jsou to babrbieny, ale Camill celkem jde. ,,Neboj, Abby, za tebou nejdem, odpověděla jí Ashley. ,,my jdem za tebou." Koukly vsechny na mě. A kurva. ,,Zlato, nechceš být roztleskávačka? Potřebujem novou krev a ty jsi dokonalá." Řekla mi. No já vím, no. Nemusíš mi zvedat ego, je dost vysoký, ale tak dík. A ne, strč si to do prdele i s pomponama a celým dresem. Už nikdy víc, do hajzlu. Vole, vypadám snad, jako nějaká pojebaná roztleskávačka? To bývalo, teď si naser. ,,Nene, ale děkuju." Přidala jsem milej úsměv. ,,No, nech si to ještě projít hlavou, zatím." Usmály se. ,,Zatím, a nechám." Ne, to kurva nenechám, nebudu rozleskávačka, už nebudu skákat v pojebaný sukni se zkurvenýma pomponama a poslouchat vymletý děvky. ,,Hayley.." Začla Abby. ,,Už nikdy na sebe ten zasranej dres nedám.." Zavrčela jsem. Abby vydechla radostí.