The O'Connels

~12~

Seděla jsem u svého kosmetického stolku a koukala na sebe. Jsem fakt hezká, ale to jsem říct nechtěla. Nikam se mi nechce, jsem unavená. Můj obličej opět vypadá, jako obraz od Picassa. První fázi jsem zvládla, teď se ještě musím obléct. Včera jsem se s Abby domluvila, že donesu nějaké svoje skladby. Pracovali jsme na tom s Jackem asi do čtyř, aby to bylo perfektní. A neviděla jsem včera Doma. Nevím, jestli je to štěstí, nebo ne. Zvedla jsem se a šla vybrat oblečení. Nakonec jsem se rozhodla pro moje oblíbený černý hodně roztrhaný jeany, actually to spíš vypadá jako díry s jeanama, než jeany s dírami, černou mikinu a na ni jsem si oblékla bílé Nirvana tričko. Doplnila jsem to opaskem, řetězem ke kalhotům a kolem krku. Dala jsem si čepici, jeanovou bundu, air forcy, vzala si batoh a sešla dolů. Kluci už seděli v jídelně a snídali. ,,Hayley, jsi v pořádku?" Zvedl na mě obočí Ethan. Cože? ,,Není ti něco?" Zeptal se starostlivě Lucas. Wtf, co je? ,,Vypadáš příšerně. Tu únavu nepřekryje ani ta tuna make-upu, co máš na obličeji." Mrkl na mě Jack. Aha. A jsme doma. Mám pocit, že každou chvíli omdlím. Sedla jsem si na své místo vedle Ethana. Jack mi nalil kávu a podal mi ji. ,,Tady máš, extra silná, ať to s tebou někde nesekne." Napila jsem se, vážně je silná. ,,Je mi trochu líp." Podepřela jsem si hlavu dlaní. ,,Z čeho jsi tak unavená?" Zeptal se Ethan. Jack na mě koukl. ,,Potřebovala jsem dodělat něco do školy." Jen kývl a věnoval se dál svojí snídani.

Hele a víte co? Možná nejsem jen unavená, možná totiž v pondělí a úterý nebylo takové teplo a já to možná trochu podcenila. Asi jsem do toho i nemocná, paráda. Mám pocit, že umřu. Je mi tak zle. Už nikdy v deseti stupních nejdu takhle na lehko. Kurva, dopíči. Chodila jsem po škole jako duch a totálně nevnímala okolí. Zatím jsme s Abby neměly ještě společnou hodinu, takže jsem to musela zvládat sama. Doprdele, sotva vidím. Proklínám se, fakt, že jo. Můžu už domů, prosím? Ještě mě čekají tři hodiny. Nemám pocit, že přežiju přestávku, natož další tři hodiny. Ještě k tomu hodiny, jako matika, tělocvik a informatika. Normálně bych tělocvik docela uvítala, ale já nejsem schopná přejít ani chodbu, natož vůbec dojít do tělocvičny. Ještě chvíli, už budu ve třídě a bude to dobrý, aspoň na chvíli. Do někoho jsem vrazila, kurva ale ne. ,,Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor." Pořád jsem přitom koukala do země, až jsem nabrala odvahu zvednout na daného člověka oči. ,,Nic se ne - kočičko.." Na jeho tváři se objevil pokřivený úsměv a zajiskřily mu oči. Asi měl radost, já víceméně taky. ,,Dome.." Snažila jsem se zaostřit, já jsem fakt v hajzlu. ,,Kočičko, jsi v pořádku?" Trochu se ke mně sklonil a chytil mě za tváře, aby si mě prohlédl. ,,Upřímně? Mám pocit, že každou chvíli umřu, anebo aspoň omdlím." Asi už se neudržím na nohou, kurva. ,,Úplně hoříš a máš červené oči, jakobys prohulila celý týden." Wow, tak to musím být vážně hot. ,,Proč se tak staráš?" Zeptala jsem se bez přemýšlení. Vždyť se ani neznáme. Hayley, jsi idiot. ,,Chci se spřátelit," Odmlčel se a vzal mi batoh. ,,a na to tě potřebuji živou a zdravou, kočičko." Joo, to dává smysl. Kde mám rovnováhu? ,,Asi omdlím." Oznámila jsem Domovi jen tak. Pamatujete si na tu část, kdy mi říkal Jack, ať to se mnou někde nesekne? No, tak je to tady. ,,Cože?" Všechno je tak tlumené. Už jsem se neudržela, prostě jsem spadla. Chytil mě. ,,Sakra, kočičko, zrovna teď?" Zazvonilo a chodba se vyprázdnila. Dom sundal oba batohy a sesunul se se mnou na zem. Sedl si a opřel se o zeď za ním a mě si přitáhl do náruče. Vytáhl mobil. ,,Kámo, hele přiběhni za mnou prosím naproti kabinetu Smithové do druhého patra, omdlela mi tu známost." Hele, já ještě vnímám, jen je mi hrozně špatně. Dom si strčil mobil do kapsy a přitáhl si mě blíž. ,,Vnímáš ještě?" Začala mě škrábat ve vlasech, Oh jooooo. ,,Jo, ještě žiju. Komu jsi volal?" Koukla jsem na něj. Tyvole, tady je nějak horko. ,,Jednomu kamarádovi, ze sportovky." Ajaj, může to být kdokoliv, včetně Jacka nebo Lucase. ,,Áha.. promiň." Zasmál se. Ještě jednou, prosím a už nepřestávej. ,,V pohodě, sice jsem doufal, že jestli tě potkám, tak budeš v lepším stavu, ale co." Já jsem doufala, že potkám Abby, ale tohle je taky fajn. ,,Taky jsem doufala, že budu, no, živá?" Zasmáli jsme se. Dopíči ale já se asi udusím. Rozkašlala jsem se. ,,Jsi v pohodě?" Podíval se na mě starostlivě. ,,Jsem, neboj." Uslyšela jsem kroky. ,,Sasuke, kámo, jsi tu?" Ten hlas znám, moment.. ale neee.. ,,Jsem teda čekal, že tu budeš dřív, sportovče." Zasmál se Dom. ,,To víš, zavolal jsi mi ty a je to tvoje známost, tak jsem si skočil ještě na kávu." Zasmáli se oba. ,,Ty jsi kretén." Odpověděl mu na to Dom. ,,Tak co sis to našel za - Hayley?" Kurva. Otočila jsem se na něj. ,,Jacku?" Jack se poškrábal na zátylku. ,,Moment, vy dva se znáte?" S Jackem jsme se na sebe nervózně podívali. A doprdele. ,,Nějak jsme se ti s Lucasem zapomněli zmínit.. Hayley je dcera té nové děvky našeho otce.." Řekl mu nervózně Jack. ,,Proč jste mi to neřekli?" Zeptal se lehce dotčeně Dominic. ,,Kámo, já ani nevím, promiň.." Byla jsem nervózní i za Jacka. ,,Nech to teď být, Jacku, umírá ti sestra," Rýpl si úsměvně. ,,pohádáme se o tom později." Lehce jsem vydechla. ,,Ty moc neoddechuj, s tebou to proberu taky. Zakryla jsem si obličej. ,,Kurva." Zamumlala jsem. Oba se mi zasmáli. Moc mě nesere, nebo vám tu umřu. A ani se moc nesmějte, nebo taky umřu. ,,Dole mám auto, tak ji vezmeme k nám." Oznámil Jack. ,,Fajn, vezmi ty batohy, prosím." Dom se postavil a vzal mě do náruče. ,,Já určitě zvládnu chodit.." Podotkla jsem. ,,Jo, to jsem viděl." Vysmál se mi Dom.

Otevřela jsem oči, byla jsem zakrytá dekou a.. ve svém pokoji? Sedla jsem si a opřela se o čelo postele. Pořád mi nebylo nejlíp, ale už jsem se cítila.. živěji. ,,Konečně, jsi vzhůru. Jak je ti?" Podívala jsem se směrem k oknu vedle mojí postele, odkud hlas šel. Dom? ,,Už je mi líp, děkuji za optání." Protřela jsem si oči. Jsem pořád tak unavená. ,,Co tady vlastně děláš? A kde je Jack?" Slezl z parapetu a šel směrem ke mně. Trochu jsem se posunula a Dom si sedl na kraj postele. ,,Hlídám tě, kočičko." Pár vlasů mu spadlo do očí. Chtěl jsi mě tím pohledem zabít? Jeho oči, jako jiný svět, jeho vlastní. Tak hezká podívaná to byla a já bych se tak ráda nechala v nich ztratit. ,,Jack šel dolů pro něco k pití, hned bude zpátky." Vstal a rukou si prohrábl své delší havraní vlasy. Celá jeho postava. Černo - bílý kostkovaný rolák, na něm rozepnutou černou košili s ohrnutými rukávy a cargo pants. Na místo náušnice měl spínací špendlík, na krku pár řetízků a nechyběl mu ani řetěz u kalhot. Přes upnutý rolák se mu hezky rýsovaly svaly. Že se na to dívalo fakt dobře. Začíná mi být nějak horko. Hele, neslintám? ,,Kouká se na mě dobře?" Zeptal se Dom s pokřiveným úsměvem. Ty nemáš ani tušení. Moment, to se mi nezdálo. Tak jo, Hayley, začni přemýšlet. Začni vnímat. Resetuj celý ten zavařený systém a začni fungovat. Rychle vykouzli nějakou aspoň solidní odpověď. ,,Jsem mimo, teď jsem se probudila, ani nevnímám. Nefandi si tak." Odpověděla jsem mu s přesvědčením v hlase. ,,Nelži." Cože? ,,Ani se na tebe nemusím dívat, abych věděl, že to není pravda. Vnímáš až moc dobře." C o ?